10 VĚCÍ, KTERÉ JSEM SE NAUČILA OD SVÝCH DĚTÍ – 2.část

Před 14 dny jsem uveřejnila první část „desatera“, které je součástí daru dětských duší – mají schopnost mluvit k našim srdcím a učit nás bez ohledu na svůj věk.  Přijímám tyto jejich lekce každý den, učí mě pokoře, naslouchání, dodávají mému pohledu na svět úplně jiný úhel a barvu. Toto je druhá část jejich vyučování.

 

Dalších 10 věci, které jsem SE NAUČILA od svých dětí

 

 

---

1) Když chceš, abych byl SVOBODNÝ, dej mi HRANICE.

Pochopila jsem, že abych mohla klidně resp. s klidným srdcem, opustit nezdravou kontrolu nad životy svých dětí, je perfektním a elegantním řešením nastavení hranic. Hranice mají v našich životech nezastupitelný význam. Chrání nás. Děti často nejsou schopné odhadnout správnou pozici hranice. A tak třeba malé děti všem tykají apod. Učí se to samozřejmě věkem a tím, jak se pohybují společností. Velkou pomocí jim je náš vhled jako dospělých – rodičů – kteří jim pomohou vytyčit v určitých oblastech bezpečné pole působnosti. Prostor, kde mohou být sami sebou, nemusí hlídat své chování a reakce, mohou být kreativní a svobodní. A nám to zpětně dává možnost být v klidu, dodávat našim dětem sebevědomí, když na nás vidí a cítí z nás, že jim důvěřujeme. Některé hranice s sebou nesou odpor, vzpouru, vzdor. Pak je na místě přesně toto vysvětlení. Ukázat dětem, co je na hranicích dobré, proč je stanovujete a co od toho očekáváte. Stanovení hranic je VŽDYCKY dobré a to potřebují i naše děti pochopit. Hranice můžete stanovit i v úplně malých věcech nebo v zásadních, nikdy nejsou na škodu, vždycky se hodí. Třeba u nás se mohou děti v pokojíčkách navzájem navštěvovat, ale neexistuje, že by někdo lezl druhému do pokoje, když tam není a nebo že by tam vtrhl – hezky zaklepat a počkat na vyzvání :-) 

I v byznyse stanovujeme hranice. Jsou na různých úrovních a různého charakteru. Pokud např. budete provozovat skupinu na Facebooku, stanovíte třeba hranici v druzích příspěvků, které je možné sdílet – většinou má skupina nějaký záměr a cíl a často se nehodí sdílet příspěvky třetích stran.  Nebo v komentářích – mějte svobodu smazat urážlivé a hanlivé, nekonstruktivní komentáře k vaší práci. 

 

2) Když chceš, abych si tě VÁŽIL, sdílej se mnou své HODNOTY.

Se svými dětmi mluvím o své práci a o tom, co dělám. Sdílím s nimi, proč mě má práce baví, co od ní čekám, jaké hodnoty chci skrze ní dávat dál. S ohledem na jejich věk s nimi sdílím i své neúspěchy a prohry a to, co se mi nepodařilo. Ukazuji jim, jak jsem se s některými věcmi ve svém životě vyrovnala, odhaluji svůj pohled na věc.  Dodává to našemu vztahu zvláštní rozměr a hloubku. 

Pokud vedete svou firmu, pak znáte její zázemí, příběh, proč a za jakých okolností vaše podnikání vzniklo. Ale tohle potřebují vědět i vaši zákazníci.  Sdílejte s nimi svůj podnikatelský příběh, odhalí v tom vaše hodnoty a stanete se pro ně někým, kdo rozumí své práci a tomu, proč ji dělá. Předáte jim své hodnoty, které je přitáhnou a udělají z nich nejen vaše zákazníky, ale i fanoušky. Jako zásadní vidím sdílení svého příběhu a záměru se svými zaměstnanci. Přeměníte je z obyčejné najaté pracovní síly na loajální partnery, kteří už pro vás „JEN“ nepracují, ale koupou za jeden tým. 

 

3) Když chceš, abych byl ZODPOVĚDNÝ, TRESTEJ mě.

V poslední době mě oslovil článek Aleše Kaliny. Ráda se nechávám inspirovat dobrými a hlavně praktickými věcmi. A tak jsme jeden květnový víkend s dětmi věnovali přemýšlení nad sebou i druhými členy našeho rodinného týmu, povídali jsme si a rozhodli jsme se některé věci, které nás dlouhodobě brzdily a otravovaly nám život, změnit a odbourat. Na ledničce se nám od té doby pyšní tabulka a musím říct, že změna se dostavila téměř okamžitě a výsledek je až neuvěřitelný. Za sebe jsem se trochu bála momentu, kdy nastane čas přijmout svůj trest. Ale žádné výmluvy nepřišly. (Trest už jsme absolvovali všichni kromě nejstarší dcery ;-) )

Vaše podnikání vás staví do situací, kdy se musíte k něčemu zavázat nebo udělat věci v nějakém časovém horizontu, nelze je odkládat do nekonečna. Pokud v tom máte problém, stanovte si svůj „trest“, který vás bude motivovat být zodpovědný a dotahovat věci do konce. 

 

4) Když chceš, abych NEBYL SOBECKÝ, připrav mi příležitosti, ve kterých MOHU POMÁHAT.

Tak tohle mám ráda. Ráda vystavuji děti situacím, kdy mají jeden druhému pomoci. A tak mi přišlo naprosto úžasné, že ve chvíli, kdy Daniel objevil, že v jeho školní tašce už odchází sám banán a jedna zapomenutá svačina a měl si to zodpovědně vyklidit (věta: „to je hnusný“ zazněla asi 100x), se jeho mladší sestra dobrovolně nabídla a statečně mu šla s tou hrůzou pomoct.

Podnikatel nedělá věci zadarmo proto, že ho někdo ocení, ale proto, že je to jedna ze složek jeho charakteru. Dělejte pro své zákazníky některé věci zadarmo, protože to tříbí váš charakter a pomáhá vám to dávat správné hodnoty a ocenění všem věcem, které ve svém podnikání děláte. 

 

5) Když chceš, abych si připadal DŮLEŽITÝ, nech mě dělat druhým RADOST.

Před několika dny přišel můj syn nadšeně ze školy. Rád skládá origami (skládačky z papíru). Naučil se návody a dnes je schopný vytvořit i dost náročné skládačky. Pochlubil se ve své třídě se skládačkou ptáčka. Reakci asi tušíte :-) Odpoledne přišel utahaný z množství ptáčků, které ten den vyrobil. Ale nad tím vším panoval pocit hluboké radosti a pocit důležitosti. Zabodoval ne vytahováním se, ale uděláním radosti druhým díky tomu, co se sám naučil.

Stejný princip by měl fungovat v každém podnikání.  Pokud budou peníze, snaha prodávat za každou cenu a vidina vlastního zisku hlavním hnacím motorem vaší práce, nikdy nedovolíte svým zákazníkům odhalit vaši důležitost pro ně a sami nezakusíte radost, která z toho plyne. A věřte mi, číst, že jste někomu zasáhli do života, je k nezaplacení.

 

6) Když chceš, abych byl MOUDRÝ, nech mě dělat CHYBY.

Kdysi jsem četla citát, že největším naším učitelem je naše poslední chyba. To se stane ale jen tehdy, pokud k chybám máme ten správný přístup. Ani zničující ani svobodomyslný. Ohledem chyb jsou 2 základní protipóly a řekla bych, že do značné míry souvisí s našimi temperamenty. Na jedné straně jsou extroverti se svým sklonem mávnout nad chybou rukou, nic si z ní nedělat. Na druhé straně pak introverti se sklonem se hroutit a odsuzovat. Jedni se potřebují učit od druhých.  Teď se nebavíme o běžných každodenních chybách, to bychom se neustále kontrolovali a žili nesvobodný život. Ale jsou věci, které zkazíme a potřebujeme je vyhodnotit. Jako rodiče máme nadmíru vyvinutý smysl ochrany našich dětí.  Máme tendenci jim ušlapávat cestičku. A nedochází nám, jak moc jim tím škodíme. Děti potřebují na vlastní kůži zažít své chyby, že se špatně rozhodly a zakusit důsledky, které z toho vznikly. Náš čas jako rodičů – průvodců – přichází poté. Je potřeba jim pomoci tu chybu správně zpracovat, aby se stala tím učitelem.  

V podnikání zastávám 2 hlavní principy. První je učení se od druhých, kteří známé a stále se opakující chyby už prošli a není na místě tu chybu dělat ve svém byznyse znovu. Neučím se tedy z toho, že tu chybu udělám zase já, ale z toho, že ji někdo zpracoval a dává mi možnost zkratky – té chyby se vyvarovat a neztrácet s ní na své cestě čas. Ne vždy je styl pokus-omyl tou pravou cestou.  Takže se stávám moudrá z chyb druhých, tím, že přijmu jejich pomoc a návod.  Však on život nachystá spoustu vlastních chyb, ze kterých se budu moci poučit :-) A druhým principem je samostatnost, odvaha, se kterou jdu do nových věcích, otevřená, že udělám chybu a ochotná se z ní učit. A pak to vracím tím, že to, co jsem se naučila, sdílím s druhými. To je základ každého dobrého podnikání.

 

7) Když chceš, abych byl SÁM SEBOU, nenuť mě dělat věci podle TEBE.

Nejmladší 7 letá dcera má v určitých situacích silně vytříbenou představu o tom, jak mají věci vypadat a fungovat. A tak jsem se JÁ musela naučit přijmout její vkus v oblékání a dovolit jí, aby si prostě zkombinovala věci tak, jak ona to cítí a oblékla si na tu kterou příležitost to, co jí se líbí a v čem se ona cítí dobře.  Už jí dokážu bez tlaku říct své doporučení a ona cítí svobodu, ho odmítnout nebo přijmout. 

Pokud pracujete a podnikáte s někým v týmu nebo máte zaměstnance, nikdy nebudou přínosem a nedají to nejlepší ze sebe, když jim budete stát neustále za zadkem a nedovolíte, aby mohli své věci a pracovní povinnosti dělat podle sebe.

 

8) Když chceš, abych MĚL RESPEKT k druhým, ber mě VÁŽNĚ.

13 letá děvčata mají své nálady. Stávalo se mi, že jsem si z ní dělala legraci a nepřisuzovala jejímu rozpoložení váhu, kterou očekávala. Pak jsem byla přítomná podobné situaci mezí ní a jejím bratrem. A najednou mi to došlo. Být tím správným vzorem našim dětem někdy vede údolím pláče. 

Možná vám některý váš zákazník nebo klient napíše něco nehezkého. Respektujte jeho názor a pohled na věc, dovolte mu prožít věci tak, jak je momentálně cítí. Nikdy ho nezesměšňujte ani se neutápějte v jeho názorech. Zůstaňte nad věcí a reagujte s vážností. Nejednou se mi stalo, že jsme došli k pěkné a konstruktivní zpětné vazbě. 

 

9) Když chceš, abych SE POUČIL, KONZULTUJ se mnou mé kroky.

Daniel si oblíbil hru Empire. Ale má rád i jiné hry. Nedávno mu přišel od nich dotazník, jehož vyplněním získá 100 rubínů do hry. Vyprávěl mi o tom a tak jsme zpětně prošli jeho odpovědi a zjistili jsme, kde odpověděl špatně a řekli jsme si, jak to mělo být správně. Stál ale ještě před jednou výzvou. Nabízeli mu, že pokud prohlásí, že Empire je nejlepší hra, dostane 100 kreditů. Prý by je fakt potřeboval. A tak se otevřel prostor pro rozhovor o dělání/nedělání věcí pro vlastní prospěch a o pravdivosti v našich činech. 

Nejvíc jsem se ve svém byznyse posunula ve chvíli, kdy jsem konzultovala své kroky a plány s někým, komu důvěřuji a kdo mi mohl dát dobrou zpětnou vazbu a jehož vhled měl sílu mi dát ten správný pohled na věc.

 

10) Když chceš, abych PŘIJÍMAL NOVÉ,  nech mě ZBAVIT SE STARÉHO.

Znáte to (hlavně mužská část populace ;-)): “ To nevyhodím, to se může hodit.“ Prázdný sklep je náhle plný k prasknutí, ze skříní vypadávají sto let staré modely šatů a v botníku se krčí „stylové“ škrpály. Jsem přesvědčená, že je to lidský gen:-) Prošla jsem si fázemi od totálního zoufalství přes naštvání až k bavení se ve chvílích, kdy si děti měly přebrat své věci, poukládat, co ještě chtějí a vyhodit, co už není potřeba. Jedna velká hromada výrobků, papírů a pidi hraček se rozdělila na dvě nestejně velké části. Pravá obrovská z toho, co NUTNĚ potřebují, druhá téměř neviditelná, co se může vyhodit. Učila jsem je to celkem dlouho, být radikální jim tedy vlastní rozhodně nebylo.

Jakmile se vám začne v byznyse trochu dařit, náhle máte plno nabídek. K zařazení produktů do nabídky, reklamy, která vás vynese k nepředstavitelným výškám, kurzů, bez kterých určitě zakrníte a mnoho dalších služeb, které když nevyužijete, zaručeně zkrachujete. O svém radikalismu a nutnosti selektace různých nabídek a e-mailů píšu třeba v tomto článku. Nikdy se nepohnete dál, pokud budete jako rybník a jen přijímatelé všeho „dobrého“. Musíte pravidelně nechávat odplouvat staré, abyste vytvořili prostor pro nové. 

---

Jaké jsou ty vaše lekce?  Budu opravdu ráda, když mi napíšete dolů do komentářů a nebo přes vzkaz zprávu o tom, co jste se v poslední době naučili vy. Obohaťme se navzájem. 

 

Pokud se vám desatero líbí, můžete si ho stáhnout v pěkné jednoduché grafické podobě ZDE.

---

Kdo nevykročí, nikam nedojde.