Jak jsem se stala princeznou

Jaké to je vložit se do rukou profesionálních kadeřníků, stylistů, fotografů a kameramanů a zcela změnit svoji vizáž? No je to teda pořádný mazec – vnější i ten vnitřní! Občas jsem si připadala jakože mám mořskou nemoc. Směs úžasu, radosti, nadšení, ale i strachu, nervozity, potřeby brečet nebo zvracet. :D To, co se odehrálo v mém životě, je sen. A přece skutečnost. Která dává smysl.

Jak to celé začalo

Na konci roku 2018 jsem sepsala ohlédnutí za uplynulým rokem a napsala jsem si záměr pro rok další, tedy 2019. Ten záměr jsem shrnula do věty: Chci zvýšit svoji cenu/hodnotu. Byl pro mě celkem šok, jak tahle věta může na druhé působit a vidět v ní zcela něco jiného. Ale na druhou stranu – proč ne, i tahle druhá strana byla ve skutečnosti pravdivá, jen mnou neviděná.

Zvýšit svoji cenu mi dává smysl a ten záměr neměním. :) Ale bylo pro mě nesmírně obohacující zažít i tu druhou stranu a hledat odpovědi na otázky: Kde jsi tu cenu ztratila? Proč ji chceš zvýšit? Jakou ženou chceš být? Apod. Takové otázky mi totiž kladla Jana Burdová při našem osobním setkání. Ale to předbíhám…

Když jsem na začátku ledna zahlédla výzvu, že je možné se hlásit do Proměn s Deníkem (které sleduji už asi 3.rokem), hned jsem věděla – to je ono, to mi zapadá do mého záměru. Vtipné bylo, že mi to trvalo asi týden.  Sepsat příběh, dodat fotku, to bylo vše hned hotové. Ale měla jsem tam napsat i svoje míry. Asi 2 dny jsem hledala krejčovský metr, další 2 dny se měřila, pak nemohla najít papírek, kam sem si to napsala a nakonec jsem na to stále zapomínala. :D Konečně jsem ten mail v pátek 18.1.2019 odeslala a ve středu 23.1. mi volali, že mě vybrali.

A pak to šlo vše ráz na ráz. Termíny jsem měla 30. ― 31.01. + neděle 02.02, takže celkem hned. :) Začala jízda, kterou jsem si neuměla ani v těch nejdivočejších snech představit:

• že to půjde tak do hloubky,
• najdu nová přátelství,
• přijdou kě mě nové informace,
• budu moci pozorovat nejšpičkovější kadeřnici v ČR a dokonce ona osobně mě bude stříhat a pečovat o mě,
• že si s ní budu povídat o hlubokých a velmi osobních věcech,
• že budu zažívat nejednou něco navíc třeba v podobě masáže krční páteře nebo rukou,
• že si i potom na mě najde čas špičková stylistka Linda Radostová a půjde jen tak se mnou kupovat nové brýle,
• že změna dělaná veřejně přináší hodně husté výzvy,
• že mít své silné proč to dělám je někdy jediné, co vám zůstane
• a mnoho, mnoho dalšího.

Tým Proměn – Kdo se o nás staral

Ve středu 30.01.2019 jsem brzičko ráno nasedla do vlaku směřujícího do Teplic. Nevzpomínám si, že bych v tomto městě kdy byla. Vybavena aplikací, kterou používám při svém cestování s dětmi po světě, která mě bezpečně dovedla na místo – do salónu Jany Burdové.

Hned ve dvěřích mě uvítal krásný chlap (až později jsem se dozvěděla, že to je David), byl velmi úslužný a dokázal okamžitě vytvořit pocit, že jsem se tam cítila prostě dobře. :) Dostala jsem nejbáječnější čaj na světě – skořicový v hedvábném pylíčku (Harney & sons tea), který se prý může dlouho loužit. Byl fantastický a pak už jsem si tam nedávala k pití téměř nic jiného. :)

Vůbec jsem netušila, do čeho jdu! Před cestou jsem shlédla několik videí z předešlých ročníků proměn a přečetla pár článků, stejně jsem věděla… NIC. :) Po chvilce jsem byla i s čajem přemístěna na kadeřnické křeslo a čekala. A najednou přišla. Sama osobně Jana Burdová. Moc jsem se na ni těšila (to ona ale neví) a když se objevila, snažila jsem se zachovat klidnou tvář v módu: jsem v pohodě, tohle je přece normálka. Uvnitř jsem byla nadšená jak malý děcko. To jsem ale netušila, co mě čeká.

Jana si ke mě přitáhla židličku a k mému úžasu jsme si začaly povídat. Ne 5, ne 10 minut, ale možná hodinu. Nikam nespěchala, byla tam pro mě. Ptala se, pátrala, kladla otázky, hluboké, nepříjemné. Tohle byl první level, který mě tam uvnitř cupoval. Dětství, vztah mámy, ségra, táta, maželství…to vše byly témata, na která se mě ptala.

Střih

Obrazně i doslova. :D Po povídání přišel jednoduše střih a od rozhovoru jsme přešly k úplně jiné disciplíně. Střihu mých vlasů a následnému barvení. Ještě nikdy jsem nezažila stříhání jako od Jany. Dlouhou dobu si vlasy jen načítala, přehazovala, zkoušela, přemýšlela, vnímala. I později během střihu a foukání je neustále mnula v dlaních. Bylo to tak divný :D až jsem se musela zeptat, proč to dělá. Vysvětlila mi, že jim umožňuje vrátit se do přirozeného tvaru, že jak je češe nebo suší, narovnají se a ona potřebuje, aby byly přirozené. Ještě dnes to její mnutí v dlaních cítím. :)

Bylo moc zajímavé jí pozorovat při práci, sledovat její rozhodovací momenty (třeba jestli mi udělá ofinu nebo ne) a nejkrásnější byla její práce s intuicí a načítáním. Zrálo to celé 3 dny a když mě pak  v neděli česala na focení, věděla jsem, že dělá to nejlepší. Pro mě. ♥︎

Barvení

Do Teplic jsem přijela v 9 hodin ráno, ze salónu jsem odcházela nějak kolem sedmé večer. Velkou část tohoto času bylo barvení. Jak moc jsem si na tom uvědomila, že k preciznímu výsledku nevede zkratka! Tolikrát mě tam barvili! Při prvním, které trvalo asi 2 hodiny a probíhalo tak, že kadeřnice brala tenoulinký pramínek za pramínkem, pokaždé natřela barvou a zabalila do měděné fólie, jsem měla únavovou krizi. Mám husté vlasy, takže tohle barvení bylo mega dlouhý. Na ten den jsem spala 4 hodiny a v tenhle čas na mě přišla pořádná krize. Bylo nad lidské úsílí udržet oko nezavřené. :D

Když mě pak posadili k mycí míse, zvedl se mi pod nohama podnožník a křeslo začalo příjemně vrnět a masírovat mé tělo, povolila jsem úplně. A tehdy se stalo něco nádherného. Opřela jsem si hlavu o umyvadlo, uvolnila se a kaděřnice Lili, která mě neúnavně nejen tyto dvě hodiny, ale i všechny další, barvila, mě sama od sebe přikryla teplu dekou. Byl to tak nádherný moment péče a pozornosti. 

Ve skutečnosti o mě dokonale pečovali pokaždé. Tu středu, kdy probíhalo stříhání a barvení, byl v salónu běžný provoz. Pro Janu a její tým to byl všední pracovní den, ke kterému jsem přibyla já. A později ještě druhá žena, která do Proměn byla také vybrána, Alena. Později se ukázalo, že je z Desné (kousek od Liberce) a tak jsem měla o odvoz postaráno. :)

Přestože celý tým byl zaneprázdněn běžným provozem, neustále na mě mysleli. Stále se mě někdo ptal, zda mi něco nechybí, zda je vše v pořádku, jestli něco nechci. Vařili mi čaj, dávali vodu. Tuhle péči jsem si opravdu užívala a připadala jsem si jako skutečná celebrita.

Musela jsem se smát. Barvení probíhalo asi 7 hodin a od světlé jsem se postupně vrátila ke své hnědé. Resp. měděné, nádhernému neotřelému odstínu. A věřím, že každý jeden krok, přesně tak jak byl provedený, měl svůj důvod, aby výsledek byl, jaký je. 

Večer

Byl to pořádný zápřah a když jsem konečně vyšla na čerstvý vzduch, uvědomila jsem si, jak jsem vyřízená. Přesunula jsem se do penzionu a vydala se na jídlo. Restaurace byla hned za rohem a vařili tam opravdu výborně. Kousek ode mě praskal krb a já měla co dělat, abych v tom příjemném teple nespadla ze židle a neusla. :D

Jenže mě čekaly ještě povinnosti. Byl totiž první týden v kurzu Podnikání z pláže a bylo nutné vyřídit e-maily a poodpovídat na dotazy ve facebookové skupině. Bylo to hodně náročné. Po celém dni, kdy mi hlavou vířilo tisíce myšlenek a uvnitř jsem byla plná rozmanitých pocitů a dojmů, utahaná a vyčerpaná, jsem se musela přepólovat na pracovní povinnosti a začít se soustředit na úplně jiné věci a problémy. A to jsem ještě netušila, co mě čeká zítra….

Ráno jsme se po výtečné hotelové snídani sbalila a vyrazila zpět do studia k Janě. Tam už čekaly další 2 proměňované dámy a tak jsem se s nimi mohla seznámit. Alena z Desné a Markéta z Teplic (ta ale nakonec nejspíše odstoupila, protože měla jít z nás tří první, ale článek o ní nevyšel). V Proměnách vybírají ze všech přihlášených 6 žen, které pak promění. My jsme byly první trojice. Naskočily jsme k Janě do auta a vyrazily do Prahy na Národní třídu do obchodu Pietro Filipi, který se letos stal ofociálním partnerem a zapůjčil všem proměňovaným dámám oblečení a boty pro následné focení. 

Netrpělivě jsme vyhlížely Lindu Radostovou, která nám měla vybrat naše outfity. Nevím, jestli jste někdy byli v obchodě Pietro Filipi, ale je to velký luxus. Byla jsem hrozně napnutá, co mi Linda vybere a jásala jsem radostí, že z nás tří jdu na řadu jako první. :)

Mezi tím dorazil i kameraman Jakub. To je tak divný, když si vás někdo kameruje, když se stáváte součástí profesionálních video záběrů. Když po vás někdo chce naplňovat „scénáře“:

Nebo:

Ty pocity, když jste středem pozornosti

Má to neskutečně uzdravující potenciál a efekt. Když přišel ten moment, že se Linda vrátila z obhlídky obou pater obchodu a v náuči nesla první kousky jen a jen pro mě a já mohla zaplout do kabinky, byla jsem šťastná jak blecha. Vysvlékla jsem se ze svého oblečení a nasoukala se do nádherných lososových pouzdrových šatů na tělo. Obula jsem si lodičky a vylezla z kabinky. Asi si umíte představit, jaké to bylo.

Byla jsem ale vystavena jemnému a bezpečnému prostředí. Bylo úžasné, že tam byl i Jakub za mužské pokolení :). Jeho slova a lichotivé poznámky na mě působily jako balzám. Ať byly myšleny jakkoliv, třeba jen v té profesionální rovině, nebylo to v tu chvíli důležité. Byly myšleny mě a já si je vzala. Stála jsem tam, upíraly se na mě oči všech 4 žen a jednoho muže a já se cítila výjmečně a opatrně prožívala všechny pocity, které to s sebou neslo a zažívala jemné vnitřní uzdravení…

Myslím, že teď to vše nejlépe doplní slova Jany, které si můžete přečíst v ofiko rozhovorech s ní v Denících, když mluví o Proměnách:

Na proměně mám nejraději, že když se žena cítí být krásná, dává jí to obrovský zdroj energie. Takové momenty člověka mění nejvíce. Proměny jsou určitý druh terapie. A nejde jen o to, jak dlouho si žena svůj nový styl udrží. Do konce života už bude vědět, že krása a půvab je její součástí.

Užívala jsem si celou hodinu Lindiny práce a pozornosti. Zvolila pro mě tmavě modrou barvu, kterou jsem do svého šatníku zařadila v roce 2017 díky Evě Bartákové a jejímu asistovanému nákupu. Takže jsem na ni byla zvyklá. Z dalších barev to byla lososová. Další barvy mi moc nešly. Prý ani bílá, ale nakonec ji vzala jako doplňkovou barvu. Byla ve výběru omezená nabídkou aktuální kolekce Pietro Filipi a jejich barvami. Navíc mám velmi světlou pleť, což je prý problém. A k tomu všemu se vybíralo oblečení na focení a tam taky ne všechny barvy jsou vhodné.

Nakonec jsem měla 4 outfity, dvoje šaty a dvoje kalhoty, jednou doplněné tričkem a delším květinovým sakem a druhé výrazně proužkované s bílou košilovou halenkou. V tom jsem se moc líbila Janě Burdové a moc se těšila, až se v tom budu fotit. Vtipné bylo, že jsem to měla pak v neděli jako poslední outfit na focení a když se udělaly první fotky a viděla je v náhledu na velkém monitoru, prohlásila, že je to o ničem. V reálu hezký, ale na fotce nic moc. :D Takže tam mě Milan fotil hlavně detail nebo polodetail.

Linda byla po celou dobu úžasná. Trpělivá, profesionální, laskavá. Mohla jsem se jí na cokoliv ptát. Moc se mi líbilo, jak nepracovala sólo, ale radila se s Janou, jak někdy udělala kompromis, ale jindy trvala na svém. Třeba když mě oblékla do tmavě  modrého kostýmku a byla blažená, jak mi to jde a sedí a naproti tomu se Jana zlobila, že je to málo ženské a je to styl, který mi vyhovuje a že je třeba mi dát něco jiného. Tehdy Linda rázně prohlásila: „Já tě chápu, ale jí to prostě  perfektně jde a sedí.‟ Nakonec jsem ale to sako na focení neměla a dostala jsem květinové, na kterém se shodly obě. :)

S Lindou jsem si také užívala legraci. Třeba když mi donesla ty lodičky na obřích jehlách. Tenhle druh bot jsem měla naposledy na noze myslím v pravěku. :D Takže první obutí bylo takové, že jsem se držela stěny a Linda mi je obula. Hodnou chvíli jsem v nich jen stála a snažila se zvyknout na jiné těžiště a zkoušela pak udělat pár krůčků. Bylo to pro mě mučení. Linda měla na sobě v tu chvíli a la kovbojské botky na nízkém klínečku. A tak povídám:

Ale víte co? V neděli, když jsem se šla oblékat (nevím, ale nějak mě vybírali jako první na tyhle věci :D), koukám na ty lodičky a říkám:

Ona je fakt donesla! Úplně mě to dojalo, Linda je zkrátka velmi vnímavý člověk a ten den mi udělala velkou radost. 

Brýle

Už když jsem na tu proměnu jela, jsem se rozhodla, že tohle téma zkusím otevřít. Určitě to také pozorujete, pokud jste nějakou proměnu někdy viděli, že brýlatým jejich brýle seberou. A mě to zlobí. A zlobí to určitě všechny brýlaté, kteří proměny sledují a i ty nebrýlaté určitě taky. :D Tak jsem si řekla, že když bychom našli cestu, jak mi v rámci proměny vybrat i nové brýle, bylo by to win-win pro obě strany. Oni udělají radost svým čtenářům a fanoušků (konečně bude mít brýlatá brýle) a já se dozvím, který tvar mi sluší.

Poznámka: Paradoxem je, že v článku o mně v novinách nakonec použili všechny fotky bez brýlí. :D Před i po. To mě trochu mrzelo, ale co už. V článku na internetu pak jedna fotka použita byla, tak aspoň tak. :) Brýle mám ve sktečnosti na nose a to je nejdůležitější. :) 

Zabrousila jsem proto na to téma už den před tím, když mě Jana stříhala. Nadchla se pro to a hned zaúkolovala Davida, že musí nějaké obroučky přinést z optiky, která je hned naproti salónu. Ale nakonec to barvení tak dlouho trvalo, až to celé vyšumělo.

Když jsem stála pak druhý den v Pietro Filipi v kabince a Linda se na mě dívala, najednou se ptá: „A co brýle?“ Tak jsem ucítila svou novou příležitost a vylíčila jsem jí, jak jsme to s Janou den před tím probíraly, ale že to nějak vyšumělo.

• A Linda se zeptala: „A co Jana na to, byla pro?“
• Já: „Jo, byla pro.“
• L: „Já jsem taky.“

Vyšustily jsem z kabiny a šly to znovu probrat s Janou. Nakonec se to celé ukázalo technicky složité, ale to by nebyla Linda. Vymyslela, že má u sebe v Lounech optika pana Šimánka a že ho poprosí a přiveze od něj v neděli na focení několik obrouček. A protože je profík, měla mě ve voku hned a v tu neděli dovezla neskutečný krásky.

Obroučky tvaru, který jsem na sobě nikdy, ale fakt nikdy neměla. Leta letoucí nosím úzké a už hodně dlouho polorámečkové obroučky. A najednou jem měla na nose velké celorámečkové. A víte co? Byly krásný. Nevěřila jsem tomu, ale já se v nich hned cítila skvěle. Všechny 3 jsme se shodly na jedněch a těch samých a v těch jsem byla také focená. Ne všechny fotky, nakonec některé bez brýlí taky mám, ale i tak je to vítězství.

Už když jsem si ty obroučky nasadila, šrotovalo mi v hlavě, že by bylo fajn si je koupit. Ale já mám hodně silné dioprtie a tak ne všechny jsou pro mě nakonec vhodné. Bylo by nutné zkonzultovat to s optikem. A v průběhu té neděle se mě najednou Linda ptá: „Hele ty Veru a nechtěla by sis ty obroučky koupit?“ Jako chápetet to? Jak mohla vědět, že o tom přemýšlím.

A tak slovo dalo slovo, vyměnily jsme si telefony a hned v úterý mi Linda psala, kolik stojí a domluvily jsme se, že za ní v sobotu (9.2.2019) do Loun přijedu a ona! je půjde se mnou koupit. Chápete to? Linda Radostová si udělá na mě čas a půjde se mnou koupit a dohlédnout na nákup mých nových obrouček. Ona je prostě úúúžasná. ♥︎

Obroučky nám odsouhlasil i pan Šimánek a protože zbýval ještě čas, než mi pojede autobus, domluvily jsem se, že půjdeme do cukrárny. Nakonec z toho byl nádherný 2,5 hodinový pokec, ze kterého jsem měla báječné pocity ještě hodně dlouho.

A takhle mi to s nimi sluší v běžném životě. :)

Rozhovor do Deníku

Ale zpět ke čtvrtku a výběru oblečení v obchodě Pietro Filipi. V době, kdy se Linda věnovala postupně dvěma dalším dámám z proměn, jsem dělala s Janou rozhovor, který se pak stává podkladem pro článek do novin a na internet. Znovu jsem se vracela hluboko do minulosti, odpovídala na silné a osobní otázky a zároveň si užívala čas, který byl jen a jen o mně. Občas nás Jakub z povzdálí lehce nakameroval. Už se moc těším na video, které z toho vznikne. A i na článek, který píše Jana Burdová osobně.

Tento čas rozhovoru byl pro mě velmi zvláštní. Některá slova, která mi Jana řekla, mě šokovala nebo překvapila. Nebylo to snadné a i hodiny a dny potom jsem si řešila těžká vnitřní témata a svítila do zapomenutých temných zákoutí své duše. Otvírala Pandořiny skříňky.

O 3 týdny později mi vědma Eva Pitnerová, která vůbec netušila, co jsem prožila, napsala:

---

Článek o mně si můžete přečíst v Deníku zde >>. 
A nebo čistě jen text s fotkou bez rušivých reklam tady >>. 

Cesta domů

Po dvou intenzivních dnech, kdy jsem měla na hlavě nový střih a barvu a vybrané 4 dokonalé outfity na nedělní focení, byl čas jet domů. Bylo skvělé, že Alena (jedna z proměňovaných dam) byla z Desné a přijela s manželem autem. Takže jsem se mohla s nimi svést a stejně tak mě vzali i v tu neděli tam i zpátky.

Vracela jsem se zpátky k oběma dnům a  znovu a znovu si užívala to, co se mi dělo. Je to tak úžasné, když se dostanete do rukou mega profesionálů, kteří o vás pečují, najdou vám střih a barvu, které vám dokonale sedí, vyberou vám oblečení v barvách a střihu, které vám padne, dělají s vámi rozhovor a kamerují vás. Je to jako sen.

A vrchol byl teprve před námi!

2 dny jsem si mohla odpočinou a už tu byla neděle 02.02.2019 a vrchol celých Proměn. Byl čas ukázat celému světu, jak nádherná ženská se ze mě stala pod rukama profesionálů. Byl čas zúročit vše, co se minulé dny dělo.

Účes

Bylo potřeba mi vlasy ještě maličko dotónovat, ale to už naštěstí nebylo tak dlouhé. Hned potom přišla Jana, vzala do ruky fén a kartáč a začala tvořit první účesovou variaci. Byla jsem nadšená, že se rozhodla, že moje vlasy nebudou rovné. Difuzérovala, kulmovala, natáčela a já se tetelila. Bylo to žůžo.

Líčení

Po načesání jsem se přesunula k Janě Sůvové. Další mega profík týmu. Jana je mladá a také velmi mladým dojmem působí. Když jsem si pak na internetu přečetla, co má za sebou a jak je dobrá, byla jsem docela překvapená. :D Líčila mě aspoň hodinu a výsledek byl parádní. Mohla jsem se na cokoliv ptát, dávala mi rady, učila mě fígle. Absolutně mega nejvíc mě nadchlo namalované obočí. To jsem na obličeji nikdy neměla a moc se mi to líbilo. Parádní byla i korálová rtěnka, kterou mi vybrala k mým oblíbeným lososovým šatům. Tu jsem si vyfotila, abych věděla, jaký odstín mám shánět. :)

Moc se mi líbilo, jak Jana přemýšlela. Jak hledala, jak mě co nejlépe nalíčit. Přemýšlela nad obměnama, abych ke každému outfitu nebyla stejná. Bavilo mě to a moc jsem si to užívala. 

A pak přišel čas, kdy jsem se měla jít obléknout do prvního outfitu a začalo focení. Jít první z nás tří dam nebylo vůbec snadné, ale já se rozhodla, že to zvládnu.

Focení

Jako první šly na řadu tmavě modré šaty s lodičkovým výstřihem. Ženské a nádherné. Zaskočilo mě, když je Linda vytáhla z obalu. Zapomněla jsem na ně. A taky jsem měla dojem, že máme mít jen 3 outfity a tak jsem myslela, že je nevzala. Měla jsem k nim lodičky na ne tak obřím podpatku, takže jsem v nich zvládla i chodit. :)

Došla jsem k plátnu, postavila jsem se, mířily na mě světla ze všech stran, naproti mě stál fotograf Milan a kolem něj celý tým Jany Burdové. Vpravo se shromáždily obě proměňované dámy a všichni koukali na mě a čekali, jak mi to půjde. :D A do toho mi Jana s Milanem předaly ne zrovna snadné instrukce.

• Směj se. Stále se usmívej. Fotka, na které se nebudeš usmívat, je na vyhození. Aha, jako u Wim Hofa a 2 minut v bazénu s ledem jsem si pamatovala, že mám dýchat, tak tady jsem si zapsala do hlavy, že se mám usmívat. Dýchání 2 minuty v ledu se ukázalo jako o dost snazší než usmívání se několik hodin. :D Vtipný pak byly náhledy na velkém monitoru, kde jsem měla totál strnulý obličej a křečovitě se snažila nepovolit povinný úsměv. Byla to katastrofa. :D Nakonec jsem zjistila, že mě rozesmívá, když David mává cedulí a dělá vítr a tak to musel u mě dělat už furt. :)
• S každou fotkou změň maličko pózu, jakkoliv. Tak když fotíte 20 fotek, to jde. Když jich máte 200, nějak vám dojde inspirace. :D
• Hlavně buď přirozená.  Tak to je instrukce přímo bohovská. Jasně, v pohodě. Přirozená – v jehlových lodičkách, s týmem lidí, kteří vás zkoumají, jestli to děláte dobře, netrčí vám vlasy, nelesknete se nebo nemáte někde faldík. V pózách, které běžně neděláte a s neustálým (samozřejme taky úplně přirozeným) úsměvem. :D

První série v tmavě modrých šatech byla řekla bych cvičná a rozehřívací. Učila jsem se uvolnit a dělat, co se po mě chce. Vědomě jsem se posouvala k tomu, abych si to užila a odhodila kontrolu. Na fotkách to postupně bylo znát. A když jsem se fotila v lososových šatech, které jsou prostě eňo nůňo a já se v nich cítila nádherně a dokonale, užila jsem si to.

Nejdříve jsem odfotila 2 série – tmavě modré šaty a následně tmavě modré kalhoty, triko a květinové sako. Nevím, jak dlouhé to celé bylo, ale když jsem měla za sebou druhou sérii, najednou na mě padlo vyčerpání a únava. Ten den jsem spala 4 hodiny, vstávala jsem v 5 ráno, abych v 9 byla v Teplicích v salóně. Měla jsem za sebou barvení, foukání, líčení a dvě dlouhá focení. A před sebou další 2 česání, přelíčení a 2 série focení. Musela jsem si odpočinout.

Pauza a masáž

A tak jsem se převlékla, nabrala si řízek a konečně si jen tak sedla. Byl čas si oddechnout a jen pozorovat cvrkot, který se v salónu odehrával. Minulé dny, když jsem byla doma, jsem si myslela, že je to sen. Jen díky tomu, že jsem byla ostříhana a nabarvená, jsem věděla, že je to pravda. Fakt se se mnou točil ty poslední dny svět. Byly to emoce a i teď, když jsem tam seděla s řízkem v ruce, jsem nemohla uvěřit, že se to děje. Že se to děje MNĚ. Že to fakt zažívám.

Bylo to takové přepětí emocí, vydaných sil a všeho, že mě najednou rozbolela hlava. O jej, to se zrovna nehodí, problesklo mi hlavou. Nechala jsem si uvařit silný kafe a sedla si na jednu z kadeřnických židlí. Najednou ke mě přišla jedna z kadeřnic Lea a ptá se, co mi je. Po krátkém rozhovoru, že to bude asi od krční páteře, si promázla ruce a bez jediného slova mě začala masírovat. 

Dojala mě ta akce. Ne že se zeptá, polituje a konec. Přistoupila k tomu akčně, i když nemusela dělat vůbec nic. Mohla si také odpočinout, protože doteď běhala kolem své dámy, kterou měla v rámci Proměn svěřenou. Místoto toho ten čas věnovala mně. Takovou masáž jsem v životě nezažila . Ten stisk – jak 10 chlapů. Snažila jsem se nebrečet bolestí. :D A ona jen upouštěla: To je síla. No tak to je teda pěkný toto. Uf, uf. apod. A makala. Musela jsem se zeptat, kde se to naučila a dozvěděla jsem se, že 4 roky masírovala ve wellnes v Řecku. Takže jsem si vlastně užila řeckou masáž. :)

A zase focení

Konec pauzy, je čas pokračovat. Nyní přišly na scénu mé milované top lososové šaty. V nich jsem se ze všech outfitů cítila nejlépe. Už jsem se ani nestyděla za své podrápané nohy od Džína, které mi ve čtvrtek v obchodě Pietro Filipi přišly trapné. Tak jo, holt bude mít Milan s retuší víc práce, ale i tak jsem aktuálně nejkrásnější na světe, nohy nenohy. :D 

A byl tu poslední outfit – výrazné proužkované kalhoty a košilová bílá halenka. Linda mě ještě nabádala, že si v tom za žádnou cenu nesmím sednou, že se to muchlá a že můžu jedině stát. No jo, ale když přišla Jana Burdová s tím, že jdeme udělat novou variaci účesu, tak to ve stoje jaksi nešlo. A pak zavelela druhá Jana, že jdeme dolíčit a tak jsem si zase sedla (i když jen na samotný okraj) křesla.

A tu vidím Lindu, jak ke mě peláší rázným krokem a její výraz v obličeji jasně naznačoval, že je zle. No, neměla jsem kam utéct a naštěstí rozlobená Linda je stále hodná a báječná, takže jsem to přežila. :D Ale tuhle scénu myslím budu mít ve vzpomínkách na tento den už nastálo. Mně to prostě přišlo hrozně vtipný. Sice jsem si pak tu košili musela zastrkat a Janě se ty kalhoty na fotce stejně moc nelíbily, takže ve finále to bylo fuk. Ale já zažila přísnou Lindu. :)

A pak byl čas, jet domů.

Na cestu jsem ještě dostala prní dárek (jako že jsem moc statečná, že jsem se zúčastnila :D) a to šampon a kondicionér na barvené vlasy. Jana mě naučila zcela nový způsob mytí vlasů – přes aplikační lahvičku. To dáte cca 70 ml vody a k tomu 10 ml šamponu, protřepete a umyjete si s tím. A zopakujete. Je to k vlasům velmi šetrné, protože ten šampon je velký koncentrát a naředěním ho zjemníte.

Bylo to celé Žůžoooooo!

Ještě že jsem měla ten střih a účes. Protože bych jinak snad opravdu nevěřila, že se to celé stalo. Ale stalo. A nastartovalo to mnoho věcí v mém životě. Něco jako dominový efekt.

Už jen to, že jsem zažila něco tak výjimečného.

• Stala jsem se na jeden den modelkou, která měla kolem sebe tým profesionálů.
• Stříhala mě nejlepší kadeřnice v ČR a úžasná ženská Jana Burdová. Mohla jsem si s ní mnohokrát osobně povídat a její pojmenování některých mých trablů a záseků mě dovedlo k novým pohledům a myšlenkám.
• Poznala jsem kouzelnou Lindu Radostovou, která mi jen tak věnovala svůj čas, pomohla mi vybrat nové obroučky a strávila jsem s ní nejbáječnější 2,5hodinnový pokec. Vyzkoušela jsem si, jaké to je, když vám profík ve stylingu vybere oblečení, které vám dokonale barevně jde a sedí vám. Zažila jsem její ruce, když mi aranžovala sako, kasala rukávy, správně vystrkovala košili a dohlížela na to, abych na všech fotkách vypadala stále výborně.
• Seznámila jsem se s Kubou, který mi v pravidelných dávkách dával zakoušet, že jsem krásná ženská a nemusím se za nic stydět ani se sama sebe bát. Užívala jsem si díky němu tu příjemnou mužskou pozornost a nasávala její příjemnost. Dokázal mi říct slova, která mě změnila a ještě změní můj život, ani o tom neví. Zažila jsem, že jsem kamerována profíkem a stanu se součástí filmu, který shlédnou tisíce lidí. 
• Vyzkoušela jsem si profi focení do časopisu a poznala jsem, že je to parádní fuška. Zakusila jsem, že za jednou skvělou fotkou stojí desítky ne tak dobrých. Uviděla jsem sebe samu úplně novýma očima.

Jana a celý její tým odvedli neskutečnou práci. Fotky, které vznikly, jsou luxusní. Jsem to já a přitom je to jak z jiné dimenze. Děkuju. Děkuju Janě a jejímu týmu, že mě vybrali a že jsem mohla během intenzivních 3 dní zažít pořádnou melu. Změny, které se staly navenek i uvnitř jsou mega velké.

A dál? Chci vyhrát!

Ještě nás čeká finále. Velké finále. V květnu se odehraje u Jany v salónu večírek. Sejdeme se nejen všech 6 proměněných žen a tým Jany Burdové, ale přijedou i partneři a někteří VIP klienti. Bude to velké. A bude to prý dojemné. V ten den se vyhlásí vítězka Proměn.

Je to tak, že veřejnost může hlasovat o nejpovedenější Proměnu. Na každou z 6 žen čekají skvělé ceny. Ale vítězka dostane navíc roční péči o vlasy v salónu Jany Burdové. A víte co? Chci to být já. Na podzim loňského roku jsem na svém Fb profilu psala, jak krásný den mi připravila Vlaďka Botlíková. A tam jsem zmínila, že bych si moc přála někdy získat pohár. Že když jsem tam u nich stála na stupíncích vítězů, byl to krásný pocit. Já na to od té doby vzpomínala hodněkrát. A teď tu je příležitost.