Když máte motivaci, sílu, málo problémů, do všeho chuť, je to skvělé. Práce je zábava. Nic není nemožné. Všechno se zvládne. Ale co ve chvíli, když to nejde? Když jste unavení? Smutní? Opuštění nebo bezradní?
Taky to tak někdy mám. Není rameno, na které by člověk byť jen hlavu opřel, natož se vyplakal. A není možné se zastavit. Musím jít dál.
Dlouho jsem žila v představě, že jen "správně" namotivovaný člověk bude úspěšný. Však kdyby to tak nebylo, nebylo by přece potřeba tolik koučů osobního rozvoje, motivace, objevování potenciálu a kdo ví čeho všeho ještě. Ano, motivace je důležitá, ale co když je to "jen" touha zvládnout tenhle jeden den? Mít co dát dětem večer na talíř? Smět jí v sobotu do kina?
Pochopila jsem, že motivace na jeden jediný krok úplně stačí. A může být klíďo píďo bez velkého nadšení.
Každý jeden krok mě totiž k tomu cíli donese. Já tam dojdu! I bez motivačních citátů na zrcadle  ;-)  Svojí motivaci mám totiž dnes a denně před očima, žije se mnou, mluvím s ní, starám se o ni. A že u toho někdy neskáču radostí? No a  :-)  Už to, že jsem pořád na cestě, je VÝZNAMNÝ ÚSPĚCH.

2015-06-29