Deník chemoterapie – I. cyklus

O tom, proč na chemoterapii vůbec chodím a jak jsem se k tomu dostala, najdete podrobně popsané zde. Je to příběh diagnózy, operace, bolesti, těžkého rozhodnutí, strachu, ale i naděje, víry a obrovské podpory.

Tento deník píšu proto, že si chci ideálně denně zaznamenávat to, jak se cítím a co se dělo.

DEN #1 (St 23.11.2022)

Dnešek je START. Dneškem započala má tříměsíční chemická léčba. Je to adjuvantní, neboli zajišťovací, chemoterapie. Nasazuje se, pokud v těle není nádor (mně byl odoperován), ani napadené mízní uzliny (byly mi odoperovány) a ani viditelné metastázy (CT v mém těle nic nenašlo). Předpokládá se ale, že tím, že byly napadené uzliny a nádorové buňky se tedy z vnitřku střeva dostaly ven do těla, že hrozí riziko, že se někde v těle usadí a založí sekundární nádor. Z toho důvodu se nasazuje chemoterapie, která tomu má zabránit.

Moje léčba je nastavena takto:

  • Jsou to čtyři třítýdenní cykly.
  • První den dostávám kapačkou Oxaliplatinu.
  • Dalších 13 dní beru denně 7 tablet (4 ráno a 3 večer) Capecitabiny.
  • Potom mám týden volno, tělo si oddechne, jdu na krevní testy pro kontrolu.
  • A pak jedu další cyklus.
  • Moje chemoterapie skončí 14.02.2023.

Před kapačkou jsem dostala premedakaci proti nevolnostem. A také nějaký lék od D (název si už nepamatuju) na zklidnění. Kapačka mi kapala dvě hodiny. Na sálku se vystřídalo několik lidí a byla tam moc fajn atmosféra. Někomu kapala kapačka jen půl hodiny, většině dvě nebo tři hodiny. Zažila jsem tam velkou raritu v podobě novinky na poli léčby rakoviny. Je to současná úplná novinka zkoušená na prvních lidech. Je to chemoterapie, která se pije! Pán, který si tam na do přišel říkal, že je to strašně hořké a nejde to k ničemu přirovnat. Vypil to (statečně!) a šel.

V cca polovině chemoterapie jsem se šla vyčůrat a cítila jsem se pořád fajn. Hodinu na to, na konci, už to bylo jinak. Byla jsem šíleně slabá, těžké nohy, velmi nízký tlak (91/66). A co bylo pro mě velké překvapení – špatně se mi mluvilo. Doktor mě bohužel vůbec neupozornil, že typický vedlejší účinek Oxaliplatiny je tzv. alergie na chlad. Která se projevuje i tím, že se stáhne hrdlo. Dokonce to může být tak, že máte pocit, že nemůžete dýchat. To se mi nestalo, ale mluvila jsem jak chipman, prostě fakt divně a doposud mám pocit, že mám něco uvízlého v krku. Je to př polykání dost nepříjemné.

Špatně mi vůbec není. Jen jsem měla po nějakou dobu střevní bouřlivé pohyby, ale nijak mě to neomezovalo. Dala jsem si oběd jako běžně a stejně tak večeři (večeřím syrovou zeleninu se zálivkou podle Dr. Johany Budwig). Jen kvůli alergii na chlad jsem to musela nechat zteplat na pokojovou teplotu.

Bylo mi řečeno, že nebudu zvládat zimu venku a mám si zakrývat většinu obličeje. Do ledničky mám chodit v rukavicích. Je to divný stav, protože jak jsem doma v teple, mám teplé ruce a na tohle prostě zapomenu. Ale stačí dát ruce pod studenou vodu, nebo vzít něco studeného a ta bolest! 

Trochu mě mravenčí konečky prstů. Pár hodin po kapačce jsem měla přetrvávající tuhnutí prstů (nedalo se s nimi hýbat) a velký třes rukou. Ale to postupně odeznělo.

Celkově tedy musím říct, že ta prvotní reakce byla trochu náročná, ale celkově to šlo. Teď večer se stále cítím strašně slabá a mám tu alergii na chlad. Jinak je to ok. Zavapovala jsem si CBD konopí a taky si dala CBD olej. Je to fajn na zklidnění mysli.

