Na skok do Holandska

Poslední měsíce většinu času jen pracovala. Stále plnila svou duší jen pracovními povinnostmi. Cítila se už velmi, velmi unavená. A když začalo jaro, místo přílivu nových sil se cítila vyčerpaná a prázdná. A i když pár posledních dnů hodně odpočívala a snažila se pracovní povinnosti omezit a zmenšit, nelepšilo se to. A tak jeden pátek sbalila kufr a děti a vyrazila na víkend do Holandska.

_____________________________________________________________________________

Dneska je doba, že ze dne na den se můžete ocitnout kdekoliv na světě. Je to úžasné, že nejsme ničím omezeni a jediné, co nám nastavuje hranice, je naše vlastní mysl. 🙂  Já jsem hodně zvažovala, zda vyjet uprostřed (školního) roku na víkend je nejlepší volba.

  • Jestli to obecně není totální pitomost absolvovat tisícíkilometrovou cestu na 48 hodin.
  • Zda si to  člověk vůbec může užít?
  • Zda to děti dají?
  • Co když bude blbý průvodce? Lidi? Počasí?
  • Co když se ztratíme?
  • A co domlouvání se?

Zkrátka kladla jsem si mnoho otázek a zvažovala, zda to celé absolvovat, ale jak jinak najít odpověď, než že to člověk vyzkouší. A tak jsem nám objednala víkend v Holandsku a začalo naše dobrodružství.

Fakta

  • Termín: 20.-22.4.2018
  • Odjezd: Pátek 20.4.2018 v 18:30 z Prahy z hlavního nádraží autobusem Mercedes benz.
  • Příjezd: Neděle 22.4. 2018 v 9:30 do Prahy na Hlavák.
  • Vzdálenost: Praha–Keukenhof 905 km, Keukenhof–Amsterdam 40 km.
  • Cena: Cesta tam a zpátky 6200 Kč. (Využila jsem nabídku slevového portálu.)
  • Pořadatel: Autobusová společnost CZAD s.r.o.

Baví nás to hned od začátku

Hned v úvodu cesty jsem na svém osobním profilu vyhlásila hádankovou zábavu. Lidé měli zkusit uhádnout, kam že to vlastně jedeme. Znovu jsem si na tom uvědomila, jak je fantasitický, že žijeme ve svobodě a můžeme prakticky cokoliv. V tom bylo to hádání opravdu těžké, protože jsem skutečně mohla jet kamkoliv. Bylo hezké sledovat, jak některé příspěvky mají určitou logiku a projekci vlastních hranic. Ano.

Můžeme jednoduše cokoliv. Jen naše mysl je potvůrka a staví nám nesmyslné hranice. Zjišťuji, že jediný účinný způsob, jak měnit svou mysl a posouvat její hranice, je dělat věci, které jsou za těmi hranicemi. 🙂

Naši průvodci

Sledováním komentářů si krátím začátek dlouhé cesty. Sedíme hned za naší průvodkyní, tedy máme druhou a třetí dvojsedačku na straně u dveří. Zasedací pořádek byl přesně daný a nám to nijak nevadí. Během cesty se to ukázalo jako fajn místo. Jen celou noc vám hraje kousek od hlavy řidičovo rádio, takže není nikdy klid.

Řidiči s námi jeli 3 a poctivě se střídali. Byli velmi dobře naladění, příjemní, milí, vtipní a veselí. Stavěli nám každé 4 hodiny. Průvodkyni nám dělala asi 35letá Katka, která k mému nejdříve totálnímu zděšení a pak obrovskému obdivu měla s sebou svou 22měsíční dcerku. Jak už jsem zmínila, seděly přesně před náma. Moje první myšlenak byla: Tak to je v pytli. Holčina bude v noci  brečet a vůbec to celé bude na houby.

Opak byl pravdou. Vlastně to celé byl pro mě velký aha moment. Holčička tuto cestu jela dokonce už po páté. Tím, že seděly před námi, měla jsem možnost vidět, jak nádherně spolu obě kooperovaly. Jak věděly, co jedna od druhé může čekat. Je mi jasné, že mamínka měla v malé Marušce celkem velký poklad. Flegmatické a klidné dítě, které spí celou noc, nevadí mu málo pohybu. Přesto jsem věděla, že je v tom víc. To víc byla samotná maminka.

