Obraz, že život je cesta, je mi vlastní a miluju ho. Je v něm pro mě mnoho rovin, úvah, emocí, paralel, obrazů.  Je to obraz plný pravdy a moudrosti.

Na mé cestě jsou hustý údolí, hustý křižovatky, ale i hustý vrcholy. Tůně plné bahna, ale i tůně plné životadárné vody. Vzduch tak řídký, že je zázrak, že jsem neumřela, i tak svěží a krystalický, že mi dodal nový život. Slunce a krásné výhledy, ale i totální tma. Hrůza a děs z pádů a propastí i nadšení z překonání strachu a užívání si letu. 

Žiju to, že ať je na mé cestě jakákoliv překážka, ať jdu kudykoliv a čímkoliv, je nejdůležitější neustálý pohyb vpřed. Klidně po kolenou, klidně se plazit. Jen nezůstat stát. Protože nikdy nevím, co mě čeká za zatáčkou. 

A každý život je cesta. A já věřím, že vás ta moje může v mnohém inspirovat, dodat odvahu, ukázat vám, že vrcholy a údolí jsou normální. Ukázat vám, kdy je potřeba se kam dívat a na co v určitých fázích cesty soustředit pozornost. 

Velmi inspirativní kniha Kdo nevykročí, nikam nedojde je v procesu tvorby. Máte o ni zájem? Chcete si ji přečíst? Tak se zapište a pošlu vám echo, až bude hotová.