Deník chemoterapie – III. cyklus

První cyklus popisuji zde. >>

Druhý je tady >>

Než začnu, zase si shrnu volný týden mezi cykly.

VOLNÝ TÝDEN 1 (28.12.2022 – 03.01.2023)

Do tohoto volného týdne spadlo několik akcí.

1. Návštěva

V pátek 30.12. za mnou z Prahy přijela Vlaďka Botlíková. Je to nejen moje klientka, ale staly se z nás i přítelkyně. Mám ji moc ráda. V ten pátek jsem byla sice unavená, ale zvládla jsem jít jí naproti na autobus, pozvat ji na oběd do restaurace Potrefená husa a ještě nám pak zbyla asi 1,5 hodinka na povídání u nás doma. Byl to moc krásný čas. Úplně jsem si zapomněla udělat s Vlaďkou fotku na památku.

Přivezla mi vlastnoručně pečené perníčky. Popsala mi celý příběh kolem pečení i s fotkami na doprovodných třech A4. Při čtení jsme se moc a moc nasmály. Velmi jsem ocenila, že za mnou z Prahy byť jen na chvilku přijela. Krásný.

2. Silvestr

Pak tu byl silvestr, který ale nemám ráda a minulé roky jsem ho vždy nějak slavila kvůli dětem. Letos jsem měla vizi, že všechny děti někam na silvestra půjdou a já si užiju možnost jít spát. :) Domča s Danym opravdu šli na své akce, ale Simonka zůstala doma. Ne že by nemohla k někomu jít, ale samotné se jí nechtělo. A byla v pohodě s tím, že já to nijak neslavím.

Nakonec jsem ale udělala česnekovou pomazánku, namazala ji na česnekovou bagetu a byly to takové a la chlebíčky. A protože silvestr vyšel na neděli, večer jsme si spolu užily Myšlenky zločince. Takže nakonec to bylo hezké pro nás obě.

3. Práce

Ve volném týdnu se vždy aspoň trochu dostanu k práci a je to pro mě velikánské povzbuzení. Tentokrát jsem tvořila prodejní stránku na meditaci Terezce Kramerové. Plus jsem se mohla na chvíli zapojit do příprav kampaně v Podnikání z pláže. Letos tam prakticky nejsem, ale vidím, jak skvěle si s tím celý tým dokáže poradit a nahradit mě. To je prospěšné vidět. Ale když mi Stáňa napsala, jestli se nezapojím a neudělám některé procesy, bylo to moc milé a ráda jsem na chvilku naskočila.

Také jsem od 1. 1. 2023 přestala být plátce DPH (přesně po 12 letech) a to vyžadovalo dost přenastavování ve fakturačním systému a také úpravy na webu. Tím jsem strávila prakticky celou neděli 1.1.

Jak to teď píšu, uvědomuji si dokonalost časování svých chemo cyklů. Vnímám, jak to někdo vyšší rozhodl a jak je to dobré. Vždy to podstatné a důležité zvládnu. Buď je to na konci cyklu (jako třeba Štědrý den), nebo ve volném týdnu. Hustý.

4. Simonky přijímačky

Ty teda padly na dva dny a to konkrétně úterý 3. 1. – můj poslední den volného týdne a středu 4. 1. – první den nového cyklu. Každopádně ty první dělala na Umělku v Turnově. Ráno ji tam odvezl můj taťka, ale pak ji tam nechal a šel si za svou prací. A Simonka si přála, abych tam za ní po obědě přijela a podpořila ji. Zvládla jsem to právě díky tomu, že to bylo na konci volného týdne a já stihla nabrat nějaké síly. Po skončení zase přijel taťka a odvezl nás domů.

Shrnutí

Jak byl 2. chemo cyklus pro mě náročný, volný týden byl zase nadechnutím. První dva dny mi bylo sice zle, na zvracení a již 6. den mě v kuse bolela hlava, ale pak se to zlomilo a i když jsem sil měla rozhodně méně něž ve volném týdnu po 1. cyklu, bylo to pookřání.

Co mě trápilo byla ta bolest hlavy. Nepamatuji, že bych ji měla kdy tolik dní za sebou. Jsem také hodně slabá, není den, kdy bych odpoledne na 2-3 hodiny neodpadla a nespala. A to vstávám třeba v poledne. Prostě ty síly fakt nejsou. Potom krk – mám stále jakoby ježka v krku, v oblasti mandlí a je to velmi nepříjemné. Tento volný týden jsem se vůbec nedopracovala k pití studených nápojů, stále to nejde. Pít pořád jen čaj je už dost otravné, ale co no. K vánocům jsem si od dětí přála čaje, takže teď mám bohatou různorodou nabídku. :)

DEN #0 (St 04.01.2023)

Dnešek přinesl překvapení. První, co jsem slyšela, když jsem vstoupila k doktorovi do ordinace, bylo: „Dneska žádnou chemču nedostanete.“ To mě zarazilo a ptám se proč. „Máte nedostatek bílých krvinek a krevních destiček.“ Diagnóza je to neutronopenie a trombocytopenie, v mém případě je to stupeň 2 (ze čtyř).  [Tak aspoň už víme, z čeho je ta má šílená únava a slabost.] Léčí se to léky, které stimulují tvorbu krvinek v kostní dřeni. Plus kortikoidama (to je ten Prednison) – ten mám naštěstí jen na tři dny 2 tablety denně. Pyridoxin beru 6 tablet denně celý týden.

Tohle jsou poměrně časté nežádoucí účinky léčby, které prakticky vždy vedou ke snížení dávek chemoterapie. Což už i mně dnes řekl, že mi dávkování kapačky (a nejspíš i tablet) musí snížit a ve zprávě už tohle mám zapsané jako: 3. série CapeOx v redukované dávce. 

A tak jsem poděkovala, vyšla, v lékárně jsem si vyzvedla léky a šla domů. A víte co? Asi bych měla být smutná, protože tohle je zásah do léčby a v globálu to není úplně příznivé. Ale já vnímala obrovskou úlevu a vděčnost. Netěší mě, že se celková léčba o týden prodlužuje, ale získat týden volna navíc je prostě skvělý. Dokud jsem ho nedostala, netušila jsem, jak moc ho potřebuji.

Šla jsem dnes na tu kapačku s velkým sebezapřením a ne ve zrovna dobrém psychickém rozpoložení. V noci jsem moc nespala, den předem dělala Simča přijímačky a to pro mě znamenalo brzo vstávat, pak ještě odpoledne jet do Turnova a hodně pozdě do noci jsem dodělávala vše potřebné, protože jsem měla zas na několik dní úplně vypadnout z chodu. V noci jsem se stále budila a v hlavě mi běželo, co vše musím doktorovi říct. 

Měla jsem v plánu ho požádat o snížení dávkování té kapačky, protože ty vedlejší účinky v 2. cyklu byly fakt hrozný. Pořád jsem si opakovala, co přesně mu řeknu a jak mu to popíšu a že to budou mé argumenty pro obhájení toho snížení dávkování. Ale dělalo mi to starosti. Co když to neuzná? Co když vyhodnotí, že snížení není prospěšné a nechá mi to? Vzpomínala jsem na ten 2. cyklus a jak náročné to bylo. I když jsem se tomu chtěla bránit, v hlavě se mi stále vracel moment, kdy mi ta kapačka dokapala a mě bylo tak moc zle, nemohla jsem mluvit a pořádně chodit. Musela jsem se mentálně připravovat, že to dnes možná bude stejné. Prostě jsem se cítila fakt nedobře. Takže to, jak to celé dnes bylo, že to mám o týden odložené a že výsledkem je navíc automatické snížení, mi ve finále udělalo vážně radost.

Navíc se mi to hodí. Dnes dělá Simonka druhé talentovky tady v Liberci a vypadá to ne úplně dobře. Už ráno vstala ve špatném stavu, hroutila se, byla vyčerpaná. Zaskočilo mě to a i když jsem jí ráno věnovala dost času a snažila se ji navrátit do pohody, úplně se to nepovedlo. Psala mi pak během dne, že to celé zkazila a že chce domů. To, že až přijde dnes domů, tu budu přítomná, je dost důležitý a je to super.

K tomu mají zítra přivézt její novou postel i s matrací a to jsem si taky dělala starost – jak budu na příjmu, až bude dopravce volat, jak to převzít a jak zorganizovat, aby to někdo vynesl k nám do 3. patra. Moc reálně jsem to neviděla, tak jsem to ignorovala. Takhle bez léčby to zvládnu pořešit. Plus v neděli odjíždí Síma na týden na lyžák. I na to ji vypravit budu mít díky tomuto týdnu volna sílu. Takže já v tomhle týdnu odložení léčby vidím jen a jen pozitiva. Prostě zase vyšší moc, péče a láska působí, aspoň já to tak vnímám. 

Tak si tu nejspíš za týden zase shrnu volný týden a psát začnu až od středy 11.01.

VOLNÝ TÝDEN 2 ( 04. – 10.01.2023)

Tenhle týden volna jsem nakonec vyhodnotila jako klíčový. Jednak jsem nabrala trochu sil, i když jsem stále slabá, ale hlavně jsem se přesunula na jiné psychické spektrum a právě to vidím jako nejdůležitější. Když si vzpomenu, jak jsem na tom byla před týdnem (ani se mi nechce věřit, že je to jen týden) a jak jsem na tom dnes, je to opravdu veliký rozdíl.  Rozhodně zítra na ten třetí cyklus nastoupím s větším klidem a důvěrou, že to zvládnu.

