Dnes ráno mě napadla .....maličkost. Zrychlila jsem pohyby a oblékla jsem se dříve než jindy, což mi umožnilo sejít se psem ven před dům a počkat na děti než sejdou dolů a odjedou na kolech do školy. Místo klasického rozloučení v pyžamu mezi dveřmi jsem dnes stála na chodníku a mávala jsem jim, dokud mi nezmizely z očí. Jejich radost a úsměv na tváři asi nemusím zdůrazňovat 🙂 První barevný puntík.  Kolik jich dnes ještě dám nevím, ale je to super, kéž by se mi podařil alespoň jeden denně.