Posílám ti malý kousek lásky a dobra. Plamínek světla plný laskavosti. Tištěný sešit LÁSKAVNÍČEK.
►►► Více najdeš zde ◀︎◀︎◀︎
Původně jsem chtěla napsat úplně jiný článek. Ale některé události posledních dnů mě přiměly to přehodnotit a napíšu vám otevřenou úvahu o úctě, pokoře, úspěchu a etice v podnikání.
Vzpomínám si, když jsem s podnikáním začínala, jak jsem v mnoha věcech tápala. To, co jsem potřebovala, byl vzor. Mít vzor je velmi přirozené a důležité i v běžném životě.
Potřebujeme dobré vzory, abychom se správně vyvíjeli, posouvali a formovali. Jak v životě, tak v podnikání.
V podnikání to má malý háček v tom, že co se jeví navenek jako dobré, může být uvnitř pěkně zkažené. A najít si podnikatelský vzor, který bude i vzorem lidským, je tak trochu nadlidský výkon.
Když jsem před rokem a něco začala budovat své on-line plážové podnikání (rozuměj: ne podnikání, že si válím šunky na pláži, ale podnikání, které je automatizované a nevyžaduje mou neustálou přítomnost a šlape tzv.samo, i když já jsem třeba na pláži. To, že je u toho třeba pořádně pracovat, je jasná věc…), začala jsem svůj obzor rozšiřovat o on-line podnikatelské špičky v tomto oboru, sledovat je. Dokonce jsem se dostala do stavu, že jsem studovala jejich texty a věřila jsem, že úspěch je v tom, jak přesně jsou slova poskládaná, jak je text napsaný, že oni to umí dobře apod. (Tak z toho jsem naštěstí brzy vystřízlivěla :-D.) Takže rozhodně mám pochopení pro to, když se dnes na mé stránky chodí inspirovat nováčci v oboru, prostě proto, že pro ně z nějakého jejich úhlu pohledu ztělesňuji určitou úroveň úspěchu. Ani mi nevadí, když někde objevím svůj rukopis, ať už v úpravě stránky, barvách, stylu a tak. Já pro to mám fakt pochopení.
Ale přijít a zkopírovat celé přesné úseky mých textů? A dokonce silně osobních, za kterými mám svůj příběh. Upřímně – když si někdo zkopíruje mé prodejní texty k botám, které sama originálně vytvářím, jako OK, ale kopírovat osobní vyznání, části příběhu, který jsem prožila a daný člověk ne. Nedává mi to smysl, ale v podnikání jsem se naučila jednu zásadní věc:
Nikdy nevidíš celou skládačku. Buď pokorná, protože ty vidíš jen kousek, jen jeden díl, který ti možná dává smysl, ale je určitě součástí celku, který zrovna nevidíš.
Takže i když nerozumím, jsem rozladěná, pokaždé si řeknu, že nevím vše a nedělám z věcí vědu. Ani v tomto případě, kdy jsem na jednom webu objevila svoje doslovné věty a úseky, jsem byla v klidu. Oslovila jsem majitelku s tím, že texty jsou zkopírované z mých stránek a zda by je mohla smazat. Ano, nikdy nevím, kdo je na druhé straně, v jaké je situaci a ani nemusím správně rozklíčovat jeho motivy. Ok. Ale pokaždé předpokládám úctu a slušnost. Obzvlášť, pokud je pochybení jasně vidět. Jenže jsem vůbec nebyla připravená na to, že na druhé straně tohle není. Stálo mě hodně úsilí dosáhnout aspoň úprav a přepsání mých pasáží tak, aby nebyly doslovné. A vyposlechla jsem si tolik výmluv a argumentů, že mě to ve finále dost nazlobilo.
A nikdo mě bohužel nepřesvědčí o tom, že jediná správná reakce měla být stáhnout ocas, omluvit se a smáznout to.
Mrzí mě to, protože to byly texty, které pro mě mají hluboký význam a hluboký osobní náboj, nešlo o nějaké prodejní vyšperkované texty. Ale netrápím se. Podnikat bez etiky, pokory a úcty je otázka postoje a každý postoj má své cesty a své cíle.
Podnikáš-li s úctou, pokorou a ctíš etiku, budeš úspěšný.
A pokora a úcta hrají hlavní roli i v druhém příběhu, nad kterým jsem hodně přemýšlela. Víte, dost přemýšlím, mám k tomu sklony a učím se z toho. Ráda si z toho beru nějaké ponaučení pro sebe. Uvědomuji si, že někdy věci posuzuji přes své „brýle“, filtry a že to tak dělají i druzí. Že se pohybuji na nějakém mnou poznaném a zmapovaném území a pak se dostanu do situace, kdy koukám jak Alenka v říši divů, že to jde taky jinak, že to někdo může dělat jinak apod.
A pak mi zákonitě dojde, že jsem přes ty své brýle viděla jen kousek světa a že jsem byla třeba trapná, působila zabedněně nebo dokonce hloupě.
A mám s tím bohatou zkušenost i opačně. Když jsem otevřela Virtuální školu podnikatelské samostatnosti a dala k prodeji výukové předměty, což jsou on-line kurzy s doživotním přístupem, mnohokrát jsem se setkala s tím, že si lidé na druhé straně mysleli, že kupují e-book. A co, setřela jsem je? Myslela jsem si o nich, že jsou úplný máča? Jasně že ne! Třeba si jen nikdy žádný kurz nekoupili, vždy jen e-booky. Nebo sami vytvořili vlastní e-book k prodeji a nenapadlo je, že to, co si chtějí koupit, e-book není.
Nebo na e-shopu. Jejda, to fakt můžu vyprávět! Doslova na každým rohu jsou podmínky vrácení ve 14 dnech. A co myslíte, kolik dotazů k vrácení mám za měsíc? No, nevím :-), už to dávno nepočítám. A myslíte si, že z těch lidí udělám pitomce ve smyslu – jste snad slepí, si to máte přečíst. A co teprv netrpěliví, nervózní a nedůvěřiví zákazníci, kteří si to sice přečtou a dozví se, že peníze jim budou po vrácení zboží přeposlány do 14 dnů (ze zákona do 30 dnů) a přesto se mě hned ten den, kdy balík s botami pošlou zpátky ke mně ptají, kdy jim peníze vrátím. A pak znovu a znovu. Takovým pak vracím fakt hned, pro jejich i svůj klid :-). Rozhodně se však nad ně nepovyšuji, neopovrhuji jimi ani jim nepodsouvám špatné postoje a úmysly. Protože:
Nikdy nevím, kdo je na druhé straně, s jakou zkušeností a s jakými aktuálními potřebami.
Má kamarádka chtěla vrátit peníze za on-line produkt, který si koupila s 30denní garancí vrácení peněz. Asi nepostupovala podle pravidel daného podnikatele a jeho procesů, zcela určitě nepoužila komunikační kanály, které měla a rozhodně své obavy o vrácení peněz a pocity s tím spojené nedávala najevo učebnicovým příkladem a podle představ prodejce. Koukala na to přes svoje brýle, chyběly jí některé informace. OK. Ale je to vážně problém….?
Ano, lidé mají špatné zkušenosti, bojí se o své peníze, nenaučili se v životě důvěřovat, jsou ve finanční tísni a potřebují peníze vrátit rychle a ne na ně čekat měsíc apod. Můj zákazník na druhé straně je člověk, který mě může prudit, může být bezdůvodně zlý (i to jsem už párkrát zažila), můžu si o něm myslet svý, ale taky si pokaždé uvědomím, že vidím jen jeden kousek skládačky a že netuším, kdo je na druhé straně. A proto mám primární úctu a respekt. Když se ptají na vrácení zboží, napíšu jim, že mě mrzí, že botky nesedí a jestli je chtějí vyměnit za nějaké úplně jiné, tak mohou a že jinak bližší informace najdou tady a tady. Když mě bombardují, kdy jim ty peníze vrátím, řeknu si, že k tomu mají nějaký důvod a pokud je to v mých silách, vrátím je co nejdřív.
Lidskost, respekt, úcta, pochopení a slušnost jsou postoje, o kterých rozhodujete za sebe JEN VY. Je jen na vás, jestli budete protistranou pohrdat, považovat ji za pitomce, vypichovat oprávněnost svých požadavků a nebo jestli budete jednat slušně a s pochopením.
Jo, je to namáhavý. Jo, je to někdy o silném sebeovládání. Jo, někdy to zdržuje. A ano, i já jsem jen člověk a mám slabé chvilky. Naštvu se, nezvládnu situaci, jsem protivná (jo, to umím). Už jsem se i omlouvala a nebo „jen“ poučila. Ale postoj je životní nasměrování a volba, není určován chvilkovými selháními a špatnými dny.
Etika, úcta a pokora jsou podle mě velmi důležitými faktory podnikání směrem ven k našim zákazníkům. Zaženou nejeden emocionální výlev, urovnají nejeden výpad a problém. A zanechávají stopu, kterou nelze vymazat. Ve vás i ve vašich zákaznících.
A tak nemohu než vás podnikatele vyzvat: Podnikejte tak, aby ty vaše stopy byly zářivé, budující a přitahovaly. Abyste ve svých zákaznících zanechali pocit jejich důležitosti. Ať už jste podnikatel začátečník, nebo (a to snad ještě víc) podnikatel profík a na špičce.
Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.
Můj osobní příběh
Veroniko, jsi silná a úspěšná žena a Tvůj postoj je znakem vysoké etiky. Gratuluji k Tobě samé.
Děkuji <3