Jak jsem se odhodlala začít cestovat – #1 Londýn

V tomhle článku najdete všechny praktické a důležité informace, které vám usnadní cestu do Londýna a za které bych já před svou vlastní cestou bývala byla ráda. Mnoho z nich jsem sháněla porůznu a sbírala a skládala dohromady a některé jsem nikde nenašla. Asi proto, že se mnohým zkušeným cestovatelům zdají bezpředmětné a nedůležité, ale když někam cestujete poprvé, jste za ně opravdu vděční.

A najdete zde i hodně, túze moc, fotografií a krátká videa a to i z ne moc často navštěvovaných míst a věřím, že si Londýn užijete tak, jako byste tam byli s námi. :) ❤

Musím zde poděkovat Adéle Kubešové, které jsem se mohla před cestou na cokoliv zeptat, vše mi s velkou ochotou vysvětlila a na jejím blogu jsem našla super cestovatelské články a tipy.

Jak to všechno začalo

Když jsem se na konci července vrátila z Itálie zpět domů (podrobně o tom píšu zde), bylo mi nějak smutno. Chtěla jsem tam zůstat, chtěla jsem ještě cestovat, být tam venku. Trochu jsem z toho depkovala, což nikam nevedlo. Překvapivé že. :D Už nějaký ten týden jsem pozorovala akční letenky na netu a dumala nad tím, jak to udělat a sem tam vyjet třeba na víkend. Měla jsem ale dojem, že jsem ve slepé uličce. Vzít všechny 3 děti a ještě kocoura?! Vyflusla mě už jen ta představa. :D

Ale nevzdala jsem to. Začala jsem zjišťovat podmínky cestování se zvířetem. Pokaždé jsem to unavená zavřela s tím, že to je teda fakt složitý a rozhodně ne výhodný. Tak co dál?

Mohla bych si říct, že to nejde. A třeba tak mile, že to nejde jen teď. Že jednou to půjde…Ale pak jsem si vzpomněla na profláknutou větu: „Kdo chce, hledá způsoby a ten kdo nechce, hledá důvody.“

Poctivě jsem dumala mnoho týdnů, až jsem to vydumala. :D

Rozhodla jsem se, že do konce roku vezmu každé z dětí na soukromý výlet s maminkou. :) Tedy že budu cestovat vždy s jedním dítětem a 2 zůstanou doma. Poprosila jsem dědu (mého tátu) o asistenci v dnech, kdy tady nebudu a připravila pro každé z nich cestu letadlem a pobyt do známých evropských měst. Spokojenost na všech stranách. Každé z dětí bylo spokojené, že cestuje sólo a vlastně nikomu nic nebylo líto. A mě se tak otevřela cesta k příjemnému cestování.

A zase jsme se všichni o velký kus posunuli dál. Děti, které zůstávaly doma, musely převzít povinnosti, o kterých do té doby nevěděly, že existují a nebo se dělaly zcela samy (rozuměj dělala jsem je já :D). Bylo třeba si udělat svačiny, postarat se o jídlo, pití a záchod kocoura, zkontrolovat to a ono, mít důsledně včas domácí úkoly, aby jim je mohl děda podepsat a spoustu dalších věcí a drobností. Zkrátka, otevřel se nám všem prostor k růstu a také k novým a krásným zážitkům.

Tuhle část jsem rozhodně nepodcenila a připravila pro každého jeho vlastní pokyny v době, kdy tu nebudu. Předběhnu: Zvládli to všichni úplně bravurně.

Obsah

Tenhle článek je dlouhej. Obsahuje fakt hodně praktických tipů, které mi s naší cestou pomohly, jako jsou aplikace, dopravní info, letenky, záchod aj. A které věřím pomohou i vám se rozhoupat a taky vyrazit.  Vložila jsem do něj ale i opravdu hoooodně fotek. Krásy Číny, Indie,  Afriky, moderních obchodních ulic, to vše najdete v Londýně. A že je to často velký luxus, budete koukat. Proložila jsem to krátkými živými videi, abyste to vše mohli zažít všemi smysly.

Uvařte si tedy váš oblíbený (třeba anglický) čaj, vydejte se na chvíli do světa a nasajte vůni dálek, exotiky, velkoměsta i přírody. Tour právě začíná. :)

Všechny fotky, které jsou v článku použity, jsem fotila jen mobilem (Huawei P20 pro) a nejsou nijak upravované, měnila jsem jen velikost, aby nebyly do článku obří. Jinak je to reálné tak, jak to foťák zachytil na první dobrou. Určitě si fotky vždy rozklikněte do větší velikosti, stojí to za to.

Pro vaši lepší orientaci interaktivní obsah:

1. PŘÍPRAVA PŘED CESTOU (nákup letenek, jízdenek z/na letiště, kufrů, výhodných vstupenek na atrakce, výběr aplikací)
2. DOPRAVA do Londýna a v samotném Londýně (kudy kam a jak, zkušenosti z letiště, aplikace v praxi)
3. TOALETY – usnadní jedna prima aplikace
4. DEN 1 – KLASICKÉ PAMÁTKY
5. DEN 2 – LANOVKA A VLAK BEZ ŘIDIČE + CHINATOWN
6. DEN 3 – INDIE V LONDÝNĚ + OXFORD STREET
7. DEN 4 – SRNKY, CAMDEN TRH, SHOPING TIME
8. ODJEZD DOMŮ
9. CO MI LONDÝN POŠEPTAL DO OUŠKA

Pokud nechcete cestovat a informace o letenkách, aplikacích, tipech, radách apod. vás nezajímají, pokojně přeskočte rovnou na zážitkovou část.

Náležitosti, které jsem řešila před cestou:

1. Letenky – no to je asi jasné. :D
2. Kufry – to bylo dobrodrůžo
3. Peníze
4. Ubytování – to bylo taky dobrodrůžo :D
5. Cestu z/na letiště do centra Londýna
6. Program – tedy kam kdy půjdeme – tady jsem objevila super aplikaci
7. Nákup výhodných vstupenek na atrakce (tady to byly nervy, ale nakonec vše dobře dopadlo)

1. LETENKY

Pořídila jsem si Lovce levných letenek, ale aniž bych ho přečetla :D, nastavila jsem si některé kanály, kterými mi chodí upozornění na letenky v akci. Třeba do mailu mi chodí z Flightor.com, do prohlížeče notifikační zprávy ze Zaletsi.cz a na Facebooku třeba od Student Agency. A jednoho dne jsem prostě přes Ryanair objednala 2 letenky do Londýna. Na o trochu víc dní, než bych chtěla, ale výhodný zpáteční let prostě po 3 dnech nebyl. Proces to nebyl nijak složitý. Ale vzrušení z toho fakt velký.

A počasí nám nakonec přálo nad očekávání, bylo nádherně a většinu dní slunečno.

Letenky jsem takto objednávala poprvé a tak můj první nákup byl přes portál Pelikan.cz. Potom jsem si ale zřídila účet (a stáhla aplikaci) u Ryanair a objednávala pak už jen přes ně. Je to přehlednější a jednodušší. Jednak mám všechny své lety na jednom místě a pokud bych si objednávala přes ně i ubytování, získám kredity (peníze) na další letenky. Mohu si tak další lety ještě zlevnit.

Jsou i další nízkonákladové letecké společnosti, takže pořídit dnes levnou letenku kamkoliv vlastně není žádný problém.

Cena letenky se skládá:

1. Ze základní ceny – u toho nejnižšího tarifu (označován např. jako Economy nebo Basic) je v ceně prostě jen letenka a příruční zavazadlo.
2. Z místenky – vyberete si sedadlo, u těchto nízkonákladovek zpoplatněno, pokud nechytíte nějakou super akci, já třeba na jeden let měla vybrané sedadlo pro dítě zdarma.
3. Ze zavazadel – pokud vám nestačí s sebou větší příruční zavazadlo (nebo letecká společnost nemá v ceně žádné normálně velké zavazadlo), je třeba si jeho cestování s vámi objednat a zaplatit.

Z toho plyne, že koncová cena letenky se může docela různit. :)

Dobrá sedadla v letadle

Já jsem vůbec nechtěla podstoupit to, že na nás nějaká sedadla zbudou a budeme sedět každý zvlášť. Proto jsem si s letenkou rovnou objednala i výběr sedadel a to i za cenu, že se mi konečná cena letenky zvedla.

Sedadla v letadle jsou rozdělena do takových zón a podle toho se liší cena. Pozor ale! Třeba sedadla na křídle u Exit (východů) jsou doporučovaná, že tam je více prostoru na nohy (ulička), ale tyhle sedadla zase nemají okýnka! Stejně jako sedadla úplně vepředu, která jsou (pro mě) nelogicky nejdražší. Nejlevnější sedadla jsou v zadní části. Jako já fakt nevím, ale být vepředu nebo vzadu, rozdíl nevidím. Prostě sedíte 2 hodiny, koukáte z okna a jste blažení. :D

sdr

sdr

ptr

fptbty

Já jsem tedy vybírala v té zadní části, v nejlevnější zóně. Před naším prvním letem jsem dlouze zkoumala, které sedadlo zvolit. Je na to i nějaká stránka, kde zadáte číslo letu a můžete se podívat, jakým přesně typem letadla poletíte a jak tam jsou rozmístěné sedačky.

Usnadním vám to a povím vám, že skvělá místa, pokud poletíte s Raynairem, jsou řady 26-28 a je jedno, na jaké straně. My měli konkrétně 26F a 26E. Krásně totiž vidíte a zároveň máte ve výhledu křídlo (ale ne tak, že by nějak strašně bránilo výhledu) a na fotkách to vypadá parádně. Však posuďte sami. ;) (Klikem na fotku si ji zvětšíte.)

dav

dav

cof

mde

oznor

cof

sdr

cof

dav

A tady videa z letu, pokochejte se. ?

2. ZAVAZADLA

To je trochu nepřehledná a náročná kategorie a navíc to právě nízkonákladové letecké společnosti stále mění. Konkrétně Ryanair to změnil přesně v čas, kdy jsem letenky kupovala já. Takže od 1.11.2018 je to jinak. My jsme to měly tak, že jsme obě měly v ceně letenky 2 příruční zavazadla. Jedno malé a la kabelka a jedno větší, tedy malý kufr.

Co znamená příruční zavazadlo?

To je zavazadlo, které má přesně dané rozměry (bohužel každá letecká společnost má rozměry jiné, není to sjednocené, takže tam, kde s jedním kufrem v pohodě poletíte, u jiné vám pro rozměry neprojde) a můžete si ho vzít s sebou na palubu letadla. To má tu výhodu, že jakmile dosednete, vezmete si zavazadlo, jdete se odbavit a pak frčíte, kam potřebujete, nečekáte na zavazadla na pásu.

Praxe:

Po přistání letadla se nějakou dobu čeká, mezi tím vyndají zavazadla z podpalubí. Pak vás vypustí a jdete se odbavit (pas nebo občanka) a to už většinou chytíte frontu, takže čekáte. A když to máte za sebou, tak na pásu už jede váš kufr. Takže je to celkem fuk, zda ho máte u sebe nebo v podpalubí.

Jako jo, uznávám, že někdy se dá pár minut asi ušetřit a taky máte zavazadlo pod dohledem a nemůže se vám poškodit nebo ztratit. Na druhou stranu, právě nízkonákladové společnosti mají celkem úzké uličky a prostor nad hlavou není rozhodně pro všechny, takže se vám klidně může stát (a dle zkušeností mladíka, který letěl s námi nazpátek a seděl vedle nás, je to i celkem běžné), že si svůj kufr nemáte kam dát a musíte ho narvat pod sedadlo. Ale jinak, asi nic zásadního a je jedno, zda jede zavazadlo s vámi nebo v podpalubí.

Kuřácká budka na letišti v Brně

Nákup kufrů aneb ať žijou rozměry

Protože jsem věděla, že cesta do Londýna není naše poslední, rozhodla jsem se, že do nákupu zavazadel zainvestuji. Neexistuje žádný uni návod, co je dobré. Někteří doporučují cestovat s batohem nebo kabelou, že se v případě přeměřování smáčkne, na rozdíl od kufru, který je pevný.

Co jsem od zavazadla čekala já

• Pro nás jsem chtěla rozhodně kufr na kolečkách. Budu cestovat s dětmi, tak ať to máme co nejpohodlnější. Požadovala jsem 4 kvalitní kolečka otočná o 360°.
• Chtěla jsem veselý barevný, aby byl na pásu hned dobře vidět. Ideál by byl žlutý, ale i červený byl favorit.
• Chtěla jsem skořepinový a to navíc z odolné skořepiny, ne tu měkkou nekvalitní. (Jo poznat to pak v nabídkách e-shopů bylo celkem náročné).
• Chtěla jsem, aby měl TSA bezpečnostní zámek.
• A to nejhlavnější – chtěla jsem, aby splňoval rozměr Ryanair příručního zavazadla (protože pak s ním projdu i u všech dalších společností). Rozměry tedy musely být max. 55 výška ( a to i s kolečky a držadlem!), 40 cm šířka a 20 cm hloubka. Vtipný bylo, že třeba u jednoho kufru, který jsem vybrala, měl každý e-shop zcela jiné rozměry. Které byly ty pravé, bylo opravdu těžko hádat.

Nakonec jsem to navzdory různorodým rozměrům na několika e-shopech riskla a vybrala fajnový Heys Athena S Red, který je naprosto skvělý. Nadchlo mě video, kde je ukázáno, že na něj může být vyvinut obrovský tlak a nic se mu nestane. Představila jsem si ty tuny kufrů, které na něm mohou ležet a házení při vykládce z letadla :D a bylo jasno. Rozměry sedí přesně, dokonce je u každého rozměru malá rezerva.

cof

cof

Ještě něco málo k rozměrům. Přečetla jsem dost debat a diskuzí kolem toho a zachytila 2 hlavní názory, nebo zkušenosti:

1. „Mě nikdy zavazadlo nepřeměřovali. To není třeba dodržovat.“ 
2. „Na některých letištích fakt přeměřují, lidi třeba urvávají kolečka (skutečné fotky jsem fakt viděla!), aby nemuseli za zavazadlo doplácet (to už víme, že se pak bere jako odbavené a je to opravdu hodně drahé) a lety pak mají zpoždění.“

Chtěla bych cestovat v klidu a nebát se, že třeba někdy někde se bude přeměřovat a já vím, že cestuju se zavazadlem, které nesplňuje rozměry. Proto jsem měla od začátku jasno – pořídím si zavazadlo, které bude rozměrově ok a budu v klidu. Na letišti na měření zavazadel mají speciální udělátka a můžete si to i sami zkontrolovat. Je to taková plechová „klec“, kde do spodní části vsunete kufr a pokud se tam bez problému vejde, jste v suchu. :)

Co je odbavené zavazadlo

Přiznám se, že jsem se v těch pojmech a praxi trochu ztrácela. Takže při zpáteční cestě jsem na letišti v Londýně zmatkovala. :D Totiž v ceně letenky jsme měly 2 příruční zavazadla s tím, že ale to větší jde do podpalubí, stejně jako odbavená zavazadla. Jenže stejně není stejně. :) 

Klasická odbavená zavazadla jsou ta, která nesplňují parametry příručního (rozměry a váha) a většinou si je objednáváte a dokupujete přímo s nákupem letenky. Cena za tyto zavazadla teda není vůbec malá a často u nízkonákladovek převýší cenu letenky a to někdy o hodně moc. 

V Londýně na letišti je to tak, že máte zónu odbavení zavazadel, kde si je sami zvážíte a necháte vytisknout štítek, který na zavazadlo nalepíte a pak jdete k přepážce a kufr tam odevzdáte. Jde tak do podpalubí. A já věděla, že naše příruční zavazadlo půjde taky do podpalubí, tak jsem se tam hrnula. Jenže ouha. Přístroj mi ukázal, že mám zaplatit 40 liber. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, jak to je a vydala se i s kufrem k odbavení a nástupu do letadla. Kufr byl zkrátka příruční zavazadlo a do podpalubí se odevzdával těsně před nástupem do letadla. Do té doby jsem ho měla stále při sobě a vše s ním absolvovala.

3. PENÍZE

Ty jsem vlastně až tak neřešila. :) Z internetu jsem věděla, že v Londýně není problém zaplatit platební kartou Master card a tu jsem měla. Většina plateb šla tedy přes ní. Přesto jsem si nějaké peníze vyměnila. Jejich měna je krásná. Deseti librovky mají průhlednou část, je to efektní. Kováky mi moc nešly, některé jsou děsný blechy, takže těm jsem se snažila vyhnout nebo se jich zbavit. :D

Naučila jsem se pro naše cestování používat portál Airbnb a tak jsem přes něj hledala ubytko i tentokrát.  Chtěla jsem rozhodně něco v centru, ideálně v zóně 2. Domovy jsou zde velmi drahé a nejlevněji vycházejí sdílené (společná kuchyň, příslušenství, zkrátka bydlíte v bytě s dalšími lidmi) a to jsem zrovna nechtěla. Nakonec jsem sehnala jednu místnůstku s malou vlastní koupelnou. Ale. :)

V Londýně bydlí mí přátelé Růžena Nekudová a Vláďa Janský a měla jsem v plánu je poprosit, zda by nám jeden den nedělali průvodce a neukázali nám některá místa v Londýně. Jaké bylo moje překvapení, když mi Růža napsala, že v ten termín jsou v Čechách. To nevymyslíš. :D Slovo dalo slovo a celý náš pobyt jsme bydlely v jejich malém útulném bytečku v zóně 2. Jezdil nám tam přímý autobus č.170 z Victoria station.

Jak se chyba stala požehnáním

Když jsme se pak domluvili na předání klíčů v Brně, věděla jsem, že chyba není chybou a vše je, jak má být. Totiž: objednávala jsem takto letenky poprvé a povedlo se mi je chytit z letiště v Brně. Potom jsem toho litovala. Ale zpětně to bylo správně. Jako jak by mě napadlo, že v ten čas, kdy mi budeme v Londýně, bude Růža v Čechách, navíc v Brně a navíc bydlet tak, že nás mohli na letiště dovést, strávili jsme příjemný čas, pověděli nám vše důležité a předali klíče, takže jsme nemusely o půlnoci budit sousedku a žádat je od ní. Jak geniální. :)

Zde musím fakt poděkovat za Růži a Vládi péči. Dali nám krásné tipy, kam zajít, vysvětlili, co jsme potřebovali, Vláďa nám před cestou natočil video, jak se v domě, kde bydlí, orientovat a kde tam ten jejich byteček je, v ledničce na nás čekalo sladké překvapení a celkově nám opravdu nic nechybělo. Takže díky!

V Londýně jsme přistály na letišti Stansted, ze kterého je to ještě 1:45 hodin autobusem do centra. Kromě autobusu můžete jet vlakem. Ten je ale o dost dražší než bus, zato o chlup rychlejší. Do centra vás dopraví několik autobusových společností a rozdíl je, řekla bych, jen v ceně.

Já jsem pro naši cestu z a zpět na letiště zvolila Easy bus. Je to klasický autobus, něco jako u nás Regiojet (jen tam nejsou ty obrazovky pro sledování filmů). Čím dříve si lístek koupíte, tím lépe. Já jsem platila za dvě místa v autobuse z letiště na Victoria station £9,90. Ovšem za cestu z Londýna na letiště jsem dala už £15,90. A to proto, že jsem zapomněla tuhle jízdenku koupit. Nevím, jak se mi to stalo, přišla jsem na to těsně před odletem, den předem večer a ještě rychle koupila. Už to ale bylo s malým předstihem a cena o dost vzrostla.

Takhle náš ticket vypadal >>.

Jinak tento ticket (lístek) musíte mít vytištěný. Zakoupit si ho můžete přímo na stránkách Easy bus.  Z London Stansted na London Victoria Station (Aiport Bus Express) je to linka A20. My jsme tam dost bloudily. Hned před terminálem je spousta zastávek, ale to nejsou ony. Fakt jsme nevěděly kam jít a protože naše letadlo mělo 1:20h zpoždění a lístek na Easy bus si kupujete na přesnou hodinu, měly jsme už málo času na to zjišťovat, kde to je. Běhaly jsme zmateně před terminálem a lidé, kteří tam byli, nic nevěděli. Nakonec jsem objevila zaměstnance, který nám ochotně poradil.

A je to takto: Po příletu se nejde ven z budovy, vůbec se z terminálu ven nevyjde. Ale je potřeba najít jezdící schody a sjet dolů a tam je průchod pod silnicí na druhou stranu přímo na autobusové nádraží.  Dále je vše už hezky značené, je třeba jen najít stanoviště linky A20, odevzdat kufry panu řidiči, který je uloží do zavazadlového prostoru a usadit se kdekoliv v autobuse. :)

Při zpáteční cestě z Victoria station na Letiště měl autobus zpoždění. Přišel hned „styčný důstojník“, informoval nás, odebral si od nás lístek a vše zařizoval. Bylo to milé a uklidňující.

O klasických londýnských památkách jsme se učila ve škole, takže to, že chceme vidět Tower bridge, Buskingham palace, Westminster abbey apod., bylo celkem jasné. Ale Londýn není jen o tom a tak jsem hledala inspiraci a tipy všude možně. A dost brzy jsem začala mít potřebu si to nějak srovnat, naplánovat, udělat si přehled. Zaznamenat si plány někam do mapy, mít navigaci off line a další věci. A v té chvíli mi přišla do cesty jedna aplikace, která je fakt skvělá, přímo úúúžasná.

Jmenuje se Sygic Travel Maps (zde v Google store a zde v Apple store). Co je geniální: vytvoříte si plán, přidáte si do každého dne místa, která chcete navštívit a potom si to vše stáhnete a máte off line. Nepotřebujete pak v terénu data, najdete si, co máte v plánu, necháte se navigovat a je to.

Vidíte tam přesně místa, kam chcete který den jít (tak, jak si je do dne přidáte, vidíte i jak jsou daleko od sebe a zda se mezi nimi dokážete pohybovat chůzí a nebo je to už tak daleko, že bude lepší vzít si nějakou dopravu, zobrazí se vám tam i okruh (trasa), kterou ten den chcete jít. Dokoupila jsem si Pro verzi, takže u každého bodu (památky) je i popis, o co jde. Je to opravdu moc dobrá aplikace.

Plán dne

Trasa jednotlivého dne

Plán trasy bod za bodem

Detail místa

Připravila jsem si tedy plány na jednotlivé dny, kdy chceme co navštívit, takové logické celky a okruhy. I když jsem nakonec na místě dělala úpravy, pár míst jsme nezvládly a některá jsem popřesouvala jinam (na jiné dny), většina seděla a velice mi to usnadnilo pohyb v každém tom jednom dnu. Věřím, že právě díky této přípravě, jsme toho zvládly a viděly tolik a to zcela v pohodě.

Londýn má vlastně jen 2 polohy – buď je vstup zdarma a nebo je to hodně drahé. Průměrná cena vstupenky na nejžádanější památky a atrakce je £35 za dospělého. Na internetu najdete mnoho možností, jak ušetřit. Většinou je to nákupem vstupenek 1+1, nebo tzv. hromadných vstupenek – např. na 5 s výraznou slevou na vstupném.

Co mi ale vůbec nevyhovovalo bylo, že si prakticky u všech musíte rezervovat přesný den a hodinu. A to jsem fakt nechtěla. Copak já vím z bytu v Liberci, kdy kam podle plánu dojdu, jak tam přesně budeme? A co když bude špatné počasí a plány změníme a bude se nám více hodit jít tam a tam v pondělí než v neděli?

A právě z tohoto důvodu jsem nakonec zvolila k nákupu London Explorer pas.  Zkoupit můžete pas na 3, 5 nebo 7 památek/atrakcí a vybírat můžete z 20. Je jedno, kdy tam přijdete, jen se prokážete passem a nic neplatíte. Není tak výhodný, jako jiné možnosti, ale i tak na vstupném slušně ušetříte.

Stres, ale nakonec vše dobře dopadlo

Koupila jsem si 2 dospělé passy na 3 památky s doručením na mail. Stáhla jsem si k tomu jejich aplikaci a čekala na doručení passů s unikátním kódem, abych si je do aplikace nahrála a propojila. Jenže. Stále nic nepřicházelo. Druhý den jsem jim napsala. Bez odpovědi. Potom jsem se rozhodla kontaktovat je přes Messenger na Facebooku. Tam reagovali s tím, že mi mé passy znovu poslali na dva maily, které jsem jim napsala. Jenže nic nepřišlo. Další psaní a už trochu nervičky. :) Nakonec se to řešilo 3 dny a vyzkoušela jsem snad všechny maily, které mám. Chytl se až gmail. Uff. Takže doručení bylo fakt dramatické, ale passy jsem nakonec měla a mohla je směle v Londýně využít.

Měly jsme je na 3 památky. Vybírat je možné z 20 různých, věděly jsme, že půjdeme do muzea Madam Tussaud a na London Eye, londýnksé ruské kolo. S tou třetí jsme do poslední chvíle nevěděly. :) Nakonec to byl Tower bridge.

Jak to fungovalo

Po zaplacení mi na mail (konečně :D) dorazilo potvrzení o nákupu a také unikátní kód. Ten jsem zadala v jejich aplikaci, kterou jsem si stáhla a naběhly mi elektronické passy s QR kódem. Jejich platnost je 1 rok od zakoupení a 30 dní od aktivace. Aktivují se prvním načtením QR kódu.

U většiny památek a atrakcí máte 2 druhy front. Normální a Fast treck, tedy předností odbavení. Ušetří vám dost času. Ale je taky o dost dražší. V rámci London Explorer Passu nemáte Fast treck. Je potřeba vystát klasickou frontu u pokladny, ukázat pass, pracovník si načte QR kód a vydá vám lístek, se kterým pak jdete dovnitř. Musím říct, že jsme s tím nikde neměly problém.

1) V Tower bridge fronty nejsou, šly jsme hned dovnitř a na prohlídku mostu.

U London Eye je spousta lidí, ale fronty u pokladen šly opravdu rychle a fronta při nástupu přímo na ruské kolo taky celkem odsýpala. Čekáním ve frontách jsme strávily asi 30 minut, což jde.

Museum Madame Tussaud byla katastrofa. Tam jsme čekaly 1,5 hodiny. Fronta k pokladnám je prostě mega obří. Tam bych Fast treck 100% doporučila. A nebo lépe – vykašlat se na slevu a koupit si lístek sám přes platební terminály, kterých tam bylo asi 20. Takže všichni, kteří neměli nějaké passy (což bohužel byli všichni :D) a měli platební kartu, si mohli jen koupit lístek v automatu a jít dovnitř.

Doprava a celý systém v Londýně mě ohromil. To je tak obří! Ale taky dokonale zvládnuté a maximálně proklientské.

Na veškerou dopravu (až na spešl linky jako třeba z/na letiště) nám stačila bezkontaktní karta. Platí na metro (Underground), vlaky (Rail), autobusy (Double deckery) i lanovku. Cenu jsem vůbec neřešila. Je to nastavené tak, že maximální denní limit je £9,50. Takže jsme jednoduše jely, když to bylo potřeba. :)

Jak to přesně funguje

Je potřeba mít bezkontaktní platební kartu, nejlépe Master card (já používala Fio banky a zcela bez problému), každý člověk musí mít svou vlastní, nejde, abych třeba já i dcera jezdila na jednu. Musely jsme mít každá svou. Při vstupu do metra nebo na nádraží jsou takové turnikety se žlutým kolečkem, ke kterému kartu přiložíte, rozsvítí se vám zelené světýlko, turniket se otevře a vy můžete projít. V autobusech je to u řidiče. Tam nastupujete předními dveřmi, pípnete si a jdete si sednout.

Při cestování metrem nebo vlakem je potřeba si pípnout nejen při vstupu, ale i při výstupu. Ale to pochopíte rychle a nezapomenete. Ono stejně se nejde dostat jinak ven, než přes ty turnikety a ty se zase neotevřou, dokud si nepípnete. :)

Čím jezdit

K dopravě po Londýně můžete využít autobusy, metro, vlaky nebo i kolo. Jezdí se vlevo. Což je hardcore. Ze začátku jsme byly totálně zmatené, z jakého směru ten autobus přijíždí, zastávku jsme hledaly na opačné straně, tedy napravo, při přecházení se koukaly přesně na opačnou stranu a děsily se, že auta nikdo neřídí. :D (Řidič totiž sedí vpravo, pro nás na místě spolujezdce.)

Tisíckrát jsem na přechodech ocenila upozornění, kam se mám dívat. :D

Metro

Je nejrychlejší způsob dopravy. Mapa tube (mapa metra) je obří a zahrnuje několik linek, které mají své vlastní názvy (Central, Jubilee, Waterloo apod.) Nemusíte se bát, že to nezvládnete. Pokud jste někdy jeli metrem v Praze, zvládnete i toto. Je to podobné. Uvnitř metra je vše dokonale značené, víte kam jít. Východy jsou označené nápisy Way out.

Autobus

Těch linek, co tam jezdí všemi směry! Většinou jsou to dvoupatrové autobusy, což je pro nás velká atrakce. Lezly jsme nahoru, kdykoliv se dalo. :) Ohromilo mě, jak jsou řidiči klidní a milí! Zastávky mají značené písmeny, díky tomu je systém přehledný a i mně to mnohokrát pomohlo najít správnou zastávku, resp. věděla jsem, že stojíme v tom správném směru. :D

Vlak

Nádraží se nám moc líbila. Mají krásnou atmosféru, jsou to nádherné budovy a pokaždé mě překvapilo, jak jsou velká. :D Systém vlakové dopravy jsem se nesnažila pochopit, ale pokud mě aplikace dovedla k tomu, že máme jet vlakem, jednoduše jsme došly na správné nástupiště a vlezly do vlaku. Někdy jsme jeli chvilku, třeba jen 2 zastávky a jindy tu samou trasu s 10 zastávkami. Asi tam jsou rychlíky a osobáky, ale jak to má člověk poznat, to nevím. :)

Existuje tam i speciální linka – DLR – což jsou vlaky, které nikdo neřídí. I toto jsem pro nás speciálně naplánovala a užily jsme si to z první lajny, aneb hned vepředu v prvním vagónu. O tom ještě později.

Tady je jedno videjko z Victoria station:

Kolo

Ano, i v Londýně se můžete pohybovat na kole. Doporučila bych to jen těm nejodvážnějším. Jednak ježdění vlevo je opravdu náročné na mozek a pak hustota dopravy je velikánská. Nicméně pokud si troufáte, máte to celkem snadné. Velmi často narazíte na půjčovny kol, takové shromažďovací místo. Za £2 si můžete půjčit kolo na celý den (24h), na 30 minut to máte úplně zdarma.

Další alternativy

Použít můžete také taxík nebo Uber, ale to jsme nezkusily. Taxík je černý autičko, vzadu se sedí proti sobě, zkrátka britská elegance. :)

Dopravní aplikace

Našla jsem skvělou aplikaci, kterou jsem v Londýně testovala a musím říct, že je super. Jmenuje se Moovit a funguje velmi jednoduše. Zapnete si data, aplikace vás lokalizuje a následně vyplníte, kam chcete je. Zadávala jsem buď adresu, nebo název památky, ulice, bus stanice apod. Většinou si s tím poradila. A dáte vyhledat. Nabídne vám různé možnosti spojení a zároveň vás bude navigovat.

Takže půjdete třeba na nejbližší zastávku autobusu, budete vědět, na jaké číslo čekáte a kdy přijede. Uvidíte tam počet zastávek, které pojedete i jejich seznam. Buď budete rovnou na požadovaném místě a nebo přestoupíte dle instrukcí třeba na vlak, pojedete zase několik zastávek, přestoupíte na metro a tak dojedete do cíle.

Někdy jsem volila jednoduší cestu (jen autobus), i když to bylo třeba o 20 minut delší. Ty přestupy mě moc nebavily a pokud jsme si mohly sednou a jen jet, byť déle, vítala jsem to.

Tahle aplikace mě několikrát zachránila. Třeba když byla výluka na trase vlaku a mi skončily na neznáme stanici a netušily, kde najít autobus a jak se dostat tam, kam jsme měly namířeno. Stačilo zapnout Moovit, ten nás navigoval na nejbližší zastávku a za půl hodin jsme vystupovaly v původní cílové vlakové stanici. Jen jsme se do ní dostaly busem.

Na druhou stranu je to jen aplikace. Třeba se nám stalo, že jsme stály na Oxford street a řešily cestu domů. Aplikace nás navedla na nejbližší autobusovou zastávku a nabídla nám docela složitou cestu domů. Načež Domča kouká, jak přijíždí autobus směr Victoria station a povídá: „Co kdybychom prostě jely na Victoria station a odtud naší 170 domů?“ Koukám do aplikace, tuhle variantu mi vůbec nenabídla. Ale byla to ta nejlepší a naprosto logická volba.  Tady jsme to třeba daly, ale jinde jsme vůbec netušily, kde jsme a fakt jsme se tou aplikací řidily. Jo, asi ne vždy nám dala tu nej variantu, ale vždy nás dostala tam, kam jsme potřebovaly a za to jí opravdu blahořečím. :D

Navíc, když jsem si vyhledala spojení, mohla jsem si už data vypnout, sledovala jsem třeba jen seznam zastávek a na té správné vystoupila. Takže data jsem nepotřebovala stále a mohla si je šetřit.

Musím říct, že oproti třeba Amsterdamu nebo Benátkám, je to se záchodama v Londýně těžká pohoda. Najdete je vlastně všude. U památek, v restauracích, ale i v metru. Většinou jsou zdarma. Platila jsem jen 2x a to jednou půl libry (50 pencí) a jednou 30 pencí. U každého záchodu je rozměňovací automat, takže no problem. Všechny WC byly vždy moderní a čistá.

Vybavila jsem se jednou aplikací, ale použila jsem jí jen jednou, když jsme fakt hrozně potřebovaly. Najde vám to nejbližší WC. Aplikace se jmenuje Where is Public Toilet a je to mapa veřejných WC.

V sobotu 29.9.2018 jsem začaly hned stylově a to krásnou britskou snídaní. Tmavý sedwičový chlebík (byly to tenoučké plátky a přesto byly ještě uprostřed rozkrojené, nechápu :D), džem a jaksi ehm slané máslo. Čtvrtý den mi to už přišlo v pohodě. :)

Plán pro tento den byl jasný. Dostat se do centra a oběhnout nejznámější památky Londýna. Začaly jsme Westminsterskou katedrálou a pokračovaly k Buckinghamskému paláci. Cestou jsme viděly různé momentky a také nakoupily několik dárků a suvenýrů ve stylových obchodech.

Westminsterská katedrála - sídlo westminsterského kardinála arcibiskupa a kostel pro římské katolíky v Anglii a Walesu.

Little Ben (Malý Ben) na Victoria Station

Momentka

Stylový obchod

Buckinghamský palác - oficiální londýnské sídlo britského panovníka.

Victoria Memorial u Buckingham paláce

Londýn s nejstarší Dominikou

Pokračovaly jsme alejí nahoru k Wellingtonovu oblouku a na rohu Hyde parku jsme si koupily wafle s nugetou a zmrzlinou a pojedly je na trávě parku. Bylo nádherné počasí a měly jsme to štěstí, že jsme viděly i veverky.

Wellingtonův oblouk - na památku vítězství Británie v napoleonských válkách. Oblouk je dutý a do roku 1992 v něm sídlila druhá nejmenší policejní stanice v Londýně.

Wellingtonův oblouk

Detail

Kuk

Dobrota - teplá wafle s nugetou a zmrzlinou. Ta byla hustá, extrémně smetanová.

Veverka v Hyde parku. Domča si moc přála je vidět, vyslovila přání nahlas a hle, už tam byly dvě veveřičky. :)

Pro přechod rušné silnice jsme použily podchod. Vlastně mě ty jejich podchody fascinovaly. U nás jsou ošklivé a smradlavé. Tady byla většina krásně vyzdobených. Tady hezky tématicky k napoleonským válkám.

Projděte se kousek s námi. :)

Po občerstvení jsme pokračovaly Piccadilly ulicí až na Piccadilly Circus. Cestou jsme minuly Hard Rock café, kde se nachází třeba kytara Erica Claptona a na místa uvnitř se stojí fronta. A také St.James’s Church – kostel ze 17.století, před kterým se konal malý trh.

Hard rock cafe

Tradiční červená telefonní budka. Tato byla na Piccadilly ulici.

V Londýně najdete i černé telefonní budky.

Cestou na Piccadilly circus jsme viděly tento krásný dům.

Kostel svatého Jabuba na Piccadilly - byl vysvěcen 13. července 1684.

Vnitřek 1

Vnitřek 2

6 dní v týdnu se před ním koná trh

Piccadilly Circus je známé náměstí, kde vás upoutá obří světelná reklama. Dříve jich tu bylo mnohem více, dnes pouze na jednom rohu budov. Chytly jsme tam mladého pouličního umělce.

Odtud jsme vyrazily do obřího hračkářství Hamleys. V 5 patrech najdete tématické okruhy a k nim hračky. My sháněly Paddingtna. :)

Paddington, kam se podíváš

Paddingtona jsme tu ale nekoupily, musela jsem nejdříve strávit tu cenu. :D

Už hodně unavené jsme došly na Trafalgar náměstí, na kterém se nachází Národní galerie. A ač jsme to neměly v plánu, šly jsme dovnitř. Vstup byl zdarma a interiér a obrazy jedna velká nádhera. Taky tam bylo spoustu míst k sezení, která nás doslova lákala a nedalo se odolat a naše bolavé nohy nám děkovaly. Ve spojení s perfektní wifi to byl vlastně ráj. :D

Trafalgarské náměstí s Národní galerií. Připomíná bitvu u Trafalgaru roku 1805, vítězství Britského námořnictva v napoleonských válkách.

Trafalgar square

Trafalgar square

Selfie jsme si dávaly na všech důležitých místech. :)

Národní galerie - byla založena roku 1824.

Přímo před galerií nás upoutaly tyto malůvky. Vyhodnotila jsem to jako geniální podnikatelský nápad. Vemte křídy, namalujte několik vlajek a nechte lidi na ně dávat drobné. Slušný výdělek zaručen každý den. :D

A jasně, že jsme hned hledaly Czech republic. :D

Uvnitř je to fakt nádherný.

Najdete tam opravdové skvosty. Jako například Slunečnice od Vincenta van Gogha.

Nebo jeho Židle z roku 1888.

Selfie jsme nemohly vynechat. :D

Po prohlídce jsme kolem Admiralty oblouku, domu věnovanému Sherlocku Holmesovi, Great Scotland Yardu (původní sídlo policie Scotland Yard), Household Calvary museu a Churchillovu muzeu došly až na Parliament Square.

Admiralty oblouk - byl dokončený v roce 1912 a nechal ho postavit král Edward VII. na památku své matky, královny Victorie. U téhle památky mi tak trochui připadá, že se nějak neví, co s ní. :D Jeden rok (2000-2001) v něm sídlil úřad vlády, pak se nabídl k prodeji, nakonec je pronajat na 125 let jedné společnosti, která z něj udělala hotel.

Veřejný dům Sherlocka Holmese. Najdete zde bar a hotel, ale také sbírku předmětů souvisejících právě s tímto pánem.

Great Scotland Yard - v době Tudorovců se v něm ubytovávali panovníci Skotska, když navštívili krále Jindřicha VIII. Sídlila zde metropolitní policie (Scotland Yard) a taky se zde třeba natáčely scény z Harry Pottera a Relikvie smrti – část 1.

Household calvary museum - muzeum královské jízdy.

Churchillovo muzeum

Parliament Square

To je obklopeno Westminsterským opatstvím a palácem. Big ben byl bohužel v době naší návštěvy celý pod lešením, což nás mrzelo, ale jinak je to celé neskutečná nádhera. Další snímky jsme pak udělaly z London eye – z vyhlídky na obřím ruském kole.

Westminsterské opatství - Westminster Abbey, jeho historie začíná v 7. století!

Westminsterské opatství - Westminster Abbey

Westminsterský palác - Palace of Westminster

Westminsterský palác - z druhé strany teče Temže

16. října 1834 byla většina paláce zničena požárem.

Je sídlem britského parlamentu.

Westminsterské opatství - než jsme si vše prohlédly, už se setmělo. :)

Westminsterské opatství

Den 1 jsme zakončily u Westminstersého mostu s krásným výhledem na London Eye.

Westminster Bridge - most z roku 1862. To mě na Londýně fascinuje, ta historie, která je prostě everywhere (všude). :)

London Eye - Londýnské oko. Je vysoké 135 m, ložiska a náboj kola byly vyrobeny v České republice, jedna otáčka trvá asi 30 minut. Zvenku se ta rychlost otáčení zdá strašně pomalá, ale uvnitř plyne čas dočista jinak. :D

Došly jsme už jen na naši oblíbenou Victoria station, kdy se jde kolem restaurace slavného Jamie Olivera. Bylo plno. My si daly jídlo naproti v Mekáči. :D

Jamie's Italian Victoria

Victoria station - Nádraží Victoria, v roce 2015 zde bylo odbaveno 170 milionů cestujících.

Den 2 byl docela různorodý. Začal tím, že jsme se dopravily do North Greenwitch, odkud jezdí lanovka Emirates Arlains přes Temži. Je to celkem atrakce a výhled z prosklené kabinky jsme si nechtěly nechat ujít. Stálo to za to. :)

Kabinová lanovka Emirates Air Line - vede ve výšce 55 metrů. Měla odlehčit dopravě v průběhu letních OH v roce 2012.

O2 aréna je hned vedle lanovky, pořádají se v ní koncerty. V roce 2012 během letních olympijských her zde probíhaly třeba soutěže ve sportovní gymnastice.

Pohled na stanici, odkud jsme vyjely

Výhled

Výhled

Výhled z lanovky Emirates Air Line na O2 arénu

Selfie se nám tu nějak nevedla.

A zdá se, že ani sólo fotky. :D

Na druhé straně jsme přistály přímo u nádraží, ze kterého jezdí vlaky DLR linky, což jsou vlaky, které nikdo neřídí. Jako je to divný, ale je to mega hustý! :D Protože jsme nevěděly, z jakého směru vlak přijede, nedostaly jsme se do prvního vagónu (ve skutečnosti jsme si sedly do posledního), což jsem litovala. Ale ne na dlouho. :)

Na trati totiž právě ten víkend byla výluka a tak jezdil jen asi 5 stanic. To jsme ale jaksi nepochopily a tak jsme vesele seděly a čekaly, až bude pokračovat. Jenže on se z ničeho nic sám rozjel zpátky. Pro nás v posledním vagónu to znamenalo, že začal jet dopředu. A bylo to fakt hustý. Když jste u okýnka a koukáte dopředu na koleje, jak si to samo jede, je to zážitek.

Docklands Light Railway - DLR - samoobslužné vlaky, tedy bez řidiče

Výhled při cestě DLR

Docklands Light Railway - tyhle vlaky jsou v provozu od roku 1987.

Tak jsme se trochu povozily a pak začalo další dobrodružství s hledáním cesty do cíle. Vlak nás měl dovést k Tower (hradu) a Tower bridge (mostu). Ale nejel, tak jsme díky aplikaci Moovit našly alternativní autobusovou dopravu a dopravily se tam.

Hrad a most jsou jedna velká nádhera. Měly jsme už trochu hlad a tak jsme si ve Starbucks daly výborné Pumpkin café a „Mufínky“. A později ještě výborné pražené arašídy v karamelu. Mňam. A vyrazily k Tower mostu a dovnitř na prohlídku, kde se můžete podívat i do strojovny. Úžasné jsou částečně prosklené mostní cesty. Moc mě tam oslovily příběhy skutečných lidí. Kdo tam kdy pracoval a jejich osudy. Třeba Hannah…

Tower - Hrad

Pohled na Hrad z druhé strany. Racků tam je poměrně dost, jsou to milí společníci. :)

Starbucks coffee

Údiv :D

Daly jsme si Blueberry muffin a Chocolate muffin

Výborné pumpkin (dýňové) latté

Pražené arašídky v karamelu

Tower bridge - je prostě nádherný ? Stavba mostu započala roku 1886 a trvala 8 let.

Začátek prohlídky

Strojovna

Prosklená podlaha je super

Hannah a její příběh

Hanah se narodila svobodné matce. Začala pracovat ve 14 letech. Stala se kuchařkou a v Tower Bridge začala na této pozici pracovat v roce 1911. V roce 1915 z této práce odešla, protože měla miminko. Zemřela v 58 letech. Je fajn vidět za každou věcí živé lidi a jejich příběhy. :)

Jedna z chodeb mostu.

Ty selfie nám jsou čím dál tím lépe. :D

Zrcadlo na stropě

Když se porozhlédnete u Tower bridge po okolí: Londýnská radnice, v pozadí The Shard

V okolí Tower Bridge uvidíte moderní komerční budovy, vpravo je St Mary Axe, věž zajímavého tvaru. Vlevo je Fenchurch - komerční mrakodrap, měří 160 m.

Výhled z vnitřku mostu na Temži

Butler Wharf - původně továrna na čokoládové sušenky. Byl postaven v letech 1865-73. Dnes tam jsou luxusní byty.

The Shard - Londýnský mrakodrap, má 310 metrů, je nejvyšší v Londýně a 4. nejvyšší v Evropě.

Po mostě vede modrá lajna až do Strojovny.

U tower bridge je spousta racků, někteří nám i hezky zapózovaly.

Odtud jsme pak šly kus královskou promenádou kolem Belfast křižníku, Hey’s nákupní galerie nebo Borough Marketu (který ale v tu chvíli už neprobíhal).

Královská promenáda podél Temže

Královská promenáda podél Temže

Hay's galerie - obchody, restaurace, kanceláře. Uprostřed je bronzová socha od Davida Kempa The Navigators - Kormidelníci.

Křižník HMS Belfast

Účastnil se bojů v 2.světové válce. Dnes je v něm válečné muzeum.

Borough Market je nejstarším trhem s jídlem v Londýně

My jsme to teda zrovna nechytly. :)

Metrem jsme se pak přepravily k London eye a nasedly do jedné z prosklených kabinek. To se nám moc líbilo a výhled stál za to!

Už jedééém

Výhledy

Součástí prohlídky je i 4D kino. Mě teda úplně neohromilo, ale je to milé a hezké.

Měly jsme už obří hlad a tak jsme uznaly, že je nejlepší čas vyzkoušet zdejší klasiku – Chips and Fish (rybu s hranolkama). A jako na zavolanou hned u London Eye je luxusní restaurace, kde jsme si ji daly. Byla fakt výborná. Velký kus vykostěné ryby, pořádný hranolky, kečup nebo majonéza k tomu, pokud jste chtěli.

V tuto chvíli se už blížil večer a my byly fakt unavené. Nasedly jsme do autobusu, který nás měl dovézt až domů. Ale jaksi končil po pár stanicích. Takže jsme vylezly ven a protože jsme si za tu chvilku jízdy stačily odpočinout, změnily jsme plán a namísto domů vyrazily do Chinatownu – Čínského města.

Wow, bylo to super a věřím, že mnohem lepší takto večer než přes den. Určitě si nezapomeňte na fotky kliknout a zvětšit si je. :)

Postupně jsme došly na Leicesterské náměstí, kde zrovna několik černochů předvádělo své umění. .)

Odtud už jsme frčely domů.

Třetí den byl luxusní. Ráno jsme si daly nějaké místní pečivo, bylo to moc dobré.

Začaly jsme velkou londýnskou atrakcí – Muzeum Madam „Tusó“, to je ona.

Jak už jsem psala v první části tohoto článku, zájem je veliký a než se dostanete dovnitř, je to na dlouho. Ale fakt to stojí za to. Celé muzeum je docela velké, strávily jsme tam necelé 3 hodiny. Procházíte různými tématickými místnostmi. Součástí je i část, kdy nasednete do „londýnského taxíku“ a projedete si historií Londýna. Je to nádherně udělané. Ke konci prohlídky vás ještě čeká 4D kino s hrdiny (Avangers), které bylo fakt krásné.

U vchodu nás vítal Tom Hanks.

Ta fronta byla fakt dlouhá...

Patrick Stewart

Benedict Cumberbatch alias Doctor Strange

Cara Delevingne

Brad Pitt

Morgan Freeman

George Clooney

Leonardo DiCaprio a Kate Winslet (Titanic)

Tom Hiddleston

E.T.

Arnold Schwarzenegger jako Terminátor, Bruce Willis

Steven Spielberg

Spisovatel Charles Dickens

Princezna Diana

Malíř Vincent van Gogh

Star Wars

Beatles

Barack Obama

Adele

Ed Sheeran

Star Wars - BB-8

Star Wars - Chewbacca

Iron Man

Andre Ware jako Nick Fury

Captain America

Chris Hemsworth (u nás mu přezdíváme Krysa Hemsvordová) jako Thor

Thor se mi líbí :) A ještě Doctor Strange, to je Marvelovka, kterou snesu.

Odtud jsme se vydaly do Indie. V Londýně se totiž nacházejí 2 hinduistické indické chrámy. A to je taková nádhera, že jsme je chtěly vidět oba dva. První je Shri Sanatan Hindu Mandir. Jako naprosto jsem tento úkaz nechápala. Jedete takovou zrovna ne moc hezkou čtvrtí, všude obchody a pak najednou mezi nimi proluka a tam stojí tento nádherný chrám. Otevřeno zrovna nebylo, ale to nám nevadilo.

Shree Sanatan Hindu Mandir - je postavený z indického vápence (dovážel se sem na jeho stavbu).

Tenhle chrám je prostě úkaz. Uprostřed nehezké čtvrti, mezi obchody, na vás najednou vykoukne.

Druhým chrámem (známějším) je Neasdenský chrám (Shree Swaminarayan Mandir). Je od toho prvního vzdálený asi 3 km a autobus, který nás k němu vezl, jel 1,5 hodiny. :D Jednak to děsně objížděl a klikatil se a pak uvízl v brutální zácpě.

Tady se už může i dovnitř, je třeba ale projít bezpečnostní kontrolou a větší zavazadla (Domča měla svůj batůžek) nechat v úschovně přes ulici. Dovnitř mě nepustili s power bankou, tu mi při bezpečnostní kontrole sebrali a mohla jsem si ji vyzvednou při zpáteční cestě. :) Uvnitř není možné fotit, tak jen fotky z venku.

Shree Swaminarayan Mandir - Je postaven z ručně vyřezávaného bulharského vápence a italského mramoru.

Odtud jsme nasedly na autobus a jely na Oxford street. Cestou jsme se ještě zastavily na Paddingtonském nádraží. Zaujalo mě, že zdejší stanice metra byla otevřená v roce 1863! Paddington je naše srdcovka.

Na Oxford street je úžasná atmosféra, mám takováto místa ráda, nabíjí mě energií. Chtěly jsme se podívat mj. i do Disney obchodu a nakoupit tam nějaké dárky k vánocům, což se nám úspěšně povedlo. Mají tam takovýto nádherný kočár. :)

Oxford Street - dlouhá a rušná obchodní ulice.

Kočár v Disney storu

Z téhle nákupní galerie jsem byla na větvi. Nikdy jsem nic tak velkého neviděla. Byl to obří prostor. Na všechny strany. Když jsem vešla dovniř, byla jsem ohromena to obrovitostí. Uvnitř byly ostrůvky, kde se nabízela kosmetika a parfémy všech značek. Krásně to tam vonělo. Chtěla jsem se tam vrátit a natočit tam video, ale už to nevyšlo...

Náš poslední pořádný den v Londýně. A pro něj jsem naplánovala zase další krásné kousky. Začaly jsme tím, že jsme vyjely do Richmond parku, kde je možné pozorovat volně žijící srnky a jeleny. Tento tip jsem dostala od Růži s Vláďou. Bylo to kouzelný.  Navíc počasí a roční období způsobilo, že jsme si připadaly jak v Africe, no pouďte sami. :)

Richmond Park - je největším královským parkem v Londýně a je to Národní přírodní rezervace. Původně to byla panovnická půda, na které se pořádala královská jelení honitba. Je strašně starý. Jsou tu prastaré stromy a řada vzácných druhů hub, ptáků, brouků, netopýrů, travin a divokých květů. Žijí tu volně jeleni a daňci, ale třeba také papoušci druhu aratinga zelený. Jednoho jsme viděly a musím se smát, protože jsme nad tím s Domčou dumaly, kde se tady vzal papoušek (tahle informace nám unikla, nevěděly jsem, že tam jsou) a nakonec jsme to uzavřely s tím, že někomu uletěl. :D

Takhle to tam vypadá. Žádné fotky nejsou nijak upravované, jak to foťák zachytil, tak to tu je, real. :)

Pro mě byl Richmond park naprostým úkazem. Skrz něj vede normálně silnice pro auta (rychlost je sice omezená, ale i tak), chodí tam normálně lidi se psema a to navolno, u toho se kousek od vás pasou jeleni, nad hlavou vám lítají papoušci a také letadla :), kousek od sebe vidíte domy a víte, že tam jezdí autobusy a celé to tam vypadá jako v Africe.

Odtud jsme se přepravily do Camden Townu. To je čtvrť s hodně zvláštními obchody a stojí za to to vidět. Měly jsme už hlad a tak jsme zapluly do zdejšího Itsu obchodu a daly si vynikající vegetariánské sushi.

Camden town - londýsnká čtvrť plná zvláštních obchodů, taková alternativní oblast ve všem. :)

A pak jsme pokračovaly na Camden market – trh. To je vám zážitek! To byla nádhera! Je to velikánský trh, kde najdete mnoho druhů jídel, všechno možné zboží a je to celkově ohromující. My jsme tam ochutnaly vynikající Cupcaky a ulovila jsem tam luxusní svetřík s kočkama. :D

Camden market (trh) - je to neuvěřitelné, ale o víkendu tento trh navštíví 100 tisíc lidí! Dokonce uzavírají kvůli přelidněnosti zdejší stanici metra. Najdete zde fakt vše. Je to obrovské tržiště s uměním, oblečením, nábytkem, šperky atd. Mají tu všechno možné jídlo, takže strádat hlady se tu nedá. Mě ohromila celková velikost trhu, jeho atmosféra, design i pestrost nabízeného zboží.

Odtud jsme se přepravily autobusem k prastarému kostelíku Saint Pancras, který je jedním z nejstarších křesťanských kostelů v Anglii. Je malý, ale působivý.

St Pankras Old Church (Starý kostel) - je věnován římskému mučedníku Saint Pancrasovi, který zemřel pro svou víru ve 14 letech.

Pokračovaly jsme dál k St Pankras. Je to nádherné nádraží. Fakt krásné. Od roku 2007 zde přistávají vysokorychlostní TGV vlaky z Francie a celkově je to mezinárodní nádraží, ze kterého odjíždějí spoje do Evropy. Tam se nám také moc líbilo. :)

TGV vlaky

Den jsme zakončily opět na Oxford Street a tentokrát jsme si daly shoping time v Primarku. Bylo třeba nakoupit ještě nějaké dárky.

Tento den byl o návratu. Bylo nám smutno, ale bylo třeba se vrátit zpátky domů. Naposledy jsme nasedly do autobusu 170 a nechaly se dovézt na Victoria station. Tam jsme počkaly na autobus na letiště. Měl asi 25 minutové zpoždění, ale jinak vše probíhalo v pohodě. Odbavily jsme se a vstoupily do duty free zóny. Ta byla tak velká! Tolik obchodů! To jste šli a šli a nekončilo to. Koupily jsme si něco k jídlu a po zkušenostech z letu sem už jsme se vybavily i vodou, kterou jsme si vzaly s sebou do letadla.

Při letu z Brna nám ji totiž zabavili a já jsem si pak už žádnou nekoupila, nevěděla jsem, že můžu. Že po bezpečnostní prohlídce je možné si jídlo a pití koupit a vzít s sebou na palubu. A protože mělo naše letadlo 1:20 h zpoždění, docela jsme už strádaly a nezbylo nic jiného, než si vodu koupit na palubě letadla. 0,5 litr neperlivé vody stál 3 eura. Jo, byla to nebeská voda. :D

Londýnské letiště je opravdu obří. V Duty free zóně jsem nakoupila ještě poslední dárky (mlsky) a pak už jsme jen „kilometry“ kráčely k našemu letadlu. Značené je vše velmi dobře, takže jsme dorazily ke správné bráně (gate) včas.

9.
CO MI LONDÝN POŠEPTAL DO OUŠKA

Věřím, že k nám místa mluví. Je to odměna za to, že jsme vstali, opustili jistoty, překonali strach a šli tam. Já třeba teď do Londýna. Poprvé takto na divoko, že jsem koupila letenky a jela. Navíc do velkoměsta. Letenky jsem kupovala v srpnu a asi 14 dní na to mě přepadla děsná panika a hrůza a říkala jsem si: „Proč jsem hned pro první štaci vybrala Londýn?! Tak obří město! Měla jsem zvolit něco menšího a klidnějšího.“

Pak jsem si ale řekla, že je to vlastně super. Že se rovnou hodně naučím a když tohle zvládnu, zvládnu už cokoliv. A víte co? Byla to pohoda. Vážně. Panika mě zachvátila jen jednou. :D To když jsme z letiště dojely na Victoria station. Tam jsou ulice všemi směry. Nevyznala jsem se tam a první, co mě napadlo bylo: „Jak pojedeme nazpátek? Odkud ten autobus jede?“ Měla jsem pocit, že se odtamtud už nikdy nedostanu. :D :D Pro můj klid jsme musely hned druhý den ráno jet sem a tu zastávku najít. :)

To bylo moje veliké zjištění. Když sedíte doma a představujete si, že jedete sami do velkoměsta, bez orientačního smyslu, se základy jazyka, máte pocit děsu.

Já cestovala s dcerou, o to větší zodpovědnost jsem měla, než kdybych jela sama. Nemám orientační smysl a některým věcem nerozumím. A přece jsem se po Londýně pohybovala s pohodou, dala jsem výluku vlaku, dokázala jsem nás dostat ke všem bodům, které jsem naplánovala atd. Když jsem tohle zvládla já, zvládne to každý. V Londýně jsem často viděla reklamní panel, na kterém bylo: „Když jsme to dokázali my, dokážete to i vy.“

Nejsem v té fázi, že bych se sbalila a vyrazila směr nějaká země a cestovala bez plánu a jen tak. To je už vysoký cestovatelský level a vlastně ani nevím, jestli by mi to úplně vyhovovalo. Jsem cestovatelský začátečník, takže jsem byla vybavena aplikacemi a přesným plánem. A to bylo fajn. Dávalo mi to pocit jistoty a také jsem měla velkou radost, co vše jsme stihly a že se nám až na výjimky podařilo vidět vše, co jsem naplánovala.

Vlastně to bylo to první, co mi Londýn pošeptal. :) Když jsme jeli v noci z letiště do středu Londýna a byli jsme na předměstí a já pozorovala ty jednotlivé domy a jejich rozsvícená okna, byla to pro mě jen masa anonymních domů a oken. Ale najednou jsem měla „vidění“. Viděla jsem mladého člověka, jak jde s kufrem po chodníku, asi se odněkud vracel a měl zvednutou hlavu a sledovat ty domy a okna. Všechny vypadaly stejně, Ale pak tam mezi nimi bylo jedno svítící okno. A jeho srdce se prudce rozbušilo. Už to nebylo mnoho anonymních oken, byl to jeho domov. Cítil teplo, lásku. Podvědomě přidal do kroku, na tváři se mu roztáhl úsměv, těšil se.

Bylo to moc  krásné. Seděla jsem v tom autobusu zasněná a uvědomila jsem si, jak moc je důležité mít své DOMA. A že lidé žijí na celém světě a na celém světě mají milióny lidí svůj domov. A že domov není o místě. Vůbec nejde o lokaci. Jde o ty pocity, které v nás vyvolává. A že domov netvoří to místo, ale lidi a vztahy. A že je moc důležité, abychom se tady na světe každý z nás snažil vytvořit ten malý světlý ostrůvek lásky, radosti a pokoje pro naše nejbližší, aby se k němu kdykoliv rádi vraceli.

A tak jsem myslela na to, jestli já ten ostrůvek, ten DOMOV tvořím a co bych třeba mohla dělat lépe…

A pak jsme dojeli na Victoria station a tam na mě vykoukl tento billboard. ?

Neexistuje žádné podobné místo jako je domov

Tahle konfrontace nebyla moc příjemná. Odstartovala ji jedna zajímavá zkušenost. Vstupovala jsem na nádraží a přede mnou šel k turniketům mladý muž. Vše se odehrávalo velmi rychle. Přistoupil, pípnul si na svoji kartičku a čekal, až se turniket otevře, popošel k němu blíž. V ten moment jsem přistoupila já a pípla si. Byly to setiny vteřin, kdy jeho karta hodila chybu, já nepočkala, přiložila svojí a na tu mojí se turniket otevřel a on prošel. Prošel tedy na moji platební kartu a já bych si musela pípnout znovu, abych mohla projít.

Bylo zajímavé, že si to stihl v tom fofru uvědomit. Za turniketem se zastavil a ptal se mě, jak to bylo. Vysvětlila jsem mu, že to byla moje karta, na kterou prošel. Podal mi tedy tu svou, abych si ji pípla a prošla já. Jenže ona stále házela chybu. Byla jsem trochu nesvá, protože jsme byly na velikém nádraží, kde jsem ještě nikdy nebyla a měly jsme jen 6 minut na přestup. A já bych to ráda stihla, ten vlak. (Stihly jsme to a považuju to za zázrak.)

V Londýně – to jsem si také hodně uvědomovala – jsou na mnoha místech lidé, kteří tam mají svou práci. Jsou to zkrátka zřízená pracovní místa a ty lidi, tam jsou a dělají, co mají. Stejně jako třeba u nás úředníci, řidiči apod. Tady u turniketů byl taky zaměstnanec, paní, která tam byla od toho, že měla jednak hlídat, kontrolovat a samozřejmě v případě potřeby pomoct.

V té naší chvíli s kartou se zrovna bavila s druhým zaměstnancem a tak nedávala pozor. Nebyli jsme hned vedle ní. Ten mladý muž, když viděl, že mu jeho karta stále hází chybu, jednoduše hlasitě zavolal na tu paní, vyrušil ji z hovoru, vysvětlil situaci a požádal ji, aby to vyřešila. A paní to vyřešila. Pustila mě bočním turniketem, který mi ručně otevřela. Jak snadné a normální.

Jenže víte co? Tahle situace mi otevřela hrůzné uvědomění. Všechno, co se odehrálo, bylo naprosto normální a legitimní. Stejně tak i u nás v ČR je tisíce situací normálních a legitimních. Ale my už v nich neumíme normálně jednat a ani se nám normálního jednání nedostává. Vybavilo se mi mnoho situací, kdy mě úředník nepříjemně odbyl a zprdnul a to jsem se ptala jen na něco, co on řeší a chtěla pomoct. Kdy jsem oslovila paní v krámě, že něco hledám a otráveně a skoro neslušně mě poslala kamsi (v tom krámě teda). Kdy řidič nadával, protože jsem si u něj chtěla koupit lístek. Atd, atd.

A viděla jsem najednou, jak mám v sobě letitý vzorec, který mi naše společnost dala. Že se bojím kolikrát zeptat, mám strach z nepříjemného chování. Taky často nic nezmůžu, toho člověka na druhé straně nepřiměji, aby mi třeba pomohl. A přitom! Přitom je to normální a legitimní. Ti lidé na svých pozicích tu od toho jsou.

Tomu mladému pánovi nepřipadalo nijak divné, že na paní zavolal. Ani té paní to nepřipadalo nijak divné. Nebyla naštvaná, že ji vyrušuje z hovoru s kolegou. Nebyla nepříjemná ani arogantní. Ale s ochotou vyřešila situaci a pomohla. A s tímhle jsem se setkávala všude. Milost, příjemnost, ochota, úsměv. Jejich thank you za všechno. Pípla jsem si u řidiče v autobuse a on se na mě usmál a poděkoval mi. Jak z jiného světa. :) Nikdy jsem neviděla a to fakt ani jednou za celou dobu, že by byl řidič nasraný. A to londýnská doprava je nesrovnatelná s naší libereckou. Nikdy se nestalo, že by řidič člověku ujel.

Dokonce mě dojal jeden zážitek: Autobus stál na zastávce a stará paní se k němu šourala. Bylo naprosto jasné, že chce do něj. Už jsem viděla ten scénář u nás v Čechách a proto jsem zpozorněla a pozorovala, co se bude dít. Paní nebyla ještě nijak blízko, ale už bylo jasné, že řidič nikam neodjede a že na ni počká. A najednou cítím, že autobus klesá. Víte co? Ten řidič sám od sebe vypustil hydrauliku a snížil ten autobus, aby se babičce lépe nastupovalo. No není to dojemný? Po jejím nástupu ho zase zvedl, zavřel dveře a jelo se. No stress, no problem.

Tohle zrcadlo pro mě bylo hodně silné. Vidět, v čem dnes a denně žiju. A že je skvělé dělat práci na své pozici s tím, že od toho tam jsem. A že je skvělé se nebát a tu práci od těch lidí vyžadovat. Tohle bych si nikdy neuvědomila, kdybych nevyjela právě do Londýna. :)

A co vy? Byli jste v Londýně? Nebo vyrazíte? Budu ráda, když mi dolů do komentáře napíšete, kde jste už byli a podělíte se se vzpomínkami a pocity na své první cestování. Měli jste z něčeho strach, obavy? Kam se chcete ještě podívat? A co vám pošeptala místa, kde jste byli?

A ti z vás, kteří ještě necestujete, doufám, že jsem vás navnadila a pustíte se za svým vlastním dobrodružstvím. :) Já už brzy určitě. Další letenky mám už v kapse. ;)