Dnešní svět nás nutí neustále do nějaké role. Stále zaujímáme nějaké postoje, skrze něž se snažíme de facto o jediné - být přijati. Toužíme být pro ty druhé dost dobří a to natolik, aby nás brali, měli rádi, vážili si nás. Dítě se snaží zavděčit rodičům, student spolužákům, zaměstnanec šéfovi atd. Až úplně zapomínáme být sami sebou, cítit, co chceme, prožívat věci tak, jak zrovna vnímáme. Pořád sestylizujeme do nějakých rolí, místo toho, abychom byli svobodní ve svých projevech, názorech, citech apod. Děláme to tak dlouho, že už ani neumíme být sami sebou a nevíme, co vlastně chceme.....

Jediným bezpečným místem, kde to tak nemá být, je opravdický domov. Je posláním nás rodičů, vytvářet dětem prostor, kde mohou být tím, kým skutečně jsou bez toho, že se jim budou druzí posmívat, shazovat je, utahovat si z nich nebo dokonce odsuzovat. Prostor, kde mohou projevovat city a nálady tak, jak je zrovna mají. A nalézat pochopení, lásku a přijetí.

Zkuste se tento týden aspoň jedinkrát zastavit a upřímně si říct: Chci tohle opravdu udělat? Říkám to, co si vážně myslím? Dávám své pocity najevo tak, jak je uvnitř skutečně prožívám? Každý jeden takový zvládnutý okamžik vás bude ohromně měnit a pak i vy začněte měnit svět kolem vás. Buďme sami sebou nejen v tomto týdnu. A dovolte být takovým i vaším dětem.