Kypr – země, která mluví

Věřím, že každé místo nám má něco říct a přinést. A že každé místo má svou energii. Ze začátku našeho cestování jsem ji neuměla vnímat, stále se to učím a zrovna nějaký velký přeborník v tom nejsem. :D

Kypr mi velmi rychle přirostl k srdci. Byla jsem tím trochu překvapená. Protože pokud bychom se bavili o ostrovním státě, jednoznačně u mě vedla Mallorka. Loni (listopad 2020) jsme tam strávili celý měsíc (výběr Mallorka) s dětmi i mým taťkou a tak když se na letošní léto vyloupl Kypr, říkala jsem si: „Ostrov, to mě už nepřekvapí, to nemůže Mallorku trumfnout.“  Noo…. :D

Kypr má také moře a hory jako Mallorka, zároveň, což je fascinující, tady dokonce na horách v zimě lyžují! Co je na Kypru tak silné, magické a podmaňující, je jeho tichá majestátnost a důstojnost, která plyne ze spojení tří konkrétních věcí – ingrediencí. Aspoň tak jsem si Kypr navnímala já a přesně tohle je nejspíš ten důvod, proč si mě podmanil a proč se mi tu tolik líbí.

Tři magické ingredience Kypru

1. Historie
2. Příroda
3. Náboženství, víra, mytologie

Plus dvě další, které Kypru dávají duši

• Lidé
• Kočky

❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃

1. HISTORIE

Je tady všude. Přemáhá vás. Na každém kroku si uvědomíte, že jste nic a všechno. A to doslova. Když procházíte po archeologických nalezištích, a že některá jsou hodně rozsáhlá a dochovaná, a vy fakt ani nemusíte až tak moc zapojovat představivost, abyste viděli před sebou různorodé scény z historie (třeba mně na jednom místě před očima vyrostl dům, viděla jsem tam procházet lidi v dobových oblecích, viděla jsem ven na ulici, prostě přenesla jsem se o tisíce let zpět a to jen tím, že jsem stála na daném místě a dívala se na zbytky domů, mozaiky, sloupy…).

Takže když na těch místech jste, uvědomíte si, jak moc je svět a lidstvo staré a že vy chodíte po místech, která žila před mnoha a mnoha lety a budou tu mnoho a mnoho let po vás. Vy jste nic, na přímce historie.

A tohle uvědomění vás náhle dostane do přesně opačného pólu. Wow, jsem tu, ta tečka v historii, jsem tady a teď, narodila jsem se, mám už pár desítek let za sebou a stala jsem se součástí této země a jejího života. Nejsem náhoda, někdo určil, že se mám narodit a že mám vstoupit do historie této země. Sice ne jako nějaká významná osobnost, o které se bude jednou učit :D, ale chápete, jak to myslím.

Ten přímý, bezprostřední a zároveň tak přirozený kontakt s historií, který Kypr přináší, mě tady dostává do pokory, úžasu a mnoha nových myšlenek. A přináší mi velmi zajímavé zážitky, které s historií souvisí. Neznám je, nemívám je a dosud jsem na ně ani moc nevěřila. Teď se mi tu dějí a dokážou mě hodně zaskočit.

Historie si mě našla a ožila mi v této podobě. Přes sen a myšlenku v minibuse. Nooo, život si prostě na nic nehraje, nečeká na ideální podmínky a využívá čas a prostor, který máme. Třeba tupé koukání ven skrz okénko minibusu. Jediné, co je třeba udělat, je naslouchat a říct ano jeho vedení a vzít si, co v tu chvíli tady a teď (bez ohledu na to, kde jsme) nabízí.

Tak tohle je Kypr a jeho historie. Síla, kterou žijete, když tu jste. Klidně v 21. století.

❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃

2. PŘÍRODA

Příroda je tady na Kypru úchvatná a velmi různorodá. Jde z ní neuvěřitelná síla. My jsme si tentokrát přírodu dopřávali opravdu hodně. Tak jak minulé cesty mě táhly města a jejich spoty (nějaké památky, galerie, muzea apod.), tak tady mě táhne příroda. A byť jsme tu v největším vedru, nedokázalo nás to odradit od toho, abychom se sbalili a vyrazili na túru do přírody. A to i přes to, že to znamenalo jít několik kilometrů na slunci.

A právě tehdy jsem nejvíc pozorovala keře, stromy a zvířata kolem sebe. Nejednou jsem obdivně stála a říkala jsem si: „Ty jsi ale neuvěřitelně silný a houževnatý (strom, keř, rostlina), když tohle zvládneš přežít.“ A vnitřní odpovědí mi bylo: „Já chci žít. Mám obrovskou touhu žít, protože jsem dostal možnost vzklíčit a vyrůst. Dostal jsem život a tak žiju. A dostal jsem i veškerou sílu a výbavu žít zrovna tady a zvládnout to.“

Ano, příroda tu se mnou rozmlouvala vlastně ve stejném duchu, jako historie. Předávala mi na jedné straně malost (dnes tu jsem a zítra být nemusím – někdo mě utrhne, bouře mě zlomí, moře mě odplaví…) a pomíjivost života a na straně druhé vzácnost, že nic není samozřejmost a že žít znamená být vděčný a každý den brát jako dar.

Příroda mi také předávala další úchvatné poselství

Vím, že je léčivé a také vím, že ho stále ve své duši nemám plno. Dostávala jsem tyhle zprávy silně už vloni, hlavně na Mallorce, ale zapomněla jsem na ně. Tady mi je příroda a to konkrétně moře, přinášejí znovu. Tohle poselství by se dalo shrnout do věty: Buď v klidu, buď svá, spočiň. Tohle ke mně přichází, když tady koukám na západy slunce.

Bydlíme v Pafosu a snad poprvé nám slunce zapadá přímo nad mořem. Není nic krásnějšího, než sedět na břehu a pozorovat to. Moře je klidné, v pravidelných a neustálých rytmech se hýbe, jeho voda se rozbíjí o skalnaté pobřeží nebo se jen tak líně doplazí a zase odplazí na písčitou pláž. Nikam se nežene. Vybaví se mi věta z Bible: „Neženu se za velkými věcmi, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky.“

Ano, moře si na nic nehraje. Umí se rozbouřit, má sílu, která umí být krutá a bere životy (myslím na různé vraky, které lze při pobřeží najít), ale i přes svou sílu a majestátnost z moře vnímám klid, přijetí, spočinutí. Je tu, každý den si žije svůj život, nesnaží se někoho ohromit nebo udělat dojem (i když ho dělá úplně samovolně :)), prostě je, žije.

Stejně tak slunce

Když ho vidím, jak pomalu zapadá za obzor a je tak nádherné (na sklonku vždy zrudne), přepadá mě pocit, že stačí jedno malé vychýlení v řádu a harmonii a tahle žhavá koule bude mít tolik navrh nad celou zemí, že nás všechny sežehne. Ale ona tu je umístěná v celém vesmíru tak, aby nám byla užitečná. Koukám, jak pomalu mizí a vím, že zítra vyjde znovu. Dnešní den splnila, co měla. Teď odchází a zítra? Zítra tu bude zase.

Přináší mi myšlenku, že vše je v pořádku a že zítra je nový den. I když nevím, co bude, ona mi říká: „Nepotřebuješ to vědět. Jsi tu, abys žila den, který je ti dán. Abys byla, důvěřovala, plnila svůj úkol. Vše, co k tomu potřebuješ, ti bude dáno. Je o tebe postaráno. Buď svobodná. Žij svůj den.“

A jakýkoliv další pohled na přírodu mi připomíná: „Podívej se na nebeské ptactvo. Neseje, nežne a přece je o něj postaráno.“ A já přikyvuju a prosím, ať na tohle nikdy nezapomínám. Toužím po vnitřní svobodě, která dokáže mou křečovitě zaťatou pěst láskyplně otevřít a která mi do života přinese volnost, pokoru a bezprostřednost života, které vidím v přírodě tady všude kolem sebe.

Toužím po tom nedělat si starosti. Nesnažit se vše zvládnout. Toužím odložit svoje břemena, protože mě nikam nedostanou. Je to jen tíha, která mě brzdí, abych se rozběhla. Dost možná i rozletěla.

Ale jak? Jak se to může stát? Jak to mohu udělat? Jak se mohu stát novým člověkem… ?

Hledám odpovědi, můj rozum se vaří a blázní a já vím, že tudy cesta nevede. Znovu se zahledím na moře, slunce a rozhlédnu se po okolí. Nikdo tu není boss, nikdo nevyskakuje, že on je důležitější. Je tu jen harmonie, pokoj, síla (obrovská síla), majestátnost, řád a sounáležitost. A nad tím vší se náhle objevuje něco mnohem silnějšího. Ta síla mě ohromuje. Co je to? Hledám to všemi smysly. Co mi chceš přírodo říct? A pak to přijde…

Jediné slovíčko: DŮVĚRA

Všechno kolem mě je jí prosáklé. Oni to vědí. Ne, oni to žijí! Silné a majestátné moře nebo slunce, stejně tak ta nejmenší ještěrka, která mi přebíhá přes cestu. Všichni tu jsou a vědí, že nemusí dělat vůbec nic speciálního, aby tu byli i zítra. Je o ně postaráno a pokud tu mají být další den, tak tu budou. A pokud ne, stane se něco, čemu nemohou zabránit. Tak proč si tím ovlivňovat život? Proč se strachovat?

Dostala jsem dnešní den a mám jedinou misi: žít ho nejlépe, jak dovedu. Zítra dostanu další a mohu v misi pokračovat. A nebo také ne. To už nezáleží na mně.

Důvěra v život. Odložení starostí. Odevzdání. To je nejsilnější vzkaz, který mi příroda (opakovaně) přináší. Tady na Kypru je to tak silné!

❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃

3. NÁBOŽENSTVÍ, VÍRA, MYTOLOGIE

Historie i příroda se potkávají s dalším velikánem Kypru – náboženstvím a řekla bych, že spolu doslova tvoří svatou trojici, jejíž vliv nepochytíte rozumem, ale budete ho zde na Kypru vnímat a cítit každou buňkou svého těla.

• Bude vás prostupovat pocit velikosti a malosti zároveň.
• Budete vedeni do pokory.
• Budete přemýšlet nad minulostí i budoucností.
• Budete přemýšlet nad tím, čemu vlastně věříte a jak právě to, čemu věříte, ovlivňuje a tvoří váš život.
• Budete uvažovat nad silou a mocí příběhů a přemýšlet, jaký příběh vyprávíte vy.

Křesťanství

Na Kypru je nespočet různorodých kostelů a náboženských míst. Najdete tu jak kostely ve staré (většinou pravoslavné) víře, tak i moderní charismatická společenství. Kostely na můj vkus byly dost stejné. Bohaté, zlatem zdobené vnitřní průčelí s vyobrazením svatých, které věřící obcházeli a líbali.

Kypr má ve svém itineráři vzácné návštěvy/pobyty svatých nebo významných křesťanských postav: 

• Apoštol Pavel (jeden z 12 Ježíšových učedníků) zde byl při zvěstování křesťanství zajat a bičován. Dodnes v Pafosu stojí sloup, který to připomíná.
• Lazar – bratr Marie (Ježíšovy matky), kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. Poté se usadil na Kypru, konkrétně v Larnace, kde najdete jeho kostel, resp. jemu zasvěcený.
• Svatá Solomona – se kterou mám „osobní“ zkušenost – viz níže Příběh mého uzdravení.
• Další svatí jako např. svatý Jiří (bazilika Agios Georgios) nebo svatý poutník Neophytos (St. Neophytos Monastry – kláštěr).

Islám

Náš pobyt byl výhradně v jižní – řecké – části Kypru. Sice jsme si udělali výlet do hlavního města Nikósie a chtěli jsme přejít hranici do severního Kypru, ale podmínkou byl negativní PCR test (ten jsme neměli) a dle informací z českého ministerstva i povinnost jít na několik dní do karantény. Takže severní Kypr nám nebylo dáno navštívit a v jižním jsme na mešity naráželi jen sporadicky.

Přesto nebo právě proto, že je Kypr rozdělený na dvě části, zde najdete zastoupené i toto náboženství a my jsme se hlavně setkávali s muslimy na plážích nebo v ulicích v jejich typických hábitech.

Řecké báje a pověsti

Tak toho je Kypr opravdu plný. :)

Afrodité

Hlavní bohyní, které je zasvěcen, je bohyně lásky a krásy Afordité. Ta se zrodila právě zde na Kypru a to konkrétně na pláži Petra tou Romiou. Tenhle příběh jsem neznala a musím říct, že je teda docela krutý a trochu intrikářský. Zároveň je v něm krása a spanilost – ve způsobu, jakým se samotná Afrodité zrodila.

Příběh zrození Afrodity

Podle legendy to bylo takto: Matka Země – Gaia – řekla jednomu ze svých synů Kronosovi, aby svému otci – bohovi moře Uranovi – uřízl varlata a hodil je do moře. Kronos to udělal a při dopadu varlat do vody se vzedmul sloup bílé pěny a z něj vzešla bohyně lásky a krásy Afrodité. 

Dominantou pláže Petra tu Romiou je Afroditina skála. Říká se, že když ji žena 3x obepluje, zajistí si věčné mládí a krásu. Potíž je v tom, že tam jsou silné podvodní proudy a může vás to stát život. :D

Také se říká, že když na pláži najdete kamínek ve tvaru srdce, najdete brzy svou osudovou lásku. A pokud ji máte, zajistíte si její věčné trvání tím, že si ho vložíte pod polštář. Já kamínek i bez hledání našla, takže teď čekám na tu životní lásku. :)

Adonis

K Afroditě se tu vztahuje ještě jedno místo, které jsme navštívili. Jsou to Adonisovy vodopádové lázně – koupele (Adonis baths Waterfalls). Je to nádherné přírodní jezírko s vodopádem. Vlastně dvě, druhé menší je nad hlavním vodopádem. Sem se Afrodita chodila koupat se svým milencem Adonisem a trávili zde spoustu času a milovali se. Zde také Adonis zemřel v náručí milované Afrodity.

Stojí zde i velmi zajímavá socha, která hlásá, že žena, která si přeje otěhotnět (bez ohledu na věk) ať se dotkne Priabova (Priapus byl bůh plodnosti a měl údajně nadrozměrnou a trvalou erekci) penisu a bude požehnána množstvím dětí.

S Adonisovými koupelemi máme jeden osobní zajímavý příběh, najdete ho níže v části LIDÉ.

Pro mě je podstatná ta zkušenost:

Totiž že každý jsme milovaný a i když zjišťujeme, že jsme někdy docela prevíti a máme špínu v duši, tak záleží na tom následném postoji. A že každý, bez výjimky, každý, může zakoušet vyšší lásku a péči. Na svoje životy nejsme sami, i když si to někdy myslíme.

Já si to myslím celkem často (nebo spíše na to zapomínám) a tahle celá situace mi připomněla, že ne. Ne. Nejsem na svůj život sama. Nemusím všechno zvládat. Mohu se otevřít důvěře a věci pouštět. I tam, kde jsem si je křečovitě držela, protože mi to dávalo jistotu. Jistota je ale jen iluze. Můj život je zkrátka v dobrých rukou a bdí nade mnou vyšší moc. Nad každým z nás.

❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃

LIDÉ

Musím to napsat: tady jsou snad nejmilejší lidé na světě. Ještě nikde jsem nevnímala tolik přátelskosti, jako zde na Kypru. Lidé nejsou má silná stránka. :D Jako melancholický introvert nejsem dobrý společník a ve vztazích moc chodit neumím. Přesto jsem se tu seznámila s pánem, který tu žije a dokázala jsem s ním vést přátelský small talk. :) Na kohokoliv jsem se usmála, úsměv mi opětoval. A náš poslední zážitek z výletu na Adonis bath – nádherné přírodní vodopády – mluví za vše a přináší jednu hlavní myšlenku: Věř v zázraky a lidé jsou dobří.

Když jsem seděla v tom autě, přemohl mě pocit vděčnosti.

A opět „staré známé“ vnitřní povídání a myšlenky: „Nemusíš mít pořád pocit, že se ty musíš o vše postarat. Někdo vyšší,

– kdo řídí celou tuhle zemi,
– kdo tvoří historii, kterou můžeš sledovat z pozice člověka 21. století,
– kdo řídí moře a slunce,
– kdo se stará o rostliny a živočichy a dává jim sílu pro další den,
– kdo pečuje a udržuje řád,

je tu i pro tebe. I tvůj život on opečovává a stará se. Otevři oči a uzři ty zázraky. I lidé jsou nástroje v jeho rukou, které chce používat pro tvoje dobro. A je schopný dávat ti mnohem víc, než si dokážeš představit. Víc, než si myslíš, že chceš. On jde mnohem dál. Vidíš? Myslela sis, že nejde, abyste jeli všichni společně. Myslela jsi si, že vás dovezou jen do Taly, tam byla tvoje hranice ochoty druhých lidí. Ale já jsem ti připravil daleko víc. Nejen, že jedete všichni spolu, ale dovezou vás skoro až domů. Já nejsem omezený.“

Tohle mě Kypr učí a přináší. Na každém kroku, v každém pohledu do okolí a přírody, v každém setkání mi říká jednu jedinou zprávu: „Miluji tě, jsi důležitá a já mám moc se o tebe postarat. Stačí jediné: důvěřuj.“

A tak tu zpomaluji

Ještě více. Ani bych si neuměla představit, že to jde ještě víc. :D Po květnu, kdy jsem si dala plánované 3týdenní volno a vůbec nepracovala, po červnu, kdy jsem byla nemocná a nedělala další měsíc skoro nic, jen to nej nej důležitější, až k červenci, kdy jsem tady a jediné co mě tu volá je: pusť to. Buď. A tak pouštím tlak, že musím: pracovat, fungovat, psát posty, odpovídat na e-maily. Koukám na účet, který je téměř prázdný a přemýšlím, co bude dál. A Kypr mi odpovídá: „To není tvá starost. Já jsem dovolil, aby ses narodila a došla až sem. A já se také postarám o vše, abys mohla jít dál.“

Seznamuji se s novou dimenzí svého života:

• necítím se blbě, že nic nedělám.
• Nemyslím na to, co musím, když jsem někde nebo něco dělám – třeba plavu v bazénu nebo moři, nebo se dívám s dětmi na Sherloka Holmse.
• Přijímám, že když nemám sílu a jsem unavená, je potřeba si jít lehnout a ne se překonávat a bičovat se k výkonu a práci.
• Dopřávám si upřímnost pocitů – když je mi smutno, jsem smutná.
• Přijímám, že když se snažím vymyslet, co můžu dělat dál a nic mě nenapadá, že to můžu zahodit a nechat být. Ok, tak nevím.
• Přijímám, že když chci psát a nevím co a vnímám, že ty dveře jsou zavřené, můžu je tak nechat. Vím, že ta klika je z druhé strany a až přijde ten čas, ty dveře se otevřou. Ke všemu. Tak to je. Můžu tlačit, bouchat, snažit se tu kliku nainstalovat… Ale ve skutečnosti neexistuje činnost a moc, kterou bych mohla ty dveře JÁ otevřít.
• Dopřávám si pocit, že tu nejsem náhodou. Za poslední rok se toho tolik uvnitř mě změnilo a stále to nejsem schopná pojmout. Tam hluboko v sobě vím, že tu mám ještě nějaký jiný úkol, než dělat weby s duší a pomáhat druhým. Ale ještě není čas. I když mě to stresuje, protože to pnutí uvnitř je už velké a ve skutečnosti já stále nevidím a nevím, co to je. Tak proto jsem tu na Kypru! Už chápu.

Musím všechno pustit, přestat se snažit a nechat proud života dělat jeho práci. Pak se budou dít zázraky. Tak obyčejné, prosté, přirozené, ale přitom plné síly, úžasu, majestátnosti a zázraku jako když slunce každý den vyjde a zase zapadne.

❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃ ❃

KOČKY

To je taková malá třešinka na závěr. Ti, kteří kočičky moc nemusí, asi nezaujme, ale nemohu ji vynechat. :) Kypr je pro mě ostrovem koček. Podle legendy se sem dostaly díky svaté Heleně, která na Kypr vyslala loď koček, aby zde pomáhaly lovit jedovaté hady.

Kočky najdete všude a mě nejvíce fascinovala jejich přítomnost a bezprostřednost na historických místech. Prostě kočka jen tak si ležící na mnoho století starém sloupu – wtf?!

Většina koček je přítulná a přátelská. Nechají se mazlit a připojí se k vám – např. jdou s vámi kousek cesty nebo se uvelebí na dece, když si děláte piknik. :) Jejich přátelskost nejspíše plyne z přístupu obyvatel. Lidé je tu mají rádi, starají se o ně a díky tomu se kočky lidí nebojí. Kastrované kočky mají na oušku malý zářez – tak jsou tady označovány.

Moje děti kočky milují, hodně milují, takže při našich procházkách jsme často zastavovali a věnovali se mazlení. :) U našeho ubytování byla kočička, děti ji nazvaly Bazénová míca (měli jsme u domu bazén, tak proto) a trávily s ní hodně času. Její pán odjel na dovolenou a neměl ji kam dát, proto ji nechal venku a místní lidé to věděli a tak se o ni starali a krmili ji. Hezké.

Navštívili jsme také největší kočičí park Agious Nefitus Cat park. Tolik různorodých koček na jednom místě! Děti byly v sedmém nebi a já si tam pak v klidu sedla s jednou kočičkou, která si mě vyhlédla. Upřímně – kdybych bydlela na Kypru a chtěla kočku, určitě bych si sem zašla. A dost možná bych si odnesla právě tuhle kočičku… :)

Kypr je pro mě skutečně země, která mluví

Vypráví nejen svůj vlastní příběh skrytý v historii, ale předává poselství duším, které chtějí naslouchat. Nepamatuju, že bych někdy přijímala tak silné zprávy, hluboké myšlenky a uvědomění jako tady. Kypr nám všem připomíná, že život je dar. Že trvá tisíce let, ale zároveň je křehký. Připomíná nám, že to, že tu jsme, není náhoda a vzkazuje nám:

Buď hrdý, že tu jsi. A žij tak, abys nepromarnil jediný den svého života. Dej svému životu smysl. A pokud nevíš jaký, tak ho hledej. Cesta je před tebou a vše, co potřebuješ, dostáváš. Netrap se žádnou starostí. Žij naplno.  

Děkuju ti Kypre za tvá poselství.