Letní pel-mel aneb jak zabavit děti nejen o prázdninách

Jsem sice fanynka systémů a mám ráda přehledy a struktury, ale vzpomínám si, že slovo pel-mel používala moje maminka a mě už jako dítě fascinovalo. Od nikoho jiného jsem ho už pak v životě neslyšela a vlastně ani v mém slovníku zařazené není. A protože dnešní článek bude dokonalou směsicí všeho, co mi na mysl přišlo, lepší název bych jen těžko hledala :-)

Doufám, že i přes množství praktických a užitečných myšlenek, které mi v tuto chvíli víří hlavou, se mi podaří svému letnímu pel-mel dát strukturu a přehlednost a že vás bude bavit.

1) Prázdniny, děti a kam s nimi

Určitě to taky řešíte. Je to až neuvěřitelné, jak se pohled na prázdniny dospělostí a rodičovstvím mění. Z „hurá 2 měsíce prázdnin, konečně!“ je to „ty v.le, 2 měsíce, co budeme s těma dětma dělat, tak dlouhé volno.“ Trochu přeháním :-) ale ne moc. Na řadu přicházejí osvědčené cesty jako jsou tábory (nejlépe 3 týdenní :-)), prarodiče, tety a strejdové, příbuzní z 5 kolene a kdokoliv, kdo si je vezme aspoň na 3 dny. Komplikace jsou různé. Tak třeba já. Nemám manžela ani přítele, tudíž mi chybí jedna celá polovina nějaké rodiny, kam bych mohla děti umístit. Zbývá moje a ta není, mám je taťku, takže příbuzní a umístění dětí k nim, padá. Ano, mám ex manžela, ale bere si je jen na víkendy 1x za 14 dní. Takže 9 týdnů letošních prázdnin je plně na mně. Upřímně se těším a je to opravdu jeden z mých HODNĚ velkých snů, až dojdu do bodu, že budu moct s dětmi strávit měsíc třeba u moře. Budu na to mít čas, zajištěný příjem i dostatek peněz. Ale teď využívám třeba jednu super věc a to jsou příměstské tábory. Podstata příměstských táborů je ta, že dítě (většinou na 8 hodinu) někam dovedete a opět si ho tam cca v 16 hodin vyzvednete, popř. starší děti jdou domů sami. Takto celý pracovní týden. Děti mají na celý den program, je o ně postaráno po všech stránkách, nemusím vařit, večer si máme co vyprávět, mají nové kamarády a přitom jsou se mnou stále v kontaktu a vrací se domů do svých postýlek. První tábor takto absolvovaly v roce 2013, nejmladší dceři tehdy bylo 5 roků a je to vážně super. Nabídka je veliká, můžete vybírat od pohodových, přes kreativní až ke sportovním. Ano, je to trochu finančně náročné, obzvlášť pokud chcete každému dítěti dopřát třeba 2 tábory (což v mém případě znamená 6 příměstských táborů. Kdybych měla 1 dítě, pokryji prakticky celé prázdniny, takhle jen 14 dní), ale vyplatí se to. Praktikuji to takto již třetí rok a nikdy jsme ani já, jakožto rodič, který platí a ani děti, nebyli nespokojení. Za vynaložené peníze vždy dostali odpovídající úroveň i mnohem víc. Zkuste to, doporučuji. O nabídku příměstských táborů ve svém okolí se začněte zajímat již na jaře, některé tábory se rychle vyprodají, jiné mají uzavření přihlášek třeba jen do poloviny června. Letos jsem nějak zaspala a začala shánět až v červnu, ale i tak jsem obě mladší děti umístila bez problému.  Já hledám jednoduše přes Google, kde zadám příměstský tábor 2015 Liberec. Ale už máme i své oblíbené, kam se vracíme. Třeba doporučím Vědecké léto.

2) Prázdniny a úklid

Ať je to jak chce, prázdninové měsíce jsou volnější a mají jinou atmosféru. A člověk je tak nějak více otevřený k tomu, aby si udělal pořádek – v životě, v práci, ve firmě, ve vztazích, v pokoji, na půdě. Nesnáším shromažďování věcí a přesto jich mám pořád hodně, víc, než bych chtěla. Hlavně oblečení. Je to dané nejen tím, že mám 3 děti a těch hadříků je fakt hodně, ale i mou nepraktičností v této oblasti. Nejsem zrovna módní guru a nikdy nevím, co přesně jim nebo mně bude slušet. Další má osobní meta – dopracovat se k tomu, že budeme mít v šatnících jen pár kousků oblečení, které ale budou přesně to, co potřebujeme a využijeme. Nikoliv několik blbých triček, které se špatně ladí k několika kalhotám, které jsou tak trochu ve stylu: „abych nechodil nahý.“ No jo. A to nemluvím o hračkách a nádobí a botách. Už jsem se naučila používat tříděný odpad, kdy jednoduše nabalím do pytle odnošené oblečení nebo boty a dám do speciálního kontejneru, odkud se to pak sváží k dalšímu třídění a použití. Výborný pocit. Nevyhodila jsem to, ale dala možnost použít někomu dalšímu. Ale co věci, které k takovému darování nejsou, ale je možné je ještě prodat? Zdánlivě jednoduché – nafotit, naměřit a dát k prodeji přes nějaký inzertní server – se při pohledu na několik krabic změní – tak to ještě odložím, třeba příští víkend. Když se pak do toho s vervou a nadšením pustím, po několika hodinách to znechuceně vzdám, protože krabice je stále víc plná než prázdná (a to je teprve ta první). Ty hadříky jsou až neskutečně malé a zírám, co se jich do ní vejde. A protože existují chytří lidé, kteří mě asi znají, jsem zachráněna jejich službami. Podstata je stejná. Vy si zboží naceníte, vložíte do krabice, pošlete jim ho a oni ho za vás prodají. Jasně, nechají si nějakou provizi z prodeje, to k tomu patří. Vy neztrácíte čas a pak jen zinkasujete peníze. Neprodejné věci za vás zlikvidují nebo dají na charitu.

Doporučuji tyto 3 organizace: Feedo, Bazarobot a  Prodej to dál.

3) Prázdniny a volný čas

No, tohle není jen o prázdninách, vždycky se hodí tipy, co dělat, když máme volno, chceme se bavit nebo zabavit děti a je třeba ošklivo. Takže našich pár tipů na free time:

1. Televize – kupodivu :-) ale proč ne. Ale ne jen tak ledajaká. Milujeme s dětmi, hlavně navečer nebo večer, když si vezmeme slaný tyčky nebo popkorn a sedneme si všichni k televizi a koukáme se společně na nějaký film. Je někdy náročné najít ten, který bude bavit všechny (přece jen je věkové rozpětí větší) a na který budou mít všichni náladu, ale zatím se nám to pokaždé povedlo. U tří dětí je také třeba určit dopředu pořadí, kdo bude sedět vedle maminky a zapamatovat si to do příště a nebo určit střídání během filmu. Občas si nějaký koupíme na DVD do zásoby právě na tyto večery. Naše oblíbené jsou např. Potkan 007, Paddington nebo Kouzelná chůva Nanny McPhee.
2. PC – nejsem proti počítačům u dětí a navíc – dají se na něm dělat zajímavé věci. I tady máme své oblíbené činnosti. Pro prvňáčky je výborný Slabikář – využila jsem u všech dětí a je to fakt super. Další oblíbenou online hrou mladších dětí je Šneček, všechny verze. Miluju, když ji hraje 7letá Simonka a Daniel jí jako starší brácha radí a pomáhá. Spojuje je to a učí se spolupráci, když dráhu projde, mají radost oba. Nejstarší teď frčí na The Sims 3 a 4, dodatek Hurá do práce nebo Domácí mazlíčci je skoro jako ze života :-)
3. Mobil – ano, i na mobilu hrajeme hry. Tedy kromě nejmladší, ta mobil nemá. Občas si půjčí můj a zabaví se notoricky známou hrou Pou. Mimochodem, když půjdete do hry  Pou Words a dáte si skores All time, tak Pou_Mazlik 74 jsem já, celosvětově mezi nejlepšíma. V týhle hře jsem jednička ;-) My starší máme moc rádi „Didiky„, skvělá hra.
4. Knihy – čteme, nebojte. Nejstarší dcera teď knihu Mé sladké šestnácté století, která přitáhne i nevelké čtenáře. Daniel (9, vlastně už za 3 týdny 10) čte Kocourkov a u obou starších hodně letěl Klub záhad, máme asi 7 dílů. Nejmladší je celkem velký čtenář na to, že zrovna skončila 1.třídu. Akorát dočetla Trampoty kocoura Silvestra, kde jsou velká písmena a některá slova nahrazena obrázkem, takže se tak neunaví. Čteme si i společně, nebo spíše já jí, krásná knížka jsou Pohádky do hajan nebo Strom pokladů. Já mám ráda detektivky, takže třeba za mě Sněhulák nebo Zmizelá – podle knihy byl letos uveden i film do kin, povedl se jim, ale když čtete nejdříve knihu, nemůže ji film překonat. Pokud jste ho neviděli, knihu si určitě kupte, je strhující, napínavá, neskutečná. Kniha, která mě v posledních letech hodně oslovila, je Chatrč. Aktuálně rozečteno mám Myšlením k bohatství a nachystanou Startup za pakatel a Křižovatky.
5. Písničky – je fain si pustit rádio, Óčko, hudbu z telefonu a jen tak blbnout a tancovat. Určitě máte své oblíbené hudební seznamy. S dětmi milujeme Otcovy děti a jejich CD Mezi nebem a zemí, jejich texty jsou tak hluboké. U dětí vede píseň Divý muž a na její hudbu dovedou dělat až neskutečné kreace :-)
6. Sport – nejsme sportovní rodina, ale celý rok včetně zimy, jezdíme na kolech. A vyjížďka na kolech i mimo město je velmi příjemná. Dnes není problém ani do vlaků či speciálních autobusů. Skvělé jsou také koloběžky, určitě pro komfort s velkými nafukovacími koly, chytne to i dospělé – odzkoušeno ;-) V létě o dovolené se užije badminton nebo líný tenis.
7. Kreativita – já vyrábím nerada, děti rády. Daniel origami, pro kluky doporučuji, je to o logice, přesnosti. Pro holky je fain gumičkování nebo pletení z bužírek. Co ale zabodovalo vždy, byly laboratoře. Koupelová, Hopíková i Slizová.
8. Hry – máme rádi klasické Prší nebo různá kvarteta či Černého Petra. Skvělá hra pro jednoho hráče je Boggle flash (ta je fakt Boží, od 8 let do smrti :-)). Super je taky Upwords, Tik ťak bum nebo Hádej kdo – dají se k ní vytisknout další hrací karty a tak rozšířit. Pro malé děti třeba Červíci.
9. Bowling – tak to opravdu doporučím. Zkusila jsem si ho letos poprvé a paráda. Vedle nás v dráze byl tatínek s asi 4letým chlapečkem, sice s koulí docela zápasil (přece jen jsou docela těžké, i když k dispozici jsou dvě váhy, takže pro děti využijete ty lehké), ale dráha má malinký sklon, takže mu koule ke kuželkám doputovala i bez hodu.  Tím chci říct :-) nebojte se vzít i malé děti.
10. Výlety – např. Grabštejn, kde pořádají i různé akce nebo zámek Loučeň, tam je to fakt nádherný.
11. A to ostatní jako Bazén, Zoo, Botanická, kino, IQ park atd.

Tak tohle byl letní pel-mel. Budu ráda, když mi napíšete vaše tipy na knihy, hry, výlety apod. Nebo na něco jiného užitečného.

Mějte se prima :-)