Deník chemoterapie – II. cyklus

Jak to vše začalo | První cyklus | Třetí cyklus | Čtvrtý cyklus

Než začnu zase den za dnem psát svůj chemo deníček, shrnu si tu volný týden mezi prvním a tímto druhým cyklem.

VOLNÝ TÝDEN (07.-13.12.2022)

Tento čas byl pro mě skutečným požehnáním! Ani jsem netušila, že to tak silně budu prožívat. První den (středa) jsem byla úplně odstřelená, šílená únava. Ale hned druhý den ve čtvrtek jsem vnímala velikou změnu. Bylo to doslova nadechnutí – v těle i hlavě.

Určitě k tomu přispělo i to, že ten den měl Daniel v tanečních Věneček a že jsme s Domčou na něj měly koupené lístky. Domča šla se mnou proto, že jsem se necítila na to jít sama (přeci jen jsem slabá) a taky aby mě zastoupila v tanci pro rodiče. Na ten jsem si vůbec netroufla. Nakonec jsem si přeci jen asi půlku písničky s Danielem zatančila blues a bylo to krásný. Potkala jsem tam spolužačku z gymplu a taky naši dětskou paní doktorku, tak jsem měla i pár small talků. :)

Následující dny se vše jen lepšilo. Zvládla jsem vařit, uklidit v kuchyni i prát a dokonce jsem byla i jednou nakoupit. Atmosféra se u nás doma mým pookřáním výrazně zlepšila. A když jsme jednou večer hráli rozvojové karty, které jsem dostala darem od Miriam Štolfová a byla tam otázka Co si nejvíc přejeme, všichni jsme odpověděli stejně: Abych byla zdravá. Pak jsme si o tom ještě povídali a pochopila jsem zase další věci, jak to působí na děti. Nesou to krásně a statečně, ale přeci jen v té akutní léčebné fázi ze mě prostě moc nemají…

Ale tento týden mě měli naplno. Vyřešili jsme nějaké osobní splíny a potíže. Bylo velmi mocné vnímat svou roli mámy, která dá rady, náhled, posune uvažování svého dítěte jiným směrem a ono se mu rozbřeskne, uleví a najednou ví, co má dělat a vyřeší se to. Jasně že jsem to dělala i kdykoliv dřív. Ale změňte kulisy a najednou stále stejné scény naberou jiného rozměru a významu. Silné.

Fajn byla i pracovní stránka. Tvořit mě bavilo, měla jsem na to energii a vše plynulo v pomalém a pozvolném tempu, což mi vyhovuje.

Velkou úlevou bylo odpočinutí od polykání tablet (i když v druhé půlce týdne jsem si dobrovolně zobala betaglukany) a hlavně odeznění reakce na chlad. To si ani neumíte představit jaké to je znovu pít studenou vodu nebo jíst ovoce z ledničky! Ách.

Jo a pořád vypadám hezky a mám vlasy. :D

DEN #1 (Sř 14.12.2022)

Ráno jsem si uvědomila, že jak jsem se před 14 dny téhle druhé kapačky hodně bál, že ten strach nemám. I tak jsem to pak ale probrala s lékařem, který mě docela uklidnil.

Co chci ale napsat je, že když jsem ráno šla do nemocnice, přišel mi najednou obraz, kdy jsem šla já v čele a za mnou velký průvod. Často to bývá malováno, že to jsou andělé. Ale za mnou šli reální lidé. Já jsem zkrátka vizuálně i reálně fyzicky cítila obrovskou podporu v podobě mé viruální rodiny (vás, přátel na Fb  nebo IG, klientů, prostě všech, kteří teď na mě myslí a že jich je!) a bylo to naprosto úžasný! Úchvatný.

Na onkologii nikdy nevíte, jak to tam bude vypadat. Ale i tentokrát šlo vše krásně hladce. Na lékaře jsem nečekala dlouho a hned jsem na něj vybalila, že se bojím. Řekl mi, že nemusím, že z krve je vidět, že to tělo zvládá hezky a že celkově tahle chemoterapie není z těch nejdrastičtějších. :D Ale zeptal se i (logicky) proč, tak jsem mu popsala ty svoje nejnepříjemnější vedlejší účinky. Hlavně to šílený bolestivý stahování hrudníku a hrdla. Nejdřív to přešel, ale pak se k tomu sám vrátil a napsal mi na to nějaký kapičky a že by to mělo pomoct. Tak uvidíme. Dala jsem si je hned, co jsem přišla domů a dám si je ještě na noc.

Dostala jsem konečně žádanku do genetické poradny. Už se o tom bavíme minimálně po třetí a pokaždé to zamluvíme a nedá mi ji. Tak dnes jsem na to vědomě myslela a hlídala to a jdu tam 20.01.2023. Vyplní se tam nějaký obsáhlý dotazník a pak se dělají krevní rozbory, výsledek trvá půl roku, protože musí prozkoumat strašně moc genů, DNA.

V jednu chvíli jsem dost zvažovala, jestli na to jít, ale pak jsem usoudila, že nejde jen o mě, ale i moje děti a že je asi dobré vědět, jestli jsem nositelka nějakého rakovinového genu, mutace. U žen se často objevuje gen BRCA1 nebo 2, u kterého je téměř 90% riziko, že onemocní karcinomem prsu a 70% že karcinomem vaječníků… Jako (velmi účinné) řešení se pak nabízí úplné odstranění prsou a ženských orgánů. To je pro tyto ženy nejúčinnější prevence. Dost možná jste před časem zaznamenali případ Angeliny Jolie, která si přesně z těchto důvodů prsa nechala odstranit.

Ale dost osvěty. Na aplikačním sálku jsem se setkala s dvěma ženami, které jsem tam potkala před třemi týdny. Onkologie je taková malá rodina. :D Vedle mě byla paní v mém věku, potkaly jsme se pak na záchodě a tak jsem se ptala, s čím tam je. Rakovina z jedné pihy. Má imunologickou léčbu na rok. Pane bože, rok! To si neumím vůbec představit.

Scénář kapačky byl do jednoho bodu stejný. Po hodině, tedy v půlce, jsem zase potřebovala na záchod a byla jsem úplně v pohodě. Ještě jsem si říkala, jestli nemám zrušit odvoz sanitou, který jsem si domluvila s lékařem a měla jsem o ni už zažádáno. Ne neměla! Druhá půlka byl totální zvrat. Řekla bych, že reakce a vedlejší účinky se nesčítají, ale násobí. To, co přišlo, bylo a je drsné.

Ruka, ve které jsem měla zavedenou kanylu a kde mi chemoterapie kapala, začala hořet. Je to těžce popsatelná bolest. Jako když vám kus ruky (u mě je to oblast vnější nadloktí) neustále hoří, mravenčí a krutě bolí. Stále, při pohybu nebo doteku ještě víc. K tomu se mi zase stáhlo hrdlo a nemohla jsem pořádně mluvit. Tlak sletěl dolů. To jsem znala z minule. Ale dnes, bezprostředně po kapačce, jsem špatně ovládala i druhou ruku a hlavně nohy. Chodilo se mi velmi špatně. Ale po dokapání máte povinnost jít se na chodbu projít, tak jsem šla. S obtížemi.

Potom jsem se přesunula do čekárny a čekala na sanitku. Asi půl hodiny. Pospával jsem. Když pán přišel a já se zvedla, byla to hrůza. Teď se nechci nikoho dotknout, ale nejlíp můj stav připodobní, že jsem byla jak postižená. Ruka se mi neovladatelně kroutila, nohy totéž, zkřivené a já je jen s velikánskou námahou nutila sunout se po zemi a dělat kroky. Tuhly mi čelisti a mluvila jsem zpomaleně jako debil. Doslova. I jsem tak vypadala. :D Bylo to hrozný. Do sanitky jsem tedy s obtížemi došla a pak i domů. Najedla jsem se a hned jsem šla spát.

Situace je teď taková,

• že stále nemohu moc chodit, mám zkřečované, ztuhlé nohy, naštěstí to bolí jen minimálně.
• Levá ruka hoří a ta teda bolí fakt fakt hodně.
• V krku mám zase ostrý nepříjemný knedlík, nemůžu nic studeného a překáží to tam celkově.
• Reakce na chlad je také intenzivnější než v prvním cyklu.
• Plus jsem extrémně bledá, Simonku to úplně vystrašilo.

Toto je tedy ten nejaktuálnější stav v den kapačky. Jsem sama zvědavá, jak tohle bude odeznívat a vyvíjet se.

DEN #2 (Čt 15.12.2022)

Dneska jsem poprvé zvracela. Doktor mě na to včera upozornil, že se to může stát, že každý cyklus je jiný a připomněl mi, že na to mám doma prášky. Novetron. Dává se to pod jazyk a nechá rozpustit a pak spolkne. Byla jsem překvapená, že to není hnusný. :D Krásně mentolový. Musím být ale velmi opatrná na jakýkoliv pohyb, navaluje se mi a snažím se častěji jíst, prostě dát do pusy každou chvíli něco.

Levá ruka od kanyly se přes noc hodně zlepšila a bolí teď jen trochu. Co je blbý jsou nohy. Lýtka mám v permanentní křeči a nemůžu skoro chodit. Je to bolestivé a fakt fakt nepříjemné. Pne to i v sedě nebo vleže, ale bolí to jen trochu. Při té chůzi je to hodně bolavé a náročné.

Je mi taky dost zima, takže se klepu pod dvěma dekama ve vytopeném obýváku. :) Únava je, ale tím, že tyhle dny jsem si naordinovala nedělat nic, tak prostě nic nedělám a odpočívám nebo spím. V krku je zase ta hnusná zarážka, ostrý knedlík, který trochu podporuje i to zvracení, ale s teplým čajem a jídlem se to dá zvládnou a snažím se polykat co nejméně. Občas mi ztuhne pravá ruka a nemůžu s ní hnout a musím počkat, až to odezní. A taky mě mravenčí a nebo se klepe a to pak nemůžu nic nést nebo psát.

Ale do toho všeho mi přišel dárek. Je to vždycky tak milé. Miluju to rozbalování a těšení se. Od každého je ten dárek jiný, každý do něj otiskne svou osobnost, pohled na život a hloubku našeho vztahu. Dneska jsem dostala čarodějnický až mystický balíček od čarodějky Evy Pitnerový. Před časem jsem si od ní objednala službu Vzkaz od andělů (asi se to jmenovalo jinak, už si to přesně nepamatuju a Evča tuhle službu už nenabízí – ale nabízí jiné skvělé) a pro mě to byl nezapomenutelný zážitek. Takže vím, že Eva je fakt napojená a moc si vážím našeho přátelství. Jednou mi dokonce objednala a nechala poslat kytici!

Balíček od ní byl plný lásky a podpory a ten osobní dopis! Mám radost, že konečně viděla seriál Manifest (mě ohromil) a dokonce mi na základě něho koupila safírový náramek. Je zajímavé, jak všechny dárky, které jsem v nedávných dnech dostala, měly speciální načasování pro doručení. Vždy přišly v den, kdy se to prostě hodilo. Kdy mě to speciálně povzbudilo a posílilo. Děkuji.

DEN #3 (Pá 16.12.2022)

Těžký den. Hodně těžký den. Xkrát za noc jsem se budila s tím, že je mi na zvracení. Ale jestli něco fakt nesnáším, tak je to zvracení. Takže se snažím tomu předejít. A jediné, co pomáhá, je nehýbat se. Ráno jsem sama se sebou bojovala, jestli z té postele vůbec vylézt. Jenže chemo prášky si dát musím a před nimi se zase musím najíst. Takže jsem nakonec samozřejmě vylezla.

Nohy tak moc moc bolí. Chodím s velkými obtížemi a bolestmi. Ale zase to jde ruku v ruce s tím, že abych nezvracela, tak se nemám hýbat. Tudíž vstávám jen na cestu na záchod. A před tou se vždycky trochu najím.

Je mi prostě celý den zle. Žaludek jako kámen, hnusná chemo chuť, ostrý knedlík v krku, na zvracení, bolest lýtek.

Ale každá mince má dvě strany a i tento den přinesl hezké. Třeba dnes vařila oběd Domča spolu s Danielem a bylo často úsměvné je pozorovat, i jsem se zasmála, jak se škádlili, dohadovali a tak. Ale výsledkem byl výborný oběd. Porci jsem zvládla jen malou, ale pochutnala jsem si.

A taky jsem tento den dostala k poslechu zbrusu novou meditaci Terezky Kramerový Kmenové buňky. Je to úžasný léčebný nástroj. A i když já + meditace = spánek a tedy i tady jsem 2x klimbla a nakonec tvrdě usnula, zážitek jsem měla a těším se na opakované poslouchání.

DEN #4 (So 17.12.2022)

Dnešek byl zase těžký den. Mnohokrát jsem si pobrečela, je to prostě náročný. Nemůžu skoro nic jíst, je mi stále zle a nějak to na mě doléhá. Nohy dnes bolely ale o hodně hodně méně, dokážu chodit normálně a při chůzi to bolí jen trochu. I levá ruka, ve které byla zavedena kanyla, už prakticky nebolí.

Asi na mě doléhá i to, že je týden do Vánoc a já jsem na tom jak jsem. Atmosféra doma není povzbudivá, na děti můj stav taky doléhá. Mám pocit, jako bychom v tom všem byli každý nějak sám. I když děti za mnou chodí a potulí mě, obejmou, ale prostě není nálada na nic, ani si povídat, stejně na to nemám ani myšlenkovou kapacitu. Prostě jen přežívám a věřím, že další den bude lépe.

I na to jsem se dnes snažila soustředit. Na to, že tohle jednou skončí. A ono to skončí. Na to, že dnes mě už nebolí nohy a zítra mi třeba nebude ani špatně. Nebo třeba pozítří. Že zvládnu objednat vánoční dárky a zařídit všechny věci ohledně příprav na Štědrý den. Vím, že je to o tom to zorganizovat a zadat hodně dětem. Ale není to snadné. Když vidím, jak sami na tom psychicky jsou. Když až do pátku budou obě mladší chodit do školy. Nejspíš se v tom jen sama utápím a je to celé blbost. Nějak to nakonec bude. Já si teď jen přeju, ať mi není tak zle, nezvracím, ať už se tohle zklidní a můžu zase jíst.

Dnešní (stejně jako zítřejší) večer patřil Myšlenkám zločince. V posledním díle říkali takovou hezkou věc: Že každý z nás je na té své životní pouti sám za sebe. A součástí je, že děláme rozhodnutí, volby. A tyhle volby nás vedou k poznání, že jsme silnější, než si myslíme. Myslím, že je to pravda…

DEN #5 (Ne 18.12.2022)

Dnešek byl přeci jen o něco lepší. Naordinovala jsem si na většinu dne klid v posteli, takže mi bylo špatně minimálně a to přispělo i k mé větší psychické pohodě. K tomu jsem si srovnala, co je třeba doma udělat a zadala konkrétní úkoly dětem na dnešek i do dalšího týdne. Tím ze mě spadla část stresu. Oběd jsem objednala a musím říct, že jsem se trefila (což je teď velmi těžké, protože změněné chutě a chemo chutě způsobují, že mi skoro nic nechutná), špagety carbonara byly výborné a porci jsem snědla celou.

Času s dětmi nebylo dnes mnoho, protože jsem opravdu byla oddělená na půdě ve své posteli, ale o to byl hezčí. S Danielem jsem zkoukla druhou půlku finále mistrovství ve fotbale a bylo to super. Všichni jsme si odpoledne udělali chvilku nad prvním cukrovím, které nám dnes dovezli. Mně teda nechutnalo, protože chemo chutě, ale čas to byl moc hezký. A se Simonkou jsme si večer zase daly Myšlenky zločince a poslzely si jako dvě kámošky. Kdo by řekl, že takový seriál umí být dojemný, já brečím snad u každého dílu. :)

Je skvělé, že každý den v nějaký okamžik končí a obnovuje se naděje pro ten další den. I ta moje se dnes znovu obnovuje a věřím, že zítra bude zase lépe.

Pro doplnění aspoň foto Kariho a jeho těžké pohody. On je někdy prostě jako miminko. :D

DEN #6 (Po 19.12.2022)

Noc na dnešek byla šílená. Celou noc mě trápily silné křeče do žaludku i do břicha. Moc jsem se nevyspala a byla i psychicky vyčerpaná. Oběd vařila Domča a měla to být pečená zelenina, pečené brambory a volské oko. Nakonec to ale dopadlo jinak. V průběhu vaření jí to nějak udolalo a otrávilo, takže nakonec byly jen pečené brambory s tvarohovo-smetanovým dipem, zelenina se nechala na zítřek, že z ní udělám polévku a volské oko vysublimovalo. :D

Ale do tohoto pochmurného dne mi zazářilo světlo. Přišlo mi CD od Alexeje Byčka, jehož vznik jsem (asi v září…) podpořila na Doniu. Alexe i jeho ženu Terezku mám moc ráda, jsou to báječní lidé s laskavým a upřímným srdcem. Takže jsem tehdy ani chvilku neváhala a Alexe podpořila. Nebyla jsem si úplně jistá, zda si ty písně nakonec opravdu pustím, Alexův styl je specifický a nezapadá úplně do mého hudebního vkusu.

Ale když jsem si to CD pustila, byl to ohromný zážitek. Hodně jsem si poplakala, ty písně jsou hluboké a léčí. Pustila jsem si ho dokonce 2x. :) Je to nádherný. Krásně udělaný, hudebně pecka, jak je to nahrané v profi studiu a sem tam i další nástroje než klavír, tak to zní suprově. Fakt si tohle album užívám.

Zvládla jsem si ještě zavolat s taťkou. Letos po asi 4/5 letech budeme mít velikou změnu. Taťka poslední roky tráví Vánoce se svou přítelkyní Katkou na Slovensku. Ale letos se sám rozhodl, že chce být s námi. A tak letos tu bude on i Katka a budeme mít Česko-Slovenské Vánoce. Probrali jsme, kdo co nakoupí, že Katka udělá na Štědrý den jejich typickou polévku kapustňačku (zelňačku) a upeče nějaký vánoční medový dortík.

Také jsem poprosila, aby si na Štědrý den vzala na starost smažení, se kterým jí děti vydatně pomohou. Vnímala jsem to u sebe jako velký posun, že jsem si o tohle dokázala nahlas říct. Že jsem zahodila takové ty debilní myšlenky, že u nás bude poprvé, host, vlastně dost cizí člověk a dávám ji takové úkoly. Jenže já na to fakt sílu mít nebudu a přemáhat se je blbost. Prostě jsem to hodila za hlavu a řekla si, co potřebuju. Mám ze sebe radost. :) Tohle chemo období mě upřímně hodně učí…

Víc jsem tenhle den nedala. Tak to teď ale je. Ležím, odpočívám, jsem vděčná, když mě nezaplavují negativní fyzické projevy a psychicky se cítím dobře. To vlastně beru jako dobrý den. :) 

DEN #7 (Út 20.12.2022)

Dnešek byl zase o kus lepší. Stále mi je několikrát denně na zvracení, chemo chuť je hnus a jídlo chutná divně a jím teda pořád málo, ale to zlepšení tu zkrátka je. Takže stále odpočívám, dnes jsem si zase  poslouchala Alexovi písně a taky jsem věnovala čas ujasnění si, koho budu volit v prezidentských volbách.

Zhlédla jsem tři díly z aktuálně virálového pořadu K tabuli! Nerudovou, Pavla i Babiše. Velmi doporučuji. Zhlédnout všechny tři a přesně v tomto pořadí. [Spojler] Dokoukat Babiše je hodně náročný. Teda já už měla dost jasno, ale chtěla jsem si to ještě ujasnit a mám to. Za mě nejlepší volba Danuše Nerudová, i když to samozřejmě svoje mouchy má, ale tyhle tři díly mi ukázaly jednu velmi důležitou věc, kterou dělá jak Babiš, tak bohužel i Pavel, ale Nerudová ne. Co to je vám říkat nechci, věřím, že to v těch dílech uvidíte sami. :)

Udělala jsem polívku ze včera upečené zeleniny. Zase mě překvapilo, kolik se toho snědlo. Byl to celý velký hrnec a není nic. Ty děti jsou nějaký hladový nebo co. :)

Stále ještě nemám všechny dárky na Vánoce. Ale už jsem to pustila. Něco dostanou děti později a ví to a tátovi s Katkou pořídím nějaké dobroty a poukaz na něco, to ještě nevím.

Večer jsem pak zvládla vyřídit pár e-mailů a hořáků u klientů. Tedy zase den, kterým jsem proplula, nebo spíše proležela se.

Jo a taky mi přišel zajímavý výrobek. Tinktura ze sedmi adaptogeních hub. Zaujalo mě u ní především to, že: dokáže modulovat optimální hladiny imunoglobulinů E v těle. Přeloženo do “pozemštiny” to znamená, že ladí hladiny protilátek, které jsou v tvém těle zodpovědné za alergické reakce, ekzémy, záněty a podobné nepříjemnosti. Teď žádné doplňky stravy nedávám. Polykat další tablety k chemce nezvládám a pít můžu jen teplé, takže žádné sirupy nebo nápoje. Tohle se dá dát přímo do úst a nebo případně do teplé vody nebo čaje. Jsem zvědavá, jak to bude fungovat.

DEN #8 (St 21.12.2022)

Tento den bych nazvala den paradoxů.

1. paradox byl ten, že jsem celou noc probděla. Prostě jsem v noci byla vzhůru a nemohla zabrat. Usnula jsem krátce před sedmou ranní.

2. paradoxem bylo to, že přišla menstruace. Ten paradox je v tom, že všude čtu, že chemoterapie cyklus zastavuje. Tak u mě přišla na den přesně. Ale s komplikací. Nastalo extrémně silné krvácení, které jsem za celý svůj život nezažila. Nejdřív mě to dost vylekalo. V tuhle chvíli jsou velké ztráty krve problém. I fyzicky jsem vnímala, jak mě to velmi oslabuje, jakoby ze mě utíkal život.

Přemýšlela jsem, kam s tím vlastně zajít. Na onkologii? Na gynekologii? Pak jsem si řekla, že zavolám na onko a poradím se. Měla jsem pocit, že by stačilo mi jen napsat e-recept na něco, co to zmírní. Úplně nakonec jsem se uklidnila a řekla si, že počkám do zítřka. A to bylo dobré rozhodnutí. Není to stále ideální, ale mnohem lepší.

3. paradox si dělám já sama. :) Každý den čekám, kdy mi začnou padat vlasy. Byla jsem přesvědčená, že to bude tento cyklus (a ještě se to může stát). A tak každé ráno, když se vzbudím, vezmu pramen vlasů a tahám za ně, jestli mi třeba nezůstane v ruce. A ne, stále drží. :)

4. A tím posledním paradoxem je, že před pár dny jsem tu psala, jak na mě doléhá, že nestíhám, že nemám ještě dárky, nevím jak to či ono udělám, jak jsem pak zaúkolovala děti a vyhodnotila, že není třeba se stresovat, že to stejně nějak bude. A přesně! Před čtyřmi dny nic a dnes všechno. :D

Je v rámci možností uklizeno a dárky jsem taky obstarala. Prostě „včera“ nic a dnes vše. To jsou paradoxy šťastného života. Jako je skvělé, že si tenhle deník píšu, protože některé věci pak vidím tak jasně! Vidím, jak nic netrvá věčně. Učím se pouštět a věřit. Pozoruju, jak se věci skládají i jak se já sama vracím a znovu stavím do své síly.

Vzhledem k málo spánku jsem nakonec odpoledne usnula. A se mnou všichni, jsme nějací unavení. A to nám přineslo nečekaně krásnou a trochu bláznivou chvíli. V jedenáct hodin večer jsem dostala velkou chuť na krupicovou kaši. A jako zázrakem jsme doma krupičku měli, nechápu! A tak jsem uvařila, nandala nám do misek a v půl dvanácté v noci jsme ji všichni společně jedli, povídali si a smáli se. Bylo to nádherné.

Tohle jsou pro mě ty nejkrásnější chvíle života. Tohle je můj opravdový život. Ten, který miluju. Ten, který je na první pohled tak moc obyčejný a přece v něm je skryto veškeré bohatsví, které mám.

DEN #9 (Čt 22.12.2022)

Tak tahle noc byla stejná. Usnula jsem krátce před osmou ranní. Je to šílený. Spala jsem necelé tři hodiny. Ale dobré je, že jsem se i tak cítila fajn. Dokonce jsem se pustila do úklidů a přebrala a umyla ledničku i špajzku. Byl to krásný pocit. Sice jsem potom odpadla, ale joo! Když nám pak odpoledne z Rohlíku přivezli nákup, mohla jsem vše hezky poukládat do čistého. Zítra ještě někdo z dětí dokoupí poslední drobnosti a je to.

Dokonce máme už i nazdobený stromeček. Měly ho zdobit zítra všechny děti společně, ale Domča se dnes probudila s náladou na zdobení. Což je teda skoro zázrak, zdobení nesnáší a každý rok se u toho děsně ulejvá. :D Napsala do našeho rodinného chatu na Instagramu, jestli to Danymu a Símě nebude vadit (byli ve škole), kdyby ho nazdobila, dostala souhlas a voilá, máme stromeček. :)

Siminka si dnes dokoupila poslední věci, které potřebuje v lednu na přijímačky. Uff. Byla jsem z toho trochu nervózní, protože na ně jde hned v úterý 3. 1. (a druhé den na to) a vím, že právě papírnictví tu mají po novém roce inventury, tak jsem ji honila. Pořád měla pocit, že má dost času a já se snažila netlačit. Nakonec se domluvila s kamarádkou, která taky bude dělat přijímačky na uměleckou školu a šly nakupovat spolu. A dneškem je i tohle hotové. :)

Aaaaaa! Dnes mi také dorazil dárek. Už ani nevím, kolikátý to je. V tomhle roce a speciálně v tomhle posledním období jsem jich dostala tolik. Tady jsem byla doslova zaskočená. Dárky za několik tisíc, vůbec jsem to nečekala. Jsou od holek Ivy Bernát Votavové a Lenky Balanc Růžičkové.

Tyhle dvě ženy dřív měly každá svůj byznys. Ale pak se spojily a tvoří společně překrásné projekty. Jak cestovatelské a rozvojové, tak i fyzické předměty. Nesou poselství naděje, láskyplnosti, laskavosti, podpory. Pro mě jsou holky a jejich projekt a ony samy vzorem ženské podpory. Jednak jaké ony samy jsou, tak v tom co předávají a vsázejí do duší druhých žen: aby na sebe myslely a dávaly každá jedna podporu na prvním místě sobě.

Když jsem si tu krabici otevřela, neměla jsem slov. Čekalo na mě triko a mikina s nádhernými afirmacemi, nádherný ženský parfém (ááách, škoda, že vám nemůžu dát přivonět) a rozvojové karty. Jak kdybych po otevření té krabice celá nasákla láskou a laskavostí, soucitem a touhou se nikdy nepotopit a být sama sobě vždycky nejlepší kámoškou. Kouzelné.

DEN #10 (Pá 23.12.2022)

Tuto noc jsem spala! Krásných 10 hodin. Tenhle den před Štědrým dnem byl vyhrazen v první řadě na dělání bramborového salátu, pár posledních drobných úklidů, balení dárků a společné koukání na nějaký vánoční film(y). A přesně to se stalo, podle plánu. :) A taky na nákup toho nejbáječnějšího vaječáku. Kupujeme ho v kavárně Jedno kafé. Domča pro něj dopoledne zaskočila. Sice alkohol prakticky nepiju a s chemkou to není moc slučitelný, ale jeden dva panáčky si teda dopřeju.

Miluju, jak spolu děláme salát, každý se nějak zapojí. Stavil se na chvilku i můj taťka, abychom probrali ještě nějaké věci k zítřku. Tak moc se těším. Na osvěžení v podobě slovenských dobrot. Na to, že budeme všichni spolu.

Tyhle Vánoce mě neskutečně naučily. Že se dá všechno delegovat. Úklid, nákupy, vaření, i obstarání (některých) dárků. A co se nedá, to prostě není a nic se neděje. Že se dají věci totálně zjednodušit a že základem je komunikace. A ze všeho nejvíc je láska a pohoda, vděčnost a pokoj.

Ještě chci moc poděkovat Martinovi Ospalíkovi. Dnešním dnem mi končí jeho měsíční energetická podpora. Dal si sám od sebe závazek, že mě bude celý jeden měsíc podporovat a každý den mezi 8 a 9 hodinou ráno mi posílal uzdravující energii. Nádherné.

Jinak jsem se dnes cítila většinou dobře. Až na pár stahů hrudníku a občasnou obrovskou únavu to byl fajn den. Na dokreslení pár fotek, kočičky jsou úžasné.

DEN #11 (So 24.12.2022)

Štědrý deeeen. Je to tu. Sice ráno začalo tím, že jsme se se Símou rafly :D (chtěla na Štědrý den prát, tudíž si dala věci do pračky a chystala se ji zapnout, což je pro mě totálně nepřijatelný, na Štědrý den se prostě nepere a tečka), ale rychle to z nás vyprchalo a den byl totálně boží. Za mě asi nej Štědrý den za několik posledních let.

Taťka s Katkou přišli v poledne a tak jsem hned dala do trouby „šneky” – bílé klobásy. Na Slovensku to vůbec neznají a ani neprodávají, takže je Katka jedla poprvé. Jinak ona je úžasný člověk. Úplně k nám zapadla, jak kdyby byla součást rodiny odjakživa. Moc hezky jsme si s ní navzájem s dětmi i každý sám popovídali.

Po obědě byl čas na medovník a druhý dortík, které Katka upekla. To byla dobrota! Já si šla pak odpoledne na nějaký čas na půdu lehnout, mezi tím pak začalo dílo kolem obalování. Tak to chvilku za mnou nahoru různorodě chodili a doptávali se na to či ono. Daniel pak klepal maso, holky obalovaly, Katka smažila. A já si chvilku zdřímla. Za to smažení jsem neskutečně vděčná. To byl ten nejhlavnější rozdíl, který jsem vnímala oproti minulým rokům. To, že jsem u toho ty dvě hodiny nestrávila a nedala do toho energii. Těžko se to popisuje, ale tohle bylo zkrátka moc fajn.

Celý ten den byla nádherná atmosféra. Tolik jsme se nasmáli! Pouštěli jsme si naší rodinnou „hymnu” – písničku Family time. Milujeme ten clip i tu píseň a o Vánocích rozhodně nemůže chybět. Televize se pouštěla až úplně večer na pohádku Popelka a zkoukli jsme společně i strašný romantický slaďák Láska nebeská. Zvládli jsme si zahrát Dark stories a taťka mi i opravil prkýnko na záchodě. :D

Z dárků měli všichni radost. Letos jsem dětem koupila společný dárek: poukaz na únikovku. Byly nadšené! Je to poukaz pro 3-5 hráčů. Myslela jsem, že půjdou třeba někdy v lednu, ale nakonec jsme se domluvili, že počkají, až budu mít po chemce a někdy koncem února bychom šli všichni.

Od Katky jsem dostala skvělé dárky! Koupila mi veliké balení proteinu s příchutí Almond coconut cream a pak veliké balení instantní čoko rýžové kaše. Jsem totálně nadšená. Radila se s pánem, který to vyrábí a vysvětlila mu mou situaci a tohle ji doporučil. A trefili se! Bílkovina je pro mě nejen těď zásadní a potřebnou denní dávku rozhodně tělu nedám. Ani teď a bohužel ani v běžném životě. Doplnění přes kvalitní protein je potřebné. A ta kaše! Je rychle stravitelná a tedy rychlý zdroj energie. A tuším, že mi bude velmi dobrým společníkem (nejen) v těch prvních dnech po kapačce, kdy nejde moc jíst.

Ovšem cenu za nejlepší dárek vyhrála Katka. Můj taťka je šprýmař a zaperlil. Koupil jí totiž pohanku a jáhly. :D Prej když je taková zdravotní (rozuměj zajímá se o doplňky výživy nebo zdravější stravování). :D

Děkuju za tento den. Za mou rodinu. Že se máme tak rádi. Chtěla jsem při štědrovečerní večeři pronést přípitek, místo toho jsem se rozbrečela a jen ze sebe vysoukala, že jsem tak vděčná, že jsme všichni letos spolu. Jsem. Každý rok mi hlavou prolítne myšlenka: Jak to asi bude příští rok? Nevím. Ale teď a tady tu jsme všichni pohromadě. Protože spolu chceme být, což je fantastické a protože nám život dopřál, že to jde.

DEN #12 (Ne 25.12.2022)

Dnešek byl divný den. Byla jsem strašně unavená, takže jsem ve finále dost dne prospala. Docela mě to (spíš nemile) překvapilo. Díky tomu jsme byli i málo spolu a to mi nebylo příjemné. Měla jsem zase chemo chutě a jednou jsem se skoro pozvracela. Tyhle propady (hlavně únavové) jsou pro chemoterapii sice normální a lidé se s nimi potýkají i půl roku až rok po ukončení, ale příjemné opravdu nejsou. Mě to dnes zkrátka vyvedlo z míry a nebylo mi příjemně ani duševně.

Ale hezké bylo, že jsme se společně koukli na Pelíšky a nasmáli se a protože je neděle, večer jsme si se Simonkou daly Myšlenky zločince. Víc tento den nepřinesl. Snad se zítra budu cítit lépe…

DEN #13 (Po 26.12.2022)

Se zpožděním několika dnů dopisuji tyhle poslední dny 2. cyklu. Ne proto, že by nebyl čas, ale závěr tohoto cyklu byl pro mě velmi náročný. Tento den jsem opět cca 75 % času prospala. V těch pár zbývajících hodinách jsem si četla. Mám sice rozečtenou jinu knihu, ale zavolala mě znenadání Krajina na pomezí. Pro mě úžasná kniha, která sedí teď do mého života a hluboce mě oslovuje.

Večer jsme pak s holkama ještě zkoukly Zelenou míly. Domča o tomto filmu už nějakou dobu mluví, že ho chce vidět, ale nemá na něj odvahu. Zjistila jsem, že ho dávají dnes večer a navrhla jsem, že je to příležitost se na něj konečně podívat a že se budu dívat s ní. Jen jsem popletla čas. Myslela jsem, že začíná ve 20:20 hodin, ale když jsme se v ten čas uvelebily na gauči, zjistily jsme, že ho dávají až v deset. To se nám nechtělo čekat, tak jsme si ho pustily na Netflixu. Viděla jsem ho už potřetí a pořád je to síla.

Víc se tohoto dne neudálo.

DEN #14 (Út 27.12.2022)

Poslední den tohoto cyklu! Nejsem na tom psychicky ani fyzicky moc dobře, ale jsem v půlce. Tento den jsem zase zvracela a začala mě bolet hlava. Ta trvá ještě dnes, když toto píšu (čt 29.12.) a je to vysilující. Stejně tak nevolnosti, ale ty pomalu ustupují a nezvracím. Vyčerpaná jsem jako vymačkaný citrón. Dnes jsem i brečela, že už tohle nechci.

Na konci druhého cyklu jsem na své životní cestě na kolenou. Procházím tento úsek s velkou námahou a sebezapřením. Vím, že v následujícím volném týdnu se pomalu postavím zase na nohy, ale bude to vetchá chůze a třetí cyklus mě nejspíše zase rychle na ta kolena srazí. Kutám v sobě mentální síly to zvládnout.

Objevuji veliký a tichý zdroj své vnitřní síly. Udivuje mě to, ale je tam. Nevím, kde se bere a pozoruju, že i když jsem totálně rozsekaná, brečím, nadávám, vzpírám se, on tiše uvnitř mě bublá a říká: „Tohle zvládneš. Možná se budeš plazit, ale tenhle úsek cesty projdeš. Dokážeš to.” A já si otírám slzy a i když nevím jak, jak se to může stát, reaguji novým vnitřním nastavením, novou nadějí.

Tenhle cyklus jsem si došla pro několik důležitých myšlenek a rozhodnutí:

1. Tohle už nikdy nechci zažít! UŽ NIKDY. Teď to projdu, ale následně udělám vše pro své plné zdraví, abych se už do téhle situace nedostala. Ale je tu i druhá strana tohoto rozhodnutí: kdyby mi znovu diagnostikovali rakovinu, metastáze, nový nádor, cokoliv, už na chemo nepůjdu. I když by to znamenalo umřít. Já už tohle prostě znovu zažít nechci.
2. Konec utrpení! A dost! Stačilo! Už stačilo v našem rodě muset procházet utrpením. Je splaceno. A taky stačilo toho docházet si k nějakým poznáním a moudrosti skrze utrpení. Fakt už ne. A taky konec páchání jakéhokoliv utrpení sama na sobě. V jakékoliv podobě – hnusné myšlenky, odsuzování, podceňování, pocitům nedostatečnosti a co já vím, čeho všeho ještě. Nene. Je čas na 100% laskavost, lásku a dobro. Na všech úrovních a ve všech podobách. Je čas poznávat cesty dobra a jak ho „páchat“ – na sobě i druhých.
3. Je čas nebát se být vidět a je čas dávat zpět společnosti. Jak přesně tohle bude vypadat, se ještě uvidí.

Tak jo, další cyklus mi začíná 4. 1.