Nenechala se omezit tím, že když má nyní malé dítě a je na mateřské, že pro ni skončil svět. Že nemůže pracovat. Chtěla a tak hledala způsoby. Bylo vidět, že se nebojí a své dcerce věří. Také stavěla na každém jednom dni, který nebyl vidět. Bylo jasné, že spolu mají pěkný vztah a že dnes a denně investuje do jejich vztahu a výchovy. Nikdy nezvedla hlas. Měla pochopení. Když řekla ne, myslela to vážně a holčička to jasně věděla. Měla pochopení pro to, že je to malé dítě a nevyžadovala od ní nesmysly.

Zpětně jsem si uvědomila, že jak mně hned na začátku naběhly katastrofické scénáře o dlouhé cestě autobusem s maličkým dítětem, jí nenaběhly nikdy. Když jsem se s ní bavila, byla naprosto v klidu. Věděla, že to spolu prostě hezky dají a to se také stalo. A to jsem zase u té mysli – tam tvoříme svou realitu, tam je základ pro to, jak se věci budou odvíjet. I to, jak v případě problému budeme reagovat a řešit nastálou situaci.

Protože když máme pochyby, obavy, blbé předpoklady, pak ve chvíli problému jsme hysteričtí, naštvaní, zlí. Naopak v rozpoložení důvěry a pokoje jsme schopni nedělat z komára velblouda a zaměřit se na skutečné řešení situace a zvládnout i své emoce. 

Cesta

Cestou z Prahy ještě nabíráme pasažéry v Ústí nad Labem. V Petrovicích, těsně před hranicemi, děláme větší zastávku a pak vyrážíme už na noční cestu. Stavíme pravidelně po cca 4 hodinách. Čůrací zastávky jsou v tomto peklo. Je jedno, kde jste a v kolik hodin, vždy tam bude fronta. Sice jsem vyzbrojena jídlem i pitím na cestu, ale s dětmi je to celkem jedno. Vypito máme rychleji, než jsem předpokládala, stejně tak snědeno. A proto asi ve 4 hodiny ráno v Německu na pumpě kupuju Granini banánový džus, abychom si dodali nějaké minerály a zasytili se.

Doporučení #1

Za WC jsme celkově minuli celkem dost peněz. 😀 Až na výjimky je všude placené. Ceny jsou od 0,5 do 1€ za osobu. Někde je možné hradit platební kartou, hledejte symbol platební karty na vstupním terminálu do WC. Jinde je živá obsluha, tak nebyl problém si rozměnit.

Sledujte, zda vám po zaplacení nevyjede kartička. Můžete ji uplatnit při placení, pokud si na pumpě něco koupíte a ponížit si tak částku k placení. Např. na té pumpě, kde jsem kupovala Granini džus, jsem platila za WC 4x0,7€. Za každého jsem získala kartičku na slevu 0,5€. U pokladny jsem jí je tam všechny čtyři nastrkala. Hned mi naběhlo české: slevy nelze slučovat, na jeden nákup lze uplatnit jen jednu kartičku. 😀 No, tak néé. Vzala si fakt všechny čtyři, takže džus mě nestál 2,99€, ale jen 0,99€.

V Keukenhofu jsou záchody zdarma v celém areálu. Naopak v Amsterdamu je to v tomto složitější. Neexistují veřejné záchodky, je potřeba využít nějaký pub nebo restauraci, tedy si něco u nich dát a v rámci toho si odskočit. My jsme nakonec využili jeden z McDonald´s restaurací, kde byla možnost se vyzáchodovat i bez objednávky. Platilo se 0,5€/os. Byl tam milý černoch a uznal, že za děti si peníze nevezme, tak jsem to měla lacinější. 😀

Jsem fascinována množstvím lidí a kultur, které na pumpách vidím. Třeba právě tady přijel celý autobus Indů, převážně můžů. A tak se stalo to, že i chlapi měli frontu na WC. 😀 Jinak jsem obstojně využívala toho, že mám v osazenstvu syna Daniela a zatímco my holky jsme čekaly ve frontě na záchod, on kupoval kávu, pití a občerstvení. 🙂

Do autobusu jsem nás vybavila každého dekou a malým polštářkem. Teplota byla nastavená na příjemných 25°C, ale i tak se deka hodila a zpříjemnila noční cestu. Kde kdo bude sedět jsme si řekli už dávno před cestou. S dětmi je to naprostá nutnost a dělám to tak vždy. Vyhnu se nepříjemnému dohadování před zraky lidí a ten, na koho padne, že vedle mě nebude sedět ani cestu tam, ani zpátky, má prostor několika dní na srovnání se s realitou a zklamáním.

Doporučení #2

Do autobusu si vezměte deku a malý polštářek, cestu vám to zpříjemní. Pokud budete mít hezké počasí, využijete deku i venku - můžete si na ní odpočinout. Naopak v chladných dnech se do ní můžete zabalit.

Snaha o spánek je celkem marná. Tělo ani mysl nejsou tak vyčerpaní, abych usnula navzdory rádiu nebo lehce sklopenému sedadlu. V hlavě mi stále něco běží a tělo se jen ztěžka uvolňuje. Cestu tam vedle mě sedí nejstarší Dominika a stejně jako Daniel na zpáteční cestě nemá žádný problém si lehnou na mě nebo se roztahovat. 😀

V šest ráno dojíždíme někde někam před Amstrdam a dáváme se dokupy po celé noci. Snídaně, mytí, protažení. A těšení se na celodenní sobotní dobrodružství. Vyzkoušeli jsme nějaké místní pečivo. Celkově jsem za celou cestu dala víc kafí, než za poslední měsíc. 😀

Keukenhof

V půl osmé ráno dorážíme na trh nedaleko keukenhofského parku. Je zde možnost nákupu cibulek, řezaných rostlin, sazenic a dalších věcí. Procházíme se a očumujeme. Protože na tohle zrovna nejsem, tak mě tyto nákupy nechávají v klidu. Pokukujeme kolem, obdivujeme tulipánové pole v okolí a trochu mrzneme. Den bude krásný, ale takto po ránu je tu ještě docela chladno.

A potom se přesouváme jen o kousek vedle už do samotného parku. Vstupné je 17 Eur pro dospělého, děti až do 17 let (letošní novinka) stojí 11 eur/os. Cestou jsem se dozvěděla, že každý rok je zde vyhlášené nějaké téma, letošní je ROMANTIKA. Áááách, srdíčka jsou všude. 😀

A samozřejmě tulipány! Miluju tulipány. Jsou to nádherné květiny. Vznešené. A dokáží mít tolik barev! Vplujeme dovnitř a máme 4 hodiny na procházení se. Takto brzo ráno zastihneme i to, že na některých květech jsou krůpěje ranní rosy/jinovatky, která postupně vysychá, jak sluníčko přidává na síle, je to krásné.

Doporučení #3

Pokud je to ve vaší moci a můžete to ovlivnit, jeďte do parku hned brzy ráno. Otvírají v osm. V deset hodin dopoledne jsou tam už obvykle davy a tak pořídit fotky bez cizích lidí je už velmi náročné či nemožné. 🙂

Park  má několik pavilónů, ve kterých je jednak výstava květin, ale také tématické aranžmá. Jak už jsem zmínila, letošní téma je Romantika a tak jsou tu samé romantické věci – kočár, hrad, srdíčka, vana plná květin a mnoho dalšího. Najdete tu i umělce, kteří prodávají svá díla – obrazy, sklo apod.

Park se nám za tu dobu podaří projít celý a opravdu jsme si to užili! Hlad jsme zahnali teplou šunkou v bagetě a že to byla dobrota je asi jasné. 😀

Zaanse Schans

Po Keukenhof parku se přesouváme do skanzenu kousek od Amsterdamu. Je to malé městečko s větrnými mlýny, ukázkou výroby dřeváků a výrobnou sýrů.

Klasický holandský dřevák je celodřevěný (narozdíl od moderních modelů, které mají dřevěnou pouze podešev) a výroba po staletí zůstává stále stejná, akorát dnes se ručně upravuje jen přední část dřeváku, ostatní nahradil stroj. Vyrábí se z topolového dřeva (a to tedy ne jen zde v Holandsku, ale i v dalších zemích) a to z toho důvodu, že topol je dřevo, které se dobře opracovává (není tak tvrdé). Ale obsahuje celkem dost vody, proto je velmi důležitá dostatečně dlouhá část na jeho vyschnutí.

Pán, který nám celou výrobu předváděl, byl stylový a velmi sympatický. Jen tak trochu divný. 😀 Součástí výrobny je i malé muzeum a obchod, kde si lze zakoupit jak tradiční celodřevěné modely (mmch kupují se aspoň o dvě čísla větší, aby se v nich dalo vůbec chodit a nosí se s velmi teplými ponožkami pro dodání aspoň nějakého komfortu), tak také aktuální moderní, které mají svršek z kůže. Modely mi velmi připomínaly dřeváky švédské známé značky Lotta a také polské Buxy. (Tady se projevila má dosavadní praxe v prodeji obuvi. :))

Do celého městečka ani do výrobny dřeváků nebo sýrů se vstup neplatí. Vstupné je do některých mlýnů. Venku pobíhají volně různá zvířata (husy, kachny, kozy apod). Je tam také malá hráz, na které se můžete posadit, koukat na klapající mlýny a relaxovat.

Výroba sýrů a třeba také soft nugát

Podívali jsme se také do výrobny sýrů, konkrétně Goudy a byla to paráda! Miluju sýry, takže na tuto část jsem se opravdu těšila. Dozvěděla jsem se, že sýr Gouda, který tam vyrábějí, je možné konzumovat až celý jeden rok! Postupně ale začíná od okrajů tvrdnou a měnit svou chuť. Měli tam sýr starý 3 roky a to byl fakt šutr. Když ho mladík hodil na zem, byla to rána, prostě tvrdý jako kámen. 😀

Sýry vyrábějí v mnoha příchutích. Dokonce levandulový, který je modrý, nebo kmínový, pesto apod. Můžete si koupit malé “koule” nebo velké, jak je komu libo. My jsme sáhli po 4 menších koulích, které stály 23 Eur. Jedna samotná se prodává ze 9,95 Eur, takže takhle balené po čtyřech je to opravdu výhodné.

Všechny sýry tam můžete ochutnat. Spolu s nimi se tam prodávají i další velké dobroty jako jsou čokolády, džemy nebo třeba měkký (soft) nugát. Tomu se nedalo odolat. 🙂 Je skutečně měkkoučký, s kousky mandlí, jen mírně sladký a výnikající.

 

Na celý skanzen Zaanse Schans jsme neměli moc času, ale stačilo to. Nám se tam dokonce podařilo se natolik zamotat, že jsme přišli pozdě k autobusu. Průvodkyně se na mě trochu zlobila a že prý mi volala a nebrala jsem to. Potom se ukázalo, že jsem do přihlášky napsala jiné číslo, tak bodejď by se mi dovolala. Ale asi to tak mělo být, protože bych stejně nebyla schopná jí nic říct, jen to, že se snažíme najít východ. 😀

Orientační smyl je má slabina a je to taky jeden z důvodů, který mě při cestování “straší”. Ale nenechávám se jím zastavit. A to ani při blížící se cestě do Amsterdamu, kde jsme měli několik hodin osobní volno, jsme si nepřipouštěla, že bychom nedorazili na místo odjezdu. Ale strašilo mě to, to ne že ne. Potom se ukázalo, že Amsterdam je tak jednoduchý město, že jsem se tam i já po pár chvilkách vyznala skoro jako doma. 🙂

Doporučení #4

Holandské sýry jsou skutečně báječné. Doporučuji si pro jejich nákup odložit aspoň 30€ a vybrat si i méně tradiční. My jsme během 24 hodin doma stihli slupnout 2 a 1/4 koule. 😀 A trochu jsem litovala, že jsem jich nekoupila víc, poučení pro příště.

Přesun do Amsterdamu

Budova hlavního nádraží – Central station

JSME TADY! Byla jsem úplně rozrušená, jak jsem se těšila. 😀 Z autobusu vyskakujeme vyzbrojeni mapou centra, kterou nám průvodkyně rozdala, u kostela sv. Patrika. Je jen kousíček od budovy hlavního nádraží, tak bychom se měli v případě zabloudění lehce doptat.

Hned míříme na loď. Je to prosklená loďka, která vás povozí po amsterdamských kanálech a vidíte tak mnoho míst. Trasa trvá asi hodinu, stojí 11€ dospělý a 7€ dítě do 12 let. Čekali jsme o trochu déle, protože paní průvodkyně chtěla loď, kde by se dal nahraný záznam o tom, co právě vidíme, stopnout a přeložit. Je to fajn, díky tomu tak z projížďky mají užitek všichni, i když neumí anglicky.

Viděli jsme toho opravdu hodně.

Doporučení #5

Projížďku po amsterdamských kanálech si nenechte ujít. Uvidíte opravdu mnoho míst a zážitkem je samotný lodní provoz. V Holandsku je zcela běžné, že lidé mají své lodě a dopravují se na nich do práce apod. Také mladí lidé - party - se na lodích prohání, oslavují, baví se. Několik takových jsme také cestou potkali. 🙂

Centrum Amsterdamu

Po vyjížďce byla naplánována asi 1,5 hodinová prohlídka s průvodkyní. Měli jsme ale už velkou žízeň i hlad a děti to moc nebavilo, takže jsem se po chvilce odpojili a zapluli do jednoho se supermarketů pro pití. A odstartovali jsem vlastní zážitky. 😀 Procházeli jsme se, jedli, nakupovali, koukali, bylo to naprosto super.

Amsterdam je multikulturní město. Slyšet tu bylo snad všechny jazyky. Nechápu, jak je možné, že za dobu, co jsem tam byli, se nestala žádná nehoda. 😀 Provoz je tam obrovský. Auta, tramvaje, chodci, motorky a…KOLA. Tisíce kol. Jezdí všichni. Uvidíte tam postarší dámy, stejně tak pány v oblecích. Mladí jezdí na kolech i tak, že jeden řídí a druhý sedí na řidítkách nebo na nosiči. Cinkají, potrubují, jedou, žijí. 😀 Bylo to super. Ale žít tam, tak asi zcvoknu. 😀 Je tam prostě ruch, velký, mnoho lidí.

Jako jsou u nás parkoviště pro auta, v Amsterdamu je mají pro kola. Viděli jsem i 3patrové parkovací domy plné jen a jen kol,.Jak pak to svoje najdou, je pro mě záhadou. 😀

Marihuana

Jak známo, Holandsko je země, kde je marihuana legální. A je to prostě zvláštní. Vůni trávy cítíte prakticky všude. Hulí všichni. 😀 Jsou tam Cofee shopy, kde si můžete sednout a vychutnat si cigaretku nebo nápoj z konopí. Obchody, kde se prodávají marihuanové čokolády, sušenky nebo lízátka jsou úplně běžný. A tomu se nedalo odolat. 🙂

Marihuanu jsem nikdy nezkusila a vzhledem ke stavu, ve kterém jsem už navečer toho dne byla (fakt jsem se cítila už hodně unaveně a vyčerpaně), jsem získala odvahu jen na lízátko. Účinky to na mě mělo, cítila jsem je celkem jasně, ale dost opačné. Byla jsem malátná a stáhlo mě to spíše do depky než do nálady. Naštěstí to rychle vyprchalo. A tak mám zážitek – měla jsem marihuanové lízátko. 😀

Co se týče cen výrobků z konopí, není to nijak drahý, ani extra levný. Jedno lízátko stálo 2€, malý pytlíčk sušenek 10€, čokoláda nevím. Většinou tam ceny neuváděli a museli jste se ptát.

Doporučení #6

Marihuanu zkuste. Myslím, že by vás to zpětně mohlo mrzet. K Amsterdamu to jednoduše patří. Lízátko krásně snesete. Pokud si troufáte na víc, máte na výběr přes sušenky, čokolády, nápoje, čaje až k čisté cigaretě.

Dobroty

V Amsterdamu mají specialitu a to belgické hranolky. Dělají se z jiné odrůdy brambor než u nás, jsou silnější, větší a delší. Koupit si je můžete s mnoha druhy omáček. My zvolili hot chilli, barbeque omáčku a spacy majonézu (palivá kořeněná a la tatarka). Byly výborný.

A pak jsme objevili RÁJ. 😀 Měli tam velikánskou spoustu bonbónů a další dobroty. Nedalo se odolat. U nás je toto hlavně v kinech. Jednoduše si vezmete kornout (pytlík) a nabíráte si podle sebe, klidně bonbón od každého druhu. Máte tam váhu a můžete si kontrolovat, kolik jste si toho už nabrali. Mně nakonec můj výběr moc neuchvátil a bonbóny mám ještě teď v kabelce. 😀 Ovšem děti si ty svoje sluply natotata.

Co mě ale uchvátilo byla zmrzlina. Výběr padl na Unicorní a byla famózní.

Ztracen v Amsterdamu

Ne, nebojte, to se naštěstí nestalo, i když to v jednu chvíli tak vypadalo. Obě straší děti si totiž moc přáli fotku u nápisu I amsterdam. To je něco jako nápis Hollywood. Jenže já už byla fakt na hadry a věděla jsem jen, že jsme to někde zahlídli při projížďce lodí. Načež obě děti pronesly: “Mami, to je někde tímhle směrem, sejdeme se pak tady” a byly pryč. Ještě že je znám a vím, že jim můžu věřit.

Se Simčou jsme se tedy vydaly na vlastní pochůzky a děti mezi tím hledaly své vysněné místo. A zvládly to bravurně! Musely se ptát, jely k tomu trajektem, musely si zjistit, jestli je zdarma, nafotily si co chtěly a v pořádku se vrátily.

 

A to už byl pomalu večer. Amsterdam se začínal pomaličku rozsvěcet a nám se blížil odjezd zpátky domů.

Cesta zpět

Do autobusu jsme naskočili u kostela sv. Patrika a hned kousek za Amsterdamem jsme zastavili na pumpě na záchod, umytí a přípravu na noční jízdu. Tentokrát už tělo a mysl byly dostatečně znavení, takže jsem i něco naspala. Vyjeli jsme asi ve 22:30 hodin a v 9:30 vystoupili v Praze. Cesta byla klidná, pohodová.

Závěr a zhodnocení

Nemyslím si, že by tato forma výletu byla pro každého. Měla jsem momenty, kdy jsem si říkala už nikdy. A jindy jsem měla chuť jet hned někam dál. Určitě to není zájezd pro malé děti. Simoně je deset a dala to s odřenýma ušima. Starší (12 a 15 let) v pohodě.

Doporučuji se na cestu připravit alespoň tím, že týden předem budete chodit včas spát a pojedete opravdu plní sil a v nejlepší kondici. Během víkendu tohle vše vypotřebujete. Já jsem přijela totálně na hadry. Ihned po příjezdu jsem šla do postele a vzbudila mě až Simonka po 6 hodinách, že má hlad. 🙂 Následující den jsem spala až do 13 hodin, zkrátka jsem musela vyčerpané fyzické nádrže zase doplnit.

Měli jsme skvělé řidiče, skvělou průvodkyni, pohodové spolucestující a nádherné počasí. To vše dohromady je tak 90 % úspěchu. 😀 Bylo to intenzivní. Za jediný den jsme v Holandsku zvládli vidět a zažít dost. Pro mě to byl krásný, nezpomenutelný víkend a stál rozhodně za to.

PS: Pokud byste někdo věděl, co je na těch fotkách Něco 1,2,3 budu ráda, když mi to napíšete.

PS 2: A co vy, jeli byste na takový víkend? Nebo jste dokonce byli? Kde? Napište mi dolů do komentářů a třeba i své doporučení, kam máme vyrazit s dětmi příště. 🙂

 

 

Zaujal vás článek? Chcete vědět, až napíšu další? Ráda. Vložte e-mail a já vám dám zprávu.

Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu je já (Veronika Mašínová, Na Rybníčku 387, Liberec, IČ: 76391957) na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy. Stisknutím tlačítka vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zaslání článků a dalších e-mailů ode mě, které se budou týkat souvisejícího tématu. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko ODHLÁSIT v každém zaslaném e-mailu.


Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.

Můj osobní příběh

Tohle fakt chci
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů