Chodit proti větru je čiré bláznovstí
Stála sama. Byla mlha a proti ní dul ostrý silný vítr. Přinášel jemné zmrzlé krupičky, které jí píchaly do tváří a holých rukou. Bolelo to. Cítila, jak má ruce na kost promrzlé. Pokusila se udělat krok, ale protivítr byl tak silný! Chtěla brečet, ale než jí z oka stačila slza ukápnout, vítr jí odvál, byla ta tam. „Ani brečet nemůžu,“...
Celý článek