Pustila jsem si také difuzér s esenciálním olejem Breath (Dýchej) a Tea Tree. Měla jsem potřebu podpořit právě dýchání, tím jak jsem měla stažené hrdlo. A taky dech je velký zdroj klidu a psychické pohody. Tak jsem to přesně potřebovala a olejíčky mě nezklamaly. Navíc ta krásná vůně. Tyhle oleje jsou úžasné. Mám jich pár ve sbírce a dávám si je difuzovat podle potřeby a intuice. Jsou to úžasní pomocníci. Moc ráda mám Protect (Ochranu), protože potřebu ochrany mám teď velikou (jak před viry a nemocemi, tak i myšlenkovou). Skvělý je také Balance (Rovnováha).

Psychicky je to zatím až na malé výkyvy fajn. Na křesle, když mi začala kapat kapačka, jsem se rozbrečela. Plačtivý stav mě přepadl ještě několikrát během toho. A asi 2-3× za den jsem měla zvláštní myšlenkový propad.

DEN #2 (Čt 24.11.2022)

Spala jsem velkou část noce dobře. Několikrát jsem se vzbudila a moje okamžitá myšlenka byla na to, že si ráno musím vzít chemo prášky. Tohle mě zkrátka stresuje.

Ráno jsem vstala a měla jsem do obou lýtek permanentní mírnou křeč. A mám stále. Když ležím nebo sedím, tak to nevnímám.

Co je ale očistec je ta reakce na chlad. Ráno jsem definitivně pochopila, že strkat cokoliv studeného do úst znamená martýrium. Je mi to líto, ale fakt nemůžu pít vůbec studenou vodu a to dokonce ani v pokojové teplotě. To má za následek to, že jsem přišla o své dva velké podpůrné prostředky. Ráno si totiž dávám zelený ječmen. A ten se pije ve studené vodě. Dneska jsem ho dopila, ale ještě teď se z toho vzpamatovávám. :D Nejen, že jsem se několikrát málem pozvracela a to z toho důvodu, že to studené dráždí krk a jak jsem psala včera, mám tam pocit nějaké bariéry. Je tam, prostě jako kdyby se vám odchlipovaly krční mandle. Fuj. Blé, nemůžu o tom ani psát. :D Druhým podpurným prostředkem jsem měla sirupy Harmonelo. Tak ty jsem si dala do trošky vody a ani to se nedalo.

Ke snídani si dávám ovoce s krémem podle Dr. Johany Budwig. Tak to je taky útrum. Chladné jídlo není tak strašný jako pití. Zase jsem to nechala zteplat na pokojovou teplotu, ale už jsem to i tak dávala hůř než včera večer zeleninový salát. Tady je zase nepříjemné to, že vám brní jazyk.

No a k tomu další věc – totálně chemická chuť. Ale to je strašný. Strčíte lžící slaďoučkého ovoce s tvarohovo-banánovým krémem do pusy a co – jedinou chuť, kterou vnímáte, je roztavený plast. Občas se mi zvedl žaludek a bude jasné, že do jídla se budu muset přinutit. Jedna paní to kdysi krásně popsala: „I kdybych si dala kaviár, bude chutnat jako plastový kelímek.“

Potřebuji si zavést nějakou rutinu a najít nástroje na odvedení od neustálého myšlení na to, jak mi je a že si musím zase večer / ráno dát chemo prášky. To vidím jako výzvu pro sebe. První čtyři už jsem slupla.

Jdu si tedy pustit difuzér, dnes mě to opět volá k olejíčku Breath (Dýchej) a pustím si 8D afirmace v Solfeggio frekvencích od Moniky Sičové. Je to úžasný léčivý produkt. Ten prostorový zvuk a krásný namluvený hlas! Toto fakt doporučuju.

Při meditování jsem usnula skoro na dvě hodiny. :D A vlastně celý den jsem tak nějak proodpočívala. Uvařila jsem si oběd a snědla obvyklou porci. Dostala jsem spoustu zpráv a taky dárkem nádherné písničky. Je k nim i pohádková knížka. Písničky mi vyvolaly úsměv na tváři i vehnaly slzy do očí. Opět jsem měla plačtivé stavy bez důvodu. Křeče do lýtek neustaly za celý den,  hodně špatně a bolestivě se s tím chodí,  chodím jako posraná. :D Dnešek jsem zvládla!

DEN #3 (Pá 25.11.2022)

Dneska přijede Domča domů! Po třech měsících ve světě. Moc se na ni těším.

Nad ránem mě probudila nevolnost. Bolel mě žaludek a bylo mi na zvracení. Musela jsem si dojít pro kyblík. Ale nakonec jsem nezvracela. Vstávalo se mi hodně těžko, ještě že ta Domča jede domů, to byla pro mě motivace vstát. Ke snídani jsem si musela udělat něco teplého, dala jsem si tedy ovesnou kaši s kakaem. Nic moc výživného, ale zvládla jsem sníst víc než půlku. Dál to nešlo. Cca 20 minut po jídle pak přichází 4 tablety chemky.

Včera jsem se sdílela s Miriam Štolfovou, jak to těžce nesu ty tablety polykat. Poradila mi udělat si kolem toho nějakou hezkou rutinu. A tak dneska, když jsem polykala, jsem každému prášku poděkovala za to, že ho mohu jíst a že se mohu uzdravovat.

Domče jsem šla naproti na autobusák. Od středy poprvé venku, takže jsem testovala svoji alergii na chlad. V nemocnici mi řekli, že se mám pořádně zahalit a to jsem taky udělala. :D A Domču mám doma! Sice jen na chvíli, ale jó!

Jinak celý den byl pro mě velmi náročný. Bylo mi hodně zle, velkou část jsem prospala nebo proležela, cítila jsem se fakt špatně.

DEN #4 (So 26.11.2022)

Dneska se cítím výrazně lépe než včera. Už během noce, kdy jsem se několikrát vzbudila, jsem viděla, že mě nebolí žaludek a není mi špatně. Ráno jsem si opět udělala ovesnou kaši s kakaem a tentokrát jsem si tam dala borůvky a mango, které se o tu horkou kaši krásně ohřály a mohla jsem je sníst.

20 minut po jídle následovaly 4 tablety chemky s děkováním.

Část dne jsem opět proležela. Zvládla jsem i chvilku pracovat na jednom redesignu webu a moc jsem si to užívala.

Odpoledne a večer mi začalo být špatně, takže jsem měla v pohotovosti kýbl, ale nedošlo na něj. Večery jsou opravdu špatné. To je mi hodně zle. Ale pak prožívám obří vděčnost za noc. Protože to je jak mávnutím kouzelného proutku vše pryč a já se ráno vzbudím a žaludek mě nebolí, není mi na zvracení a mám sílu. Nevydrží to sice na dlouho :D, ale je to úžasný pocit se probudit a být ok. To mě hodně psychicky posiluje.

DEN #5 (Ne 27.11.2022)

Dnes je u nás významný den. Má nejmladší Simonka slaví 15. narozeniny. Jsem tak vděčná, že ji mám a že jsem v tomto dni přítomná. Navíc jsme tu všichni i s Domčou! To je pro mě nejvíc. Zítra mám narozeniny já. Samozřejmě to slavíme obojí dnes, ale já svůj dárek v podobě celé své rodiny kolem sebe, už dostala. :)

Ráno opět přineslo svou milost a po nevolnostech, křečích a bolesti žaludku nebylo ani památky. Spím opravdu dlouho, takže třeba dnes jsem se vzbudila až ve čtvrt na dvanáct. Prášky si musím dávat po jídle, jinak by to žaludek nezvládl, přesněji 20 minut po jídle. A vzhledem k tomu, že si musím dělat teplé jídlo, tak se to dneska ráno celé nějak protáhlo. Normálně bych snídani vynechala a udělali bychom si rovnou slavnostní narozeninový oběd. Ale to bych si tu chemku dávala už sakra pozdě, takže jsem se nasnídala a spolykala (dnes tedy s obtížemi, polykání tablet mi od dětství dělá potíže) s děkováním svoje čtyři tablety.

Tenhle den byl náš, rodinný, byli jsme spolu, podívali jsme se na film, objednali jsme si dobrý oběd.

DEN #6 (Po 28.11.2022)

Dnešek mám pro změnu narozeniny já. :) Je to tak silný den. Od rána mi přicházejí zprávy ze všech stran s blahopřáním k narozeninám. Je to tak dojemné. Dostala jsem tolik podpory nejen ve slovech! Skutečné skutky lásky, např. v podobě peněžního daru, měsíční energetické podpory, nebo podpory, kdy Stáňa Stiborová z projektu Podnikání z pláže odeslala na svou databázi e-mail o mně a s prosbou o podporu. Lidé se pak kupovali moje kurzy a já tak získala několik tisíc korun, které zmírňují můj stres z toho, jak nás uživím. Protože můj výdělek závisí na mnou odpracovaném čase. Takže dneska jsem si fakt poplakala. Tolik dobroty a lásky.

Zároveň je to zatím můj nejhorší den. Noc byla špatná. Mnohokrát jsem se vzbudila kvůli hnusné chemické chuti v puse. Je to takový blivajz, nechutný chemický pocit v celých ústech. Zvedá se mi z toho žaludek. Nechce se mi jíst. Zároveň zesiluje jedna z vedlejších reakcí a to že se mi stahuje hrdlo a hrudník. Je to stísněný nepříjemný pocit. Takže dnešek nezvládám nic. Přežívám a zároveň jsem vděčná za rozptýlení v podobě blahopřání k narozeninám.

Oběd dnes vařila Dominika. Polévka je teď asi nejvděčnější jídlo, které zatím dávám.

Na chvilku se zastavil i můj taťka, který byl minulý týden na Slovensku, takže jsme se od startu mé chemoterapie viděli poprvé.

DEN #7 (Út 29.11.2022)

Včera pozdě večer jsem si ještě na Instagramu krátce psala s Terezkou Kramerovou a sdílala, jak mi je. A ona mi jako poslední zprávu napsala: Zítra začne nový den…

K těmto slovům se moje duše upnula a já uvěřila. A stalo se tak. Dneska začal nový den a byl jiný. Spala jsem celkem dobře a ráno jsem se probudila s novou vnitřní nadějí a vírou, že tenhle den zvládnu a že bude lepší, než ten včerejší. Zároveň jsem měla strach, že až vstanu a začnu se hýbat, bude vše v prčicích. Ale navzdory tomuhle strachu jsem vstala a začala štěbetat na kočičky a nastavila se pozitivně a nadějeplně.

A jo. Celý den jsem se cítila fakt dobře. Až na jeden úsek… Cesta na poštu. 

Minulý týden mi Bára Veselá jako dárek poslala balíček svých výrobků. Netušila jsem, co přesně v něm je, takže po rozbalení na mě doslova explodovala láska, dobrosrdečnost a štědrost. Překrásný balíček. Ale abych se k němu mohla dostat, musela jsem na poštu, kde byl jako doporučený uložen. Nešlo využít opětovné doručení, protože my nemáme zvonky (ne naší chybou) a doručovatelé doporučených zásilek u nás nemají služební telefony a nevolají (doručovatelé balíku naštěstí ano). Navíc jsem měla na poště ještě druhý balíček s betaglukany, tak jsem tedy vyrazila.

Z domova z gauče a při chození z obýváku do koupelny reálně vůbec nepoznáte, jak na tom jste. Ale při cestě na poštu…  Málem jsem umřela. Doslova. Dojít ten necelý kilák na poštu a zpátky mě málem zabilo. Musela jsem si xkrát během cesty sednout a popadat dech. Byla jsem zpocená, sevřený hrudník jak při infarktu, špatně se mi dýchalo. Domů jsem došla s vypětím všech sil.

Jo, teď vím, jak po týdnu chemoterapie na tom reálně jsem. Na sračky. Pouhý týden! Ani nevím, co víc k tomu napsat. Myslela jsem na Danu, jejíž zápisky z chemoterapie jsem před nedávnem četla. Chodila denně 3-5 km a jezdila 10 km na kole. Nechápu. Regulérně nechápu.

Navečer, když přišla Simonka (nejmladší dcera) z doučování, mi povídá: „Mami, něco pro tebe mám.” Koupila mi krásný ametystový náramek. Vybírala podle významu a prý tohle potřebuju a bude se mi hodit. :)

Pracovně jsem dnes něco málo zvládla. Upravila jsem jednu meditaci a podbarvila ji hudbou. Dotvořila jednu stránku v členské sekci a skoro dodělala hlavní stranu jednoho webu, kterému dělám redesign. Tohle mě fakt bavilo, vymýšlet, vnášet hravost, povzbudilo mě to.

DEN #8 (St 30.11.2022)

Dnešek byl takový ten den, kdy je vám fajn, když ležíte. A tak jsem ležela. :) Z gauče jsem instruovala Domču, která dnes opět vařila a bylo to výborné. Zadávala jsem úkoly dětem a vyřídila nějaké zprávy. Simonka pak ještě večer upekla brownies a s Danielem jsme koukali na fotbal. Občas na něco vsadí a tak jsou ty zápasy pro nás zajímavější. :D Takže dnes jsme si spolu navzájem užili hezký a kvalitní společný čas u jídla, mlsání a podvečerní pohody.

Je zajímavé, jak je každý den jiný a jak nevíte, co bude. Třeba tuhle noc mě bolela hlava a budilo mě to. Nakonec jsem si musela vzít prášek na bolest, abych aspoň nějak spala. K tomu mě ale hodně „zlobilo“ stahování hrudníku. Je to bolestivý a nepříjemný. Celou dobu jsem si myslela, že to souvisí s alergií na chlad. Když jsem šla včera na poštu, dělo se mi to při námaze. Taky logický. Ale dneska se mi to děje celý den a to i když jsem úplně v klidu. Třeba se mi to dělo při sprchování, kde je vyloženě teplo a námaha to taky není. Je to fakt nepříjemné.

Taky jsem začala trpět zácpou. Očekávala jsem průjem a je to přesně naopak. Potřebovala bych víc pít, ale jak můžu jen teplé, začíná to být otravné. Zkusím si vymyslet nějaké zpestření, čaje už mi přestávají chutnat…

Včera a dnes jsem měla chutě, jak těhotná. :D A to na jednu konkrétní věc – kuře z KFC. Měla jsem ho i ke snídani. :D Před dvěma dny jsem mohla jen polívky, teď zase maso, nechám se překvapit, o co si tělo řekne dál. Už jsem něco zhubla, takže bílkovina je fajn, jen teda ne zrovna z káefcéčkových kuřat nooo.

Ale já to neřeším. Dala jsem si předsevzetí, že v době chemoterapie nebudu nic řešit. Žádná správná strava, snahy o výkony, ovládání se. Prioritou je pro mě tohle období přežít. Jasně, že chci jíst dobře a vyváženě a podpořit se. Ale chemeoterapie vám hodí totální vidle do všeho. Rozhodí vám zažívání, máte blivajzový chemo pocit v puse, trpíte nechutenstvím, vaše tělo je podvyživené, protože nejen že nedostane to, co potřebuje (nejde to), ale ani to není schopné správně zpracovat a vytěžit z toho to potřebné a dobré. Takže ve chvíli, kdy můžu jíst a mám na to chuť a chutná mi to (nepřebíjí to ta chemická chuť v puse), tak si to prostě dám. Protože téměř s jistotou můžu říct, že se to zase změní a nevím, co přijde.

Taky různě testuju. Třeba jsem zjistila, že když si dám chemo prášky, je fajn je hned zajíst. Odporná chemo chuť v puse a celém zažívacím traktu pak je malá nebo dokonce žádná a žaludek taky není tak těžký. Celkově je fajn jíst velmi často. Pomáhá mi to. Zatím…

DEN #9 (Čt 01.12.2022)

Původně jsem měla pocit, že tento den nebude co psát. Ale…

Ráno jsem potřebovala vstát a udělat import do členské sekce Adventního kalendáře u Miriam Štolfové. Budík jsem si tedy nařídila na 8 hodin ráno. Což je teď asi tak, jako když si zdravý člověk nastaví na tři hodiny v noci. Navíc jsem tam udělala zbytečnou chybku a přidělala si práci, ale vše jsem v pohodě vyřešila a po importu a vyřízení všech technických e-mailů kolem startu Kalendáře jsem si šla znovu lehnout. Jaký šok byl, když jsem se probudila a na displeji telefonu svítilo 13:16 hodin.

Ovšem bolela mě zase hlava a to tak, že jsem potřebovala být bez světla. To nebyl moc problém, vzhledem k tomu v kolik jsem stávala a v kolik se teď stmívá. :D Takže odpoledne a podvečer jsem proležela. Děti tento den měly své akce. Domča byla s kamarádkou, Daniel šel po škole do posilovny a pak nakoupit a Simonka měla přípravný výtvarný kurz na přijímačky. Takže jsem byla doma v tichu a tmě.

O to krásnější bylo, když se mi pak děti v podobný čas vrátily a objednali jsme si pizzu a povídali si a užívali se navzájem. Tyhle chvíle prostě miluju a jsou uzdravující sami o sobě. :)

Vtipná byla pak noc. Vůbec, ale že vůbec jsem nemohla usnout. Ve tři ráno jsem ještě vejrala, když mi na mobilu přistála zpráva od Domči, že se probudila a nemůže usnout. Vylezla za mnou na půdu a vlezla si ke mně pod peřinu a hodinku jsme si tam povídaly. Bylo to moc hezký, ale jako ve čtyři ráno! Uáááá. Usnula jsem pak někdy mezi pátou a šestou ranní.

Přepadají mě velké strachy ohledně druhého cyklu chemky, hlavně ohledně kapačky. Nedokážu je zatím překonat. Prostě se toho bojím. Když mám teď denně ty bolestivé stahy hrudníku a vzpomínám, jak jsem se cítila po té první kapačce a jak mi spadl tlak, tak se opravdu bojím. Teď to tak je. Určitě si o tom promluvím s onkologem a ještě mám čas, než na tu kapačku půjdu…

DEN #10 (Pá 02.12.2022)

Vzhledem k nočnímu ponocování jsem vstávala v poledne. Což je ale teď vlastně normální. :D Ke snídani jsem si dala zbytek pizzy a jednu tortillu. Musím se vždy fakt hodně najíst, než si dám chemo prášky. Rituál, který jsem si k tomu zavedla (kápnu do dlaní 1-2 kapky olejíčku Breath – Dýchej a mezi prášky k němu přičichávám a děkuju, že se mohu léčit), mi velmi psychicky pomáhá. A po spolykání si jdu vždy ještě na chvilku lehnout a nechávám tělo a mysl v klidu to celé vstřebat.

Dnes se cítím ale dobře. Danielovi bylo dnes špatně, bolel ho žaludek a tak zůstal doma. Díky tomu se spolu zase díváme na odpolední fotbalový zápas mistrovství světa. Dnes vsadil na vítězství Ghany a moc na výhru to teda nevypadá…

Jednu velmi zajímavou věc jsem během tohoto času zaznamenala: ZPOMALENÍ a nové příležitosti ve vztazích. Víte, když vám není dobře a nic nemůžete a jen ležíte na gauči, najednou se vytvoří prostor pro daleko více času s dětmi. Takže když si třeba Simonka dělá salát k večeři, při běžných dnech bych pracovala nebo něco dělala a byl by to nijak využitý čas. Ona si udělá salát a sní a já jsem někde a něco dělám. Teď spolu strávíme celý ten čas. Ona jak pracuje, tak hezky povídá a sdílí se o věcech, co prožívá a já nemám co dělat a myšlenky mi neutíkají, takže ji poslouchám. Je to krásné. A tohle mi teď vzniká často a já to vidím. Vidím, kolik příležitostí dostávám být s nimi, kvalitně, hluboce a to jen proto, že ležím na gauči. :)

Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.

Můj osobní příběh

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů