Žádná tma není tak černá

…aby se v ní člověk nakonec nerozkoukal a nenašel cestu ven. Tak to aspoň vidím já a že už jsem v lecjaké tmě byla. Občas i seděla, přesněji zahnízdila se. S pocitem, že to mám těžký, že z mého trápení cesta ven nevede nebo jednoduše „jen“ s povzdechem „už nemůžu dál“. To je život. Každý to někdy zažil. A to, že ta tma kolem je různě černá, je jasné a ve vy výsledku je to úplně fuk. Je to prostě tma. Blbý období. Smutek. Krize.

A co je hodně zajímavý je, že cesta ze tmy nevede tím, že se nám tam najednou prostrčí cizí hlava (rozuměj rodina a přátelé a jejich dobře míněné rady a pohledy) a snaží se nás přesvědčit, že to není tak zlý ve smyslu: „hele, koukej, tady je docela vidět“.  Tohle nezabírá. Jediná možnost, jak se ze tmy dostat, je vlastní aktivita a přesvědčení, že se z ní dostanu.

Jak se s blbým obdobím vyrovnávám já? Tak třeba:

1. Srovnám si v hlavě, že je to jen období. Jen část mé životní cesty. Cyklus, houpačka, nazvěte to, jak chcete. Zase bude líp.
2. Když je to hodně zlý, přijmu jako fakt, že to nejde uspěchat a předám to času – je třeba si to prostě odžít.
3. Vracím se k tomu, co mě těší – ať už konkrétně fyzicky (fotky, předměty, přání od dětí, čokoláda :-D) nebo hodnotově (co se mi povedlo, co jsem dokázala, zažila…)
4. Zvolním – míň povinností, práce, víc být jen tak, spánku – hlavně k tomu spánku se v době krize moc přemlouvat nemusím :-D.
5. Postavím se na to, že taková, jaká jsem a tak, jak je to nyní, je to v pořádku. Že jsem dost dobrá – na cokoliv, prostě dost dobrá. Udělala jsem si vloni na to rituál a přesně v těchto propadech a krizích se k němu vracím.

To je jen pár věcí, které mně konkrétně pomáhají. Ale každý to máme jinak. V těchto dnech vychází kniha Růženy Nekudové Vězení jako dar. Obvinění, soudní procesy a nakonec uvěznění v Anglii je myslím pořádná tma. Její příběh znám, knihu jsem mohla už číst a dokonce je v ní o mně i zmínka  :-). A je tam hodně myšlenek, zajímavých postřehů a inspirace právě na to, jak je možné tmu v životě zpracovat. A tak jsem Růžu pro vás krátce vyzpovídala:

Ty jsi před několika měsíci prodělala obrovský šok. Co se stalo?

Ano prodělala a nebylo to úplně jednoduché. Jeden den mě chytili na ulici a nasadili pouta. Vůbec jsem nevěděla, co se děje, stalo se to tak rychle. V jedné sekundě mi prolítlo hlavou několik scénářů, co mi člověk, který mě zatáhl za ruku může udělat.
Pak následovalo 26 hodinové zatčení ve vazbě v Anglii. Po čtyřech měsících mě obvinili z trestného činu kontrolování prostituce pro zisk a následovalo několik soudů. Pak uvěznění – rozsudek zněl 8 měsíců nepodmíněně. Nakonec jsem byla propuštěna na odvolací soud za 21 dní.
Byla to ta nejhorší zkušenost v mém životě.

Říká se, že až ve chvíli, kdy něco ztratíme, teprve tehdy objevíme jeho cenu. Myslíš, že je to pravda nebo je to jen fráze, klišé?

Ano je to naprostá pravda. Já ztratila především svobodu, právo o svém životě rozhodovat. Je to neuvěřitelné, jak jsem si tohle vůbec neuvědomovala a často si stěžovala na život. Po této zkušenosti jsem viděla, jak se lidé mají dobře, že kdykoliv mohou kamkoliv jít, udělat změnu, někoho obejmout a koupit si jídlo, na které mají chuť. Svoboda je to nejcennější co máme a bohužel ji bereme často jako samozřejmost.

Ty jsi uprostřed beznaděje, samoty a smutku objevila svůj dar, pověz nám o tom něco.

Když mě zavřeli, tak jsem prožívala nejtěžší chvíle mého života. Byla jsem na dně a jen myšlenka na sebevraždu mě držela při životě. V té nejhorší možné chvíli, v nejhlubší temnotě ke mně přišly obrazy, vizualizace. Vyšší moc mi ukázala, že je světlo naděje a promítlo se mi v mé dceři. Dcera mě přišla na moje dno zachránit a já to světlo poté uviděla. Viděla jsem, že je spousty lidí, kteří prožívají anebo prožili stres, deprese, rozchody, úmrtí atd. a že neví, jak se pohnout dál a jak z takových špatných situacích vyjít jako vítěz. Viděla jsem na svém dně, že už i proto mám jít dál a stále ke mně přicházely obrazy, které mi doslova zachránily život.

Rozhodla jsem se to sepsat do své knihy Vězení jako dar a pomoci tak aspoň jednomu člověku v jeho nelehké situaci.

Ve své knize popisuješ celý svůj příběh zcela otevřeně a do detailů. Proč se rozhodla ho sepsat a vydat knižně?

Původně jsem svůj příběh nechtěla zveřejnit ani jsem na to nepomyslela, styděla jsem se. Plno lidí druhé odsuzuje, viděla jsem to na vlastní oči přímo ve vězení. Ale nakonec na vydání knihy mě přivedl partner, protože ho samotného pobyt ve vězení velmi zajímal a také co se u mě odehrávalo a jak jsem to zvládala. Nakonec po propuštění, kdy jsem měla velmi těžký stres, jsem se z něho tak trochu vypsala a rozhodla se asi po měsíci a půl příběh zveřejnit.
Sepsala jsem den za dnem celých 21 dní, které jsem tam strávila a co se vlastně stalo. Následně se knihou prolínají příběhy 21 žen, které jsem tam potkala a které se mi svěřily s jejich osudem. Sepsala jsem i svoje myšlenky, které se mi honily hlavou a které si jen tak na svobodě těžko uvědomujeme nebo spíš na ně zapomínáme. Také to vedlo k tomu, že jsem v mnohém otevřela oči a změnila se v jiného člověka.

Chci knihou sdělit, že na špatné situace, které se nám v životě dějí, je možné dívat se jako na příležitost a ne se jenom v nich utápět.

---

Mám ráda nové úhly pohledu na věci a situace. Tady jich je plná kniha :-).  A nejen na téma tmy a krize. A protože si myslím, že vás může obohatit, tak vám o ní jednoduše říkám. Celý příběh jsem znala, prožívala jsem ty měsíce obvinění s Růžou, takže třeba mě hodně zajímalo to pozadí, soudní a vězeňský systém a to jsem v knize taky našla. Taky příběhy žen, jejich pohledy na své životy ve vězení, pocity viny a neviny, vlastní hodnoty, reality a mnoho, mnoho dalšího. Tahle kniha má fakt hodně rovin. Fakta, myšlenky, inspirace, každý si najde to svoje. :-) Nenechte si ji ujít. A navíc máte možnost jít i na křest knihy, což bude velká společenská pecka ;-).