Celý tenhle volný týden jsem se soustředila primárně na sebe. Ne že bych dělala jen věci pro sebe, ale dělala jsem jen to, co jsem chtěla. Kývla jsem na nějaké další práce pro Podnikání z pláže, což bylo fajn a pracovala jsem na jednom opravdu hodně hodně velkém webu, kde je mega práce a mohla jsem ho tak posunout o kousek dopředu.

Do tohoto volného týdne spadlo zase několik věci:

1. Simonky přijímačky 2

Hned ve středu 4. 1. a dělala je na druhou uměleckou školu. Opět jsem s ní vstávala a posnídaly jsme spolu, ale už hned ráno jsem viděla, že není ve své kůži a ani psychicky úplně ok. Holt jsou to náročné zkoušky a vypětí a tyhle mladý tělíčka a mozky s tím ještě neumí tolik pracovat. A i když jsem se snažila ji pozvednout a povzbudit, úplně se mi to nepovedlo.

A taky se to na výkonu odrazilo a jak přišla domů, plakala, že se jí to nepovedlo. On se svět nezboří a prostě ne vždy podáme dostatečné výkony. Známe to všichni. Ten tlak kolem přijímaček je šílený. O to víc se snažím mít nadhled a navíc – už se to stalo, proběhlo to, netřeba brečet nad rozlitým mlékem. Když se na žádnou umělku nedostane, budeme to řešit dál. Ale až to přijde.

Tady trocha z jejího portfólia:

2. Simči lyžák

V neděli 8. 1. odjížděla Simonka na lyžařský výcvik. Jeli do Krkonoš do střediska, kde snad jako v jediném je ještě umělý sníh a dá se lyžovat. Ještě že tu mám na pomoc tátu, který vždy jde s mými dětmi a zajistí ve Sportu půjčení lyží. Já tomuhle vůbec nerozumím, on na to vždy dohlédne, ví co půjčit, co zkontrolovat, jak to má vypadat, když je to dobře a sedí to. I tentokrát se toho ujal a Simča mohla na výcvik vyrazit.

3. Korálky

V tomhle týdnu jsem měla spoustu nápadů a vizí a jedna z nich byla i touha vyrábět náramky. Není samoúčelná, je zasazená do celkové vize a vím, co tím sleduji a jsem z toho moc a moc nadšená! A těším se, až to zrealizuji jako celek. Každopádně první krok byl vybrat korálky a začít. A to se stalo v úterý 10.11. Daniel mi vyzvedl balíček a já se hned pustila do práce. Věděla jsem přesně, jaký náramek chci vyrobit a také mi k němu hned přišel název: Krása hlubin. Kdykoliv se na něj dívám, cítím jeho hloubku, slyším jeho poselství a vnímám úkol, který má. Je nádherný ve všech rovinách. A moc se těším, až ho doplním dalšími kousky skládačky.

Celkově jsem poslední dny přemýšlela nad balancem a cítím velkou potřebu vyrovnání velkého podílu duševní práce (tvorba webů a práce u pc obecně) nějakou manuální prací. Ale že to skončí rukodělnou prací a konkrétně výrobou náramků pro mě bylo překvapením. :D Ale když to přišlo, nemohla jsem odolat.

4. Šamanské poselství

Tak toto byla velká síla a myslím, že vůbec není náhoda, že se to celé odehrálo právě v tomto volném týdnu, kdy i mně vize a nové nápady přicházely. Přinesla mi ho Šárka Hošková, která se zabývá šamanským bubnováním. Hned, jak jsem viděla kartu a její text + další vysvětlení od Šárky, jsem věděla přesně, co to znamená. Přesněji tak jsem tomu porozuměla já dnes a tak to ke mně promluvilo. Nechám vás nahlédnout… :)

Doplňující slovo od Šárky:

Viděla jsem tento léčivý a podporující obraz: Ukázalo se mi pravé oko. Bylo jakoby vrostlé do skály. Dívalo se na svět kolem – vpravo byla vidět krajina a nad ní hvězdná obloha. A lítali tam jakoby „vlasatice“. Cítila jsem obavy a strach. Pak se oko uvolnilo ze skály a vplulo do prostoru. Vydalo se s menším strachem objevovat svět. Nejdřív vzduch a pak sklouzlo pod vodu a objevovalo vodní svět. Objevilo se tam trochu zploštělé jakoby zlaté tělo a oko jakoby ho rozpohybovávalo. Přišlo mi k tomu, že to mohlo být něco jako tekutinové tělo. Možná lymfa…. Pak se z hlubiny objevilo dlouhé „žezlo“ – k tomu mi přišlo slovo: opora.

A takto to promluvilo ke mně:

Mám pocit, že to celé už nějakou dobu žiji. Začnu tou kartou. Obraz lesa jak mezi stromy probleskuje slunce je úchvatný. Znamená to, že jsem už na okraji a z lesa vycházím. A pak ano, vyjdu na pole. To pro mě znamená zcela novou éru v životě. Rozprostírá se přede mnou, je přehledná přesně jak pole jsou, jen tam člověk musel skrz ten les dojít. A já teď stojím na okraji toho pole a otázka Čím bych byla, kdybych nebyla – ach bože – kladu si ji asi rok. Je důležitá, protože znamená uvědomit si, kým jsem dosud (v lese) a kým se musím stát (pole).

Duch Sokola – v lese není, ale je na tom poli! A kým bych byla – ženou sokola. To pro mě znamená spojit se s novou identitou, posláním, rolí. Což je přesně to, co se poslední měsíce v mém životě formuje.

Šárky obrazy to dokonale dotáhly a barvitě stáhly do reality. To oko! To jsem přesně já. Pozoruju, vidím, co se mi pomalu rozprostírá a ano, mám obavy a strach. Ale vím, že jediná možnost je se pustit té skály a vydat se objevovat svět.

Vodní hladině zatím nerozumím, žezlo je velké povzbuzení. Vnímám v tom i vládu a pevnost. A možná i vliv a autoritu.

Tohle celý, tenhle celý proces je o uzdravování a řekla bych i rodovém. Mám ještě kus cesty před sebou.
.
.
.

Shrnutí:

Tenhle týden byl pro mě opravdu zajímavý. Druhou půlku jsem byla nelogicky strašně unavená, přestože jsem už několik dní brala léky na tvorbu bílých krvinek a očekávala bych, že budu v síle. Ne že mi ta síla rapidně spadne oproti první půlce týdne. Nějak tomu nerozumím, ale to asi není důležité.

Ta první půlka týdne byla úžasná. Připadala jsem si jako bych vylezla z pod těžkého koberce. Zapomněla jsem, jaké to je na světle, na slunci. Ale tento týden jsem si na to zase vzpomněla, protože jsem to zažila. Bylo to krásné. I z mojí mysli se zvedl závoj a já měla spoustu nových nápadů a vizí. Posunula jsme se i ve své nové vizi, kterou jsem přijala v nemocnici a sepsala si k tomu některé další věci a nápady. Bylo úžasné to zažívat.

Bylo pro mě neskonalým povzbuzením vidět, že moje tělo může zase obnovit sílu a funkce a moje mysl zase může zářit.

Díky tomuto týdnu navíc zítra nastoupím na 3. cyklus v úplně jiném rozpoložení než před týdnem. Přijímám, že se zase uzamknu pod koberec, ale už vím, že se z něj dostanu ven a že zase všechno bude dobrý.

Jo a taky jsem si ještě zvládla udělat pořádek v barvách. Teda já ho měla, ale rozhodla jsem se to předělat a využila jsem šuplíkovou komodu, kterou mi od Katky před pár týdny dovezl táta. A takhle krásně vypadá jeden ze šuplíčků. :)

DEN #1 (St 11.01.2023)

V noci jsem vůbec nemohla usnout, takže jsem pak v reálu naspala čtyři hodiny a tedy se mi těžce vstávalo. Ale den běžel jako po drátkách. Sice jsem přišla kvůli výpadku tramvaje o chvilku později, ale na řadu k lékaři jsem šla rychle. Probrala jsem s ním některé nepříjemnosti minulého cyklu, hlavně zvracení a křeče do nohou. Napsal mi na nevolnost druhý lék, který mohu kombinovat s tím první a tím pokrýt větší část dne. Na křeče mi napal Magnosolv – hořčík. Nevím, zda je to složením a aktivním obsahem hořčíku úplná hitparáda, sama mám vyhlídnuté fakt super hořčík malát i bysglicynát, ale v tuhle chvíli mi Magnosolv přijde vhod, protože to nejsou tablety (nic dalšího kromě chemky teď polykat nechci), ale je to prášek do vody a ta voda může být i teplá. Takže pro mě nyní ideál.

Potom jsem si šla vyzvednou předepsané léky do lékárny a po návratu mě velmi rychle už volali na sálek na kapání. Dnes poprvé nebylo volné křesílko a tak jsem musela na postel. A objevila jsem kouzlo postele! To bylo super. První půlku jsem regulérně prospala a druhou (po obligátním vyčůrání v půlce) proklimbala. Vždy si poslouchám své oblíbené a mocné chvály (Worship songs).

Reakce v druhé půlce nastoupily, začala mě bolet a hořet ruka se zavedenou kanylou. Měla jsem křeče do žaludku. Ale celkově to bylo mnohem menší než minulý cyklus. Dokonce mi ani tlak nespadl. Je jasné, že hlavní důvod je ten, že jsem dostala regulovanou dávku, jen 80 %.

Domů jsem opět jela sanitkou a měla jsem moc příjemného sanitáře. Z onkologie zajel ještě na internu, kde nabral staršího pána. Po vysazení u něj doma mi pak cestou vyprávěl příběh:

Je to jeho 87letý adoptovaný strýček. Adoptovaný proto, že patří k jeho současné přítelkyni. A tam je to vztahově tak, že tenhle starý pán je strýc jejího ex-přítele. Ale všichni se na něj vykašlali a ona má dobré srdce a tak to tak nenechala a pomáhá mu s nákupy, návštěvou lékařů, vyzvedáváním léků atd. A tak sanitář díky své přítelkyni tohoto pána „adoptoval“ a teď se o něj taky stará. 

Krásný příběh, lidskost, zájem.

Doma jsem pak hned zaplula do postele a hodně času prospala. Ze včera jsem měla uvařený vývar, který mi přišel velmi vhod. A dokonce jsem dnes i zvládla uvařit jablečný kompot, jako mlsku, což bych žádný jiný cyklus nezvládla. Zatím nezvracím (a doufám, že to tak zůstane), levá ruka od kanyly bolí, ale dá se to vydržet. Co je nejhorší, je tradičně krk. Tentokrát se v něm udělal něco jako obří střep, tlačí to v klidu a při polykání musím dělat speciální manévry, jinak mám tendenci se pozvracet. Jsem také hodně slabá a unavená, ale to je normální.

DEN #2 (Čt 12.01.2023)

Dnešek byl takový nijaký den. Byla jsem strašně unavená, tak jsem většinu času proležela. Až na část, kdy jsem chvilinku pracovala na jedné pro mě velké věci, kterou chystám – jako oslavu po skončení chemoterapie a moc se těším, až to vypustím a povím o tom světu. Je to krásný a milý počin a chystat ho mi dělá radost. Kousek té radosti jsem si dnes dopřála, ale dlouho to nešlo, prostě ta únava je veliká.

Volali mi dnes 4× z nemocnice z gynekologie. Netuším, proč zrovna z tohoto oddělení. Docela mě to znepokojilo. Říkám si: když volají  z nemocnice, nevěstí to nic dobrého. Měla jsem ale vypnuté zvonění a pak už to nikdo nebral. Zítra to zkusím znovu a snad se dozvím, o co jde.

S dětmi (jen staršími, Simča je ještě na lyžáku – ale spíš výleťáku, lyžovala jen 2× :/) jsme si dnes užily i chvilku spolu, byla legrace a celkově to byl hezký čas. Mám tyhle chvilky prostě ráda a stačí mi, i když jsou jen krátké, nabije mě to.

Večer pak na mě padl nějaký smutek. Ležela jsem na gauči a přišla Domča a povídá:

„Mami, co je, ty seš nějaká smutná.“
Já: „No jo, padl na mě nějaký smutek. Jsem jen člověk.“
Domča: „Ty ne. Tobě se tohle nemůže stávat. Mamince ne.”

Takže takhle snadné to u nás je. :D Pak si ke mně chvilku lehla a pak přišly kočičky a to fakt nejde být smutný. :)

DEN #3 (Pá 13.01.2023)

Hlavní událost tohoto dne byly volby. Bylo pro mě náročné do volební místnosti dojít, ale dala jsem to. Pro Domču to byly první prezidentské volby. Obě jsme volily Danuši.

Co poslední dny testuju a krásně mi to funguje, je 20% konopný olej na spaní. Dávám si téměř plnou pipetu a spím mnoho hodin bez probuzení. Je to úchvatný.

Dnes jsem si taky udělala radost nákupem členství u Body Groove. Je to tak povzbuzující! Hned jsem si s nimi jedno video zkusila a málem jsem se pozvracela. :D Ne, pohyb teď opravdu nemůžu. Ale využila jsem novoroční akci a slevu 65 % a budu se na vše těšit po ukončení chemoterapie. Jsou tam vedle těch super tanečních videí i meditace, Výzvy, motivační videa  a další.

DEN #4 (So 14.01.2023)

Dnešek byl pro mě dost děsný den. Celý den mi bylo hodně zle, na zvracení, křeče do žaludku i střev a velikánská slabost. Celý den jsem prospala či proležela. Velmi, velmi náročný den…

DEN #5 (Ne 15.01.2023)

DEN #6 (Po 16.01.2023)

DEN #7 (Út 17.01.2023)

Všechny tyhle dny můžu s lehkostí hodit do jednoho pytle. Byl to moc těžký úsek a snad, snad z něj pomalu vycházím. Bylo mi celé dny zle, jakmile jsem udělala nějaký pohyb, skoro jsem zvracela. Málo jsem jedla a pití bylo problém – zvedal se mi žaludek. Jediné, co jsem nakonec dávala, byl černý čaj s mandlovým mlékem. Jsem tak moc slabá, že dojít z půdy z postele do kuchyně je citelná námaha.

Jak nemáte žádný výdej energie a je vám jen zle, tak i špatně spíte. Tělo ani nemá klasickou potřebu spánku, spíš hybernuje. Tělo sice nemůže, ale psychika vám jede. Postupně jak už to byl několikátý den, jsem začala být psychicky podlomená. V hlavě mi běželo tolik myšlenek, které kolikrát byly super, nové nápady. Ale pak se to zvrtlo v brečení do polštáře, smutek, opuštěnost.

Takový to úplný dno oceánu, kde jste jen a jen za sebe. Není tam nikdo, kdo by přišel, obejmul vás, vzal vás do náruče a vynesl vás zase na světlo. Kdo by řekl: „Hele, to je dobrý, já část tvých starostí, obav a břemen vezmu na sebe. nedělej si starosti. Zajistím finance, abys tenhle měsíc všechno zaplatila. Uklidím a vyperu, no stress. Udělám ti nějaký  dobrý oběd a když to nezvládneš sníst, nebudu se zlobit. Přinesu ti čaj do postele.“

Ne, nic takového. Jste tam jen a jen vy sami se sebou. S tím, co nemůžete, co nefunguje, co na vás doléhá. Se všemi pocity a myšlenkami. Kdo nezažil, bude to pro něj jen teorie, kterou se bude snažit představit. Na tom dně je to nejhorší, ale i to nejlepší. Když to dokážete, setkání sám se sebou a svými stíny může přinést jednu překvapivou věc – akci.

Moje tělo nedokázalo žádnou reálnou akci podniknout. Ale moje duše ano. Začala jsem snít. Snít ve velkým. Začala jsem si sebe samu představovat v nové realitě. V tom, co si opravdu přeji, v tom, co jsem na tom dnu v sobě objevila. Začala jsem si odvíjet uvnitř sebe úplně nový film. Přestala jsem se bát snít. Přestala jsem se chránit – že když budu snít a ty sny se mi pak nesplní, tak mě to zraní, budu zklamaná a ještě víc se zablokuju a nebudu si věřit. NE!

Sny jsou jako duhový výtah. Vytáhnou vás na úplně nové místo a vy najednou máte rozhled. Najednou cítíte sami v sobě novou naději. Novou víru. Najednou máte odvahu.

A tak jsem začala snít. Představovala jsem si sebe samu po skončení chemoterapie.

  • Jak zase můžu pít cokoliv,
  • jak si ráno dělám zelený ječmen a dávám si ovoce s krémem podle Dr. Budwig.
  • Jak si k večeři dělám zeleninový salát s mou milovanou zálivkou.
  • Jak tančím,
  • jak píšu,
  • jak inspiruji lidi svými myšlenkami.
  • Jak maluju a tvořím.
  • Jak jsem v přírodě.
  • Jak se nechávám nafotit v krásných šatech.
  • Jak jsem šťastná.
  • Jak sloužím a dobrovolničím a vracím něco společnosti.
  • Jak cestuji.
  • Jak mám dost peněz a nedělám si starosti.
  • Jak vyrobím něco z keramické hlíny.
  • Jak se učím na kolečkových bruslích.
  • Jak… jedním slovem řečeno žiju. Šťastná, spokojená, dávající světu zpět z toho, co on dal mně.

Ve snech se dotýkáte toho, co může být realita a vy si ji pocitově zkusíte. Je to takové něžné vyzkoušení a přivyknutí tomu, co není a co se má  nově stát realitou vašeho života. To je na snech skvělé. :)

Ale přeci jen kromě mého dna tyhle dny něco málo přinesly:

→ Simoka se mi v pátek v pořádku vrátila z lyžařského výcviku.

→ Domča mi v pondělí odletěla na dva týdny do Kanady za svým přítelem.

→ Věnovala jsem hodně času motivačním a inspirujícím videím a rozkřesávala v sobě nové pocity.

→ Mnoho času jsem věnovala Cristianu Ronaldovi. No vážně. :D Tenhle člověk mě natolik zaujal, že jsem mu věnovala fakt hodně hodně hodin. Nasát osobnost hodně bohatého člověka, který je tam kde je svojím přičiněním a dřinou, je skutečně inspirativní. Jeho příběh není bez skvrn, ale třeba jeho myšlenka: „Za mnoha fotkama na IG je ještě víc těch, které nikdy neuvidíte.“ je skvělá. Mluvil o tvrdých trénincích, výživě, práci s myslí a mnoha dalších věcech. Ronaldo mě vážně baví. :) Mmch. – je to hezké téma na hovory s mým synem.

→ Koupila jsem si knihu Energie! Zdravá cesta z labyrintu únavy.

→ Začala jsem si psát, co vše chci dělat po skončení chemoterapie. Třeba se chci podívat do jednoho květinářství v Jablonci. A když to tam ještě budou mít, koupit si tam takovou keramickou hodně barevnou kočičku. :)

→ Zalila jsem kytky. :D

Ještě týden a budu mít tenhle třetí cyklus za sebou. A pak už jen jeden poslední.

DEN #8 (St 18.01.2023)

Tenhle den mi přinesl nejkrásnější spontánní emocionální reakci mého syna ever. Cristiano Ronaldo (CR7) je u nás teď na pořadu dne denně. Mě ten člověk prostě tak moc zaujal. Včera večeříme a bavíme se a pak jsme zůstali ještě sedět i po a já zase zavedu řeč na CR7. A pak udělám jeho klasický SÜÜÜÜÜÜÜ! a Daniel vedle mě se rozesměje, chytne mě kolem ramen a řekne: „Mami, já tě miluju!“ Áááách. :)

Zítra hraje svůj první zápas v novém týmu Saudské Arábie a navíc je to přátelské utkání, kde nastoupí proti Paris Saint-Germain a za něj hrají Mesi, Mbape i Neymar. Takže rozhodně to bude super podívaná. Jen ji u nás nikdo nevysílá. :D

A co se týče mě, tak prožívám už několikátý den to, že jsem celou noc vzhůru. A jak ukazuje můj deníček, je to tak každý cyklus. Přijde to ze dne na den a já prostě nespím. Celou noc. Třeba dnes jsem usnula v 5 hodin ráno. To si samozřejmě s sebou nese důsledky v podobě nulových sil a šílený slabosti.

Domča je v Kanadě se svým přítelem šťastná a je to moc hezký.

Jo a budu mít tu kočičku (viz předešlý den)! Nakonec jsem se rozhodla nenechat to náhodě, jestli ji ještě budou mít, až se tam za víc jak měsíc snad dorazím a poprosila jsem kamarádku a ona mi ji koupí a doručí. Mám radost.

DEN #9 (Čt 19.01.2023)

Další probdělá noc. Tentokrát jsem usnula v 6 hodin ráno. Spala pár hodin a pak nemohla zase usnout. Ale nemohla jsem dělat ani nic jiného. Neměla jsem sílu ani jíst. Den jsem totálně prohnípala. Je to únavný.

Zítra jsem měla jít na tu genetiku, ale přeložili mi to. To byl ten tajemný telefonát z minulého týdne. Půjdu tam 10.02. Výsledky pak budou asi na konci prázdnin. Doufám, že nebudu muset dělat žádný závažný rozhodnutí…

Jo a vyčmuchala jsem odkaz na ten dnešní Ronaldův vs PSG zápas! Ale Daniel je na brigádě a sama se na to dívat nechci. Musí se zaplatit 99 Kč, tak uvidím, jestli tam nechají záznam a podle toho se rozhodnu a podívali bychom se na to případně spolu zítra.

DEN #10 (Pá 20.01.2023)

Dneska chci psát o zázraku. protože se dějí. Vím, že když to dám do slov, bude to nejspíš působit divně a ploše, ale zaznamenat si to tady musím. Byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem z toho opakovaně plakala.

Před pár dny jsem tu napsala:

…Takový to úplný dno oceánu, kde jste jen a jen za sebe. Není tam nikdo, kdo by přišel, obejmul vás, vzal vás do náruče a vynesl vás zase na světlo. Kdo by řekl: „Hele, to je dobrý, já část tvých starostí, obav a břemen vezmu na sebe. nedělej si starosti. Zajistím finance, abys tenhle měsíc všechno zaplatila. 

Tohle na mě reálně doléhalo. Zároveň jsem si ale hluboce uvnitř sebe nedokázala dělat starosti. Nějak jsem věděla, že to bude dobré, resp. cítila jsem, že se stane něco velkého. Ve středu jsem se modlila a prosila Boha o zázrak. Takový to, kdy je to absolutní výdech a odevzdání a zároveň nevíte, jestli se opravdu něco stane.

Včera jsem také sedla a vystavila úplně poslední faktury klientům. Takové malinké zbytečky. Ať jsem počítala horem dolem, pořád příjmy velmi zaostávaly za věcmi, které jsem potřebovala zaplatit. A uvnitř sebe jsem měla stále ten postoj naděje a zvláštního nadpřirozeného očekávání.

A pak jsem otevřela e-mail a tam byly hned za sebou dva e-maily.

A oba byly o stejné reakci: Obě ženy mi poslaly velmi štědré peníze navíc. Díky jejich lásce a laskavosti jsem dnes téměř vše zaplatila.

Chápete to! Zázraky se opravdu dějí!

A k tomu mi zrovna dnes jako překvapení dorazila další nálož lásky v balíčku od Stáni Šejblové.

A také jsem si chvilku zavolala s Domčou.

Láska je všude kolem nás a zázraky se dějí. ♥

A také jsem si moc krásně popovídala se Siminkou a užila si ji.

DEN #11 (So 21.01.2023)

Co mě pokaždé zaskočí je šílená únava, která mě přepadne zcela nelogicky a nečekaně. Dnes jsem se dostala po dlouhé době k práci (dodělávala jsem jednu prodejku a pracovala k ní na členské sekci). Po dvou hodinách jsem byla totálně vyřízená. Vlastně z nic nedělání. :D Pořádně jsem nemohla ani vstát a chodit, jak unavená a slabá jsem byla. Je fakt, že o tomto u onkologických pacientů čtu a to, že je to dokonce přepadá i mnoho měsíců po ukončení chemoterapie. Tak to doufám u mě nebude. Prostě je to nepříjemný.

Jinak jsme večer zase se Simonkou koukaly na Myšlenky zločince. Nějak jsem přijala, že to jede od začátku a už jsem si zvykla a zase je to hezký čas. A Simi taky upekla brownies a to bylo fajn.

Dnes jsem si také chvilku zavolala s taťkou.

Jinak mi připadá, že tenhle 3. cyklus se strašně vleče. Nějak mi to neutíká…

DEN #12 (Ne 22.01.2023)

Dneska jsem spala! A jak krásně. Usla jsem kolem jedné hodiny ranní a vzbudila se až v 8 hodin ráno. Asi hodinku jsem byla vzhůru a pak znovu usnula a vzbudila se až ve 13 hodin!

Simonka dnes uvařila oběd, měli jsme brambory na loupačku. A já pak zase sedla k práci. Tvořila jsem prodejku pro on-line kurz pánevního dna a k tomu všechny technické procesy. Tyhle kreativní věci mě tak baví. Miluju, když seskládávám tu stránku a vidím, jak mi pod rukama roste krásné dílo. Na konci se vždy kochám. Sleduju i tok textu a předávání informací. Prostě tohle mě fakt baví.

A večer tradičně Myšlenky zločince.

Únava dnes byla malá, ale večer mi bylo na zvracení. Jinak ok. Už jen dva dny do konce tohoto cyklu.

DEN #13 (Po 23.01.2023)

Dnešek byl den, který bych shrnula do věty: „Chce se mi vztekat.“ A taky jsem ji pronesla.

Krátce po obědě jsem ještě zvládla cca 1,5 hodinky pracovat a pak najednou se mi udělalo špatně, zase šílená únava, na zvracení. Lehla jsem si na gauči a postupně na mě napadaly všechny pocitový sračky světa. Měla jsem zlost a vztek na to, co zažívám a jak mi je. Pocit beznaděje a bezmocnosti, že nic nemůžu, z toho jak se cítím. Padla na mě (sebe)lítost.

Přišla ke mně Simonka a ptala se, jak se cítím, jak mi je. A já odpověděla větou výše: „Chce se mi vztekat.“ A Síma mi na to řekla: „Tak můžeš.“ :D To bylo hezký. Jenže já ani na to neměla sílu. A pak si ke mně vlezl Kari a takhle si lehl. A mě to upřímně rozesmálo. Vyjádřil přesně to, jak jsem se cítila.

Tento den ale něco hezkého přinesl. Nádherného. Dojemného. Mocného a zázračného. Přišla mi tahle SMSka:

Víte, já si představím, jak je někde člověk a žije si svůj život. A najednou mu přijdu na mysl, vzpomene si na mě a jeho srdce se pohne a on z lásky udělá pro mě nějaký skutek. Jak úžasné a mocné tohle je! Není snad tohle důkaz, že existuje Bůh, který o nás neustále pečuje a používá si připravené lidi a celkově cokoli, aby své záměry a plány s námi naplnil? Já myslím, že je to ten největší důkaz. Láska je totiž nejmocnější.

DEN #14 (Út 24.01.2023)

Dnešek nebyl o nic lepší než včerejšek, fyzicky, psychicky jsem se cítila o dost líp. Celý den jsem proležela a z velké části prospala. Je mi stále špatně od žaludku, na zvracení a dnes mě i bolí hlava.

Upřímně, tohle byl fakt dlouhý cyklus. Trval snad 120 let. Byl pro mě velmi náročný v tom, jak nevyzpytatelně se moje tělo chovalo. Jak se nemůžu na nic spolehnout. Jak nevím, co bude další den a dokonce ani v tom daném dni. Kolikrát jsem ráno vstala a měla pocit, že je přede mnou fajn den. Cítím se dobře, mám relativně síly a chuť do života. O dvě hodiny později ležím na gauči, skoro zvracím, nemám žádné síly a je mi nanic.

Tenhle cyklus byl prostě dlouhý a těžký (zas úplně jinak než ten druhý), ale dnes KONČÍ! Chce se mi z toho brečet. Končí třetí čtvrtina a přede mnou je teď týden volna a pak poslední! cyklus.

Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.

Můj osobní příběh

Komentáře
  1. Zu napsal:

    Jablečný kompot, to je top inspirace!!!!

    Drž se ♥

    • Verča Mašínová napsal:

      Ono je to celé zajímavé. Já si na tenhle kompot nevzpomněla nevím – asi 38 let… Když jsem byla malá holka, dělala ho moje mamka. A já si na něj z ničeho nic předevčírem vzpomněla, jen tak a hned včera jsem ho udělala. Byl výborný. Přidala jsem tam dvě hrušky, trochu cukru a skořici. Výborný by byl i hřebíček, ale ten jsem doma neměla.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů