Co mi ukázala krádež peněženky aneb špatné věci mě nemohou zlomit!

penezenka

Před 48 hodinami mi z uzavřené skříňky v Aquaparku ukradli celou peněženku. Přišla jsem o několik tisíc a celý obsah. Byla necelý rok stará, dost dlouho jsem ji sháněla. Mé požadavky byly velké. Za svůj život jsem nasbírala nespočet věrnostních karet (do drogerií, kin, na nápoje, do různých obchodů atd.). Chtěla jsem je tam mít všechny. K tomu VZP moje i dětí, OP moje i dětí, několik platebních karet, Flexi poukázky a pár dalších věcí. Všechny typy byly většinou malé nebo nepohodlné na přístup a ovládání. Nakonec jsem ji sehnala (všechno je možné tomu, kdo věří :-)), všechno si do ní pěkně poukládala a byla šťastná. Až do 16:40 hodin 8.8.2015, kdy zmizela. A tím se odstartoval řetězec několika událostí, které mě přiměly se zamyslet a uvažovat nad zjednodušením světa.

Co mi ukázala krádež peněženky:

1) Že z ukradeného obsahu ve skutečnosti postrádám jen zlomek. Snažila jsem se vybavit některá zákoutí peněženky a co v nich vlastně bylo, ale nevybavila. Je to důkazem toho, že v některých přihrádkách jsem celý rok nebyla. Tak jak jsem tam ty věci po koupi dala, tak tam do momentu krádeže zůstaly. S kolika věcmi to mám stejné v jiných oblastech života……?

2) Že některé věci, které se tvářily jako velmi potřebné, jsou nedůležité a nahraditelné. V prvních momentech jsem byla jako stroj. Všechno, co jsem si vybavila, že v peněžence bylo, jsem se jala nahrazovat. Ale pak jsem se zastavila a upřímně hodnotila, zda to fakt potřebuji. Musím mít ke každému účtu opravdu platební kartu? Nedají se některé věci vynechat, zjednodušit, řešit jinak? Myslím, že stejnou reorganizaci potřebují i některé další části mého života a majetku a řeknu vám, je to hodně osvobozující zbavovat se věcí a zjednodušovat si život.

3) Že přestože jsou některé věci nabídnuty a povoleny, stejně se vám je snaží rozmluvit. Když byla uzákoněna možnost nechat udělat občanský průkaz (OP) i dětem, líbilo se mi to. Tu nabídku jsem hned využila u nejstarší dcery a později i u syna. U obou na mě koukali jako na vyvrhel, naprostého exota a vždy se mi to snažili na úřadě rozmluvit. U nejmladší dcery jsem se nechala zviklat a tenkrát z úřadu bez OP odešla. Dneska jsem tam byla s dvěma nejmladšími a co myslíte? Stejná písnička. Úřednice se na mě dívala vražedným pohledem, když viděla, že si trvám na svém, tak mě aspoň upozorňovala, zda vím, že kdybych se stěhovala, musím jim nechat udělat nové. Děti mohou mít OP. Není mou povinností své rozhodnutí pro jejich vystavení jakkoliv obhajovat. Mně přijde úplně normální, že děti OP mají. Úředníkovi by mělo taky, dělá jen to, co je úřadem povoleno. Přesto se to z úřední roviny vždycky dostane do osobní, jsem za exota a pachuť “to je pitomá matka” visí nad celým procesem. Navždycky si už dám pozor a budu striktně ve svém byznyse rozlišovat firemní a osobní rovinu. Proti gustu žádný dišputát.

4) Že když dva dělají totéž, není to totéž. Anebta samá věc jde udělat EXTRA jednoduše i EXTRA složitě. Jedna a ta samá. Úplně stejná. Všechny karty jsem si samozřejmě co nejdříve zablokovala. Už to byla lahůdka. Jsem dítě internetu a všechno, co lze, dělám přes něj. Když nikam nemusím, nejdu tam. Už jsem vyzkoušela i nákup potravin přes net a dovážku domů, ale přece jen bydlím vedle velkého supermarketu, tak mi to přišel trochu úlet. Každopádně jsem předpokládala, že všechny karty jednoduše zablokuji po přihlášení do internetového bankovnictví. Zuno a Air bank naprosto bez problému, nemusela jsem to nikde hledat, hned jsem věděla, kam kliknout a co udělat. U Air bank jsem ani nemusela podávat  žádost o nové vydání, bylo to automatické. Paráda. U Zuno jsem jednoduše po blokaci vyplnila online žádost a mohla vše pustit z hlavy. Ještě se mi dostalo ujištění, že přijde nejdéle do týdne. Další 2 banky už byly lahůdka.  U mBank blokace jednoduchá, ale žádost o novou kartu bez úspěchu. Stále mi to házelo nějakou chybu a nepodařilo se mi to. Nezbývalo mi, než se vydat na pobočku, kde jsem byla zpražena prohlášením: “Já vám paní nepomůžu, my jsme jen obchodní místo, jsme internetová banka a vše si musíte udělat přes internet.” Jako kdybych chtěla něco jiného 🙂 Při cestě domů jsem se rozhodla, v souvislosti s výše zmíněným bodem 2, že už si karty dělat nenechám. Poslední bankou byla Fio. Já vám nevím, ale byla jsem na pobočce jen párkrát a vždycky byly problémy.

Ještě zmíním, že jsem zjišťovala možnost expresního vydání karty. Přece jen jsou v tuto chvíli všechny mé peněžní prostředky na účtech a nemám jediný způsob, jak se dostat k hotovosti než výběrem z bankomatu. A k tomu potřebuji tu kartu. Jedna z bank (už nevím která) nabízela do 3 dnů za 280 Kč. Zdálo se mi to dost a řekla jsem si, že budu doufat v ten týdenní interval. Ale u Fio mám firemní účet a některé zboží nakupuji jen na dobírky, takže mi ta karta dost hoří.

O novu kartu jsem chtěla také Fio požádat online. Cožpak o to, v novém internet bankingu to jde, ale já zjistila, že tam mám ještě starou adresu pobytu. Změnit online nejde. Ach jo. Jdu tedy na pobočku. Vybavena potvrzením z policie o ztrátě OP, kde je vypsána i adresa a číslo ztracené OP, takže jasné, že mezi sobotou a pondělím se nic nezměnilo. V bance jsem jim vysvětlila situaci proč přicházím. První věta úředníka: “Tak prosím občanský průkaz.” (No comment.) Prosím, vždycky poslouchejte své klienty a zákazníky, co vám říkají a nikdy nejednejte jako robot a jen podle naučených pravidel a vnitřních podnikových řádů. Tak to jen taková odbočka. Potvrzení z policie neprošlo. Klusala jsem zpátky domů pro pas (ve 40°C vedru). Adresu mi změnili a žádost o kartu byla podána. Vysvětlila jsem, že jde o firemní účet a potřebuji tu kartu co nejdříve, jaké jsou možnosti. Úředník mi nabídl jedinou možnost – expres vydání do 3 dnů za 1000 Kč. Vážně platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Mimochodem – ve středu 12.8. na mě ve schránce čekala nová karta Zuno! Zdarma bez expres žádosti, prostě do 3 dnů. Jak se říká: “Jde to i jinak.”

5) Že svět by měl být jednodušší. Ano, chtěla bych si všechno vyřídit přes internet a nemuset nikam chodit. Poslední štace byla VZP. Naštěstí jsem dlouho nečekala a úřednice byla velmi příjemná. Při vystavování žádostí pro 4 lidi kupodivu neudělala jediný kyselý obličej a ani nenaznačila, že jsem sociálně divná, když jsem rozvedená matka se 3 dětmi (nemylte se, stává se mi to celkem často). Tedy celý proces OK. Na závěr mě informovala, že netuší, kdy nové kartičky obdržím, protože na výrobce právě probíhá výběrové řízení a může to být i za 3 měsíce. Ale hned mě uklidnila, že dostanu dočasné potvrzení platné 1 rok namísto klasické průkazky. Odešla jsem tedy vyzbrojena čtyřmi papíry velikosti A4, které musím mít stále při sobě. Cožpak nejde vydat malou papírovou kartičku, kterou prostě strčím do své nové peněženky?

Přestože je krádež peněženky velice nemilá a zkomplikovala mi život (vynechala jsem některé zážitky z policejní stanice – taky chuťovky), zastavila mě. Znovu jsem si uvědomila, že je potřeba svůj život vnímat, jednou za čas se zamyslet, v čem všem jedu v zajetých kolejích a pustit k sobě čerstvý vítr. V osobní i firemní rovině. A v té i více myslet na své zákazníky a všechno, co jde dělat jednoduše, zjednodušit. I kdyby to mělo být jen o jeden klik myší méně….

 

Zaujal vás článek? Chcete vědět, až napíšu další? Ráda. Vložte e-mail a já vám dám zprávu.


Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.

Můj osobní příběh